One More Second With You | FF Marcus & Martinus

Kapitola 46

I've been hearing symphonies
Before all I heard was silence
A rhapsody for you and me
And every melody is timeless
Life was stringing me along
Then you came and you cut me loose
Was solo singing on my own
Now I can't find the key without you    (omg I love this song 💖)

Zaposlouchala se znovu do písničky, kterou jsem si za dnešek pustila nejméně tak 20x. Potichu jsem si ji pobrukovala a mezitím si házela věci do kufru. Už jsem ho měla zpola plný, ale i tak jsem pořád měla v plánu tam dát dalších 1000 věcí.

I just wanna be part of your symphony
Will you hold me tight and not let go?

Nevím proč, ale v téhle písničce jsem se prostě našla...

Vší silou jsem se snažila zavřít přeplněný kufr. Do Paříže jedu na dva týdny a mám věcí tolik, že bych se tam teď mohla v klidu přestěhovat a nic by mi nechybělo. Musela jsem si na ten kufr nakonec sednout, abych ho teda nějak zavřela. Nahlas jsem si oddychla a odhrnula si zpocené vlasy z obličeje. Člověk by nevěřil, jak je namáhavé zavřít jeden blbej kufr...

Zvedla jsem se a šla si pro jídlo dolů. Už jsem se nějak se vším celkem smířila. Sice to bolí, ale to jsem se naučila ignorovat. Sedla jsem si ke stolu a mamka přede mě položila plnou misku ovoce a do ruky mi vrazila vidličku.

Na tyhle dva týdny jsem se neuvěřitelně těšila. Tohle bude čára, která oddělí to špatné a doufám, že za ní bude něco dobrého. Sice mě pořád iritovalo, že jede i Ashley, ale budu to muset nějak přežít. Je vtipné, že jí zase irituje to, že bude 2 týdny tak daleko od Luka. Ty dva se od sebe nehnou ani na krok a najednou ona jede do Paříže. Dokonce si musela vydupat, že Luke s námi pojede na letiště, aby se spolu mohli rozloučit až tam. Pořád mi přijde neuvěřitelně vtipné, že ti 2 jsou ještě spolu, ale zase aspoň někdo je šťastný.

"Máte všechno?" ptala se nás mamka snad po padesáté. "Ano, od té doby co ses nás ptala naposledy se nejspíš nic neztratilo" odpověděla jsem a koutky mi začaly lehce cukat. "Elizabeth, nesměj se mi!" řekla s hraným uražením, ale chviličku potom si mě vtáhla do dlouhého objetí. "Budete mi obě chybět" řekla, pustila mě a rozběhla se rozloučit s Ashley, která byla přimáčknutá na Lukovi. Ty dva se od sebe jen neradi odtáhli, ale momentálně jim nic jiného nezbylo. po velkém loučení jsme obě beze slova vzali naše kufry a šly jsme si nechat všechno zkontrolovat.

Dosedla jsem na svoje sedadlo a podívala se na Ashley, který vypadala hrozně chladně. Zbývalo 5 minut do odletu. "Beth, můžu mít otázku?" zeptala se z ničeho nic. Celkem mě to překvapilo, protože jsem čekala, že celý let přečkáme v tichosti. "Uhmm...ano?" "Vím, že bych se k tomu nejspíš neměla vracet... Ale miluješ Martinuse? Vážně ti nestojí za to, abys mu dala šanci to napravit?" zeptala se. Tak moc jsem chtěla odpovědět 'ne', ale prostě to nešlo. Nenáviděla jsem se za to. Jako by to mnou všechno projelo znovu a já si vybavila naše společné chvilky a usmála se přitom.

Marcus mi včera psal, že za týden znovu odjíždí na delší dobu, takže se s ním nejspíš hodně dlouhou dobu neuvidím. A to znamená, že ani s Martinusem. Takže i kdybych si to chtěla všechno ještě rozmyslet a ještě ho vidět, nejspíš už by bylo stejně pozdě... Ashley se na mě vševědoucně podívala a mě došlo, že jsem moc dlouho zticha a nic jsem jí neodpověděla. "Vím, že zrovna já bych ti neměla radit.." řekla a uchechtla se "ale jestli ho opravdu miluješ, nenech to skončit takhle. Akorát se budete oba trápit. Možná si myslíš, že jsi se s tím smířila, ale znám tě celý svůj život a vidím ti na očích, že se přes to přenést nemůžeš. A věřím, že Martinus je na tom stejně" dořekla svou myšlenku. "I kdyby, je už pozdě..."

Nemám se ráda za to, že mě vždy ukecáte... Měla bych mít silnější vůli (i když to vyhrožování... svůj život mám celkem ráda😂) 😳😂 každopádně i tak je tohle jedna z posledních kapitol 🎉Víc než 3 kapitoly nejspíš už nebudou 😏💗
Doufám, že se líbí 🙏

Xx Terez💙