Labyrint ✓

•2•

Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy. Jen matně si vzpomínám co se včera dělo. Ale co vím jistě že stále nevím své jméno. Pokusila jsem se vstát, ale okamžitě jsem spadla zpátky a povzdychla si. V tom momentu se ozval zvonivý smích, otočila jsem se za zvukem a spatřila roztomilého blonďáka,, Něco k smíchu?" ,, nene jen že tě dneska čeká první práce a jsem zvědavý jak to  zvládneš" zafuněla jsem a to ho rozesmálo nanovo. Opatrně jsem vylezla ze sítě a něco si uvědomila,, kde ty vlastně spíš?" nejdřív to nepochopil, ale pak mu to došlo,, Já mám postel ve Dvoře, stejně jako Alby. Jako druhý a třetí placeři.",, druhý a třetí? On tu byl někdo ještě před tím?",, Ano jako první tu byl Nick, ale toho zabil rmut a tak to po něm převzal Alby",,aha a co to je rmut?",,rmut nebo tak jak mu říkáme my je taková hnusná potvoro.. víš co otázky až po snídani mám už hlad pojď" Zmetek. Pak mi to určitě neřekne. Společně jsme šli na snídani a kolem nás byli slyšet rozhovory placerů, nebo jak si to říkají. Otočila jsem se na ně a štěbetali si jako holky ,,to není fér je tady ani ne den a už si vybrala Newta? To my pak nemáme žádnou šanci" ,, Koukni na ten zadek a ani v obličejíinení špatná",, stála by za hřích" a mnohem víc takových rozhovorů, které mi naháněli husí kůži. Newt také něco zaslechl a podíval se směrem ke klukům a se zvýšeným hlasem jim oznámil,, Žádný čón se jí ani nedotkne, je vám to jasný? Jestli to zjistím zařídím vám oběd se rmuty",,ale Newte co když bude souhlasit?",, Tak to ... no možná, nemáte co na práci?!" To jak se na jeho tváři objevil pocit zmatenosti bylo roztomilé. Otočil se a pokračoval v chůzi. Já jsem ho musela doběhnout, jelikož byl až moc rychlý. Přišli jsme do jídelny, kde sedělo několik dalších chlapců. Všechny pohledy patřili mně a Newtovy. Věřím že to byl zajímavý pohled jelikož jsem stála těsně schovaná za ním. Pohled na nás byl ukončen v momentu, kdy se ozval bolestivě pištivý hlas . Bylo to tak hlasité, projelo to mýma ušima jako blesk. Bolestivý blesk. Zrychlil se mi tep srdce, tak strašný křik jsem nikdy neslyšela. Placeři se chovali jako by na to byli zvyklí, jako kdyby to neslyšeli. Copak si jde zvyknout na takový vřískot? Pohledy čónů, se stočili zpět do talířů, ale stejně jsem cítila pohledy některých. Pomalu jsme přišli k středně velkému černochovy, s plnovousem. Vypadal mile. Koukl na mě a sjel mě pohledem,, tak to je náš baža? Hmm čoni měli pravdu že je krásná" mé tváře zrůžověli,, jojo, Pánvičko máš pro nás ještě něco k jídlu?",, jistě, chcete něco k pití?" ona jsme zakroutili hlavou a když jsme odcházeli poslala jsem Pánvičkovi hřejivý úsměv, který mi platil. Šla jsem za Newtem si sednout pod vcelku velký strom. Mlčky jsme jedli, ale pak mi to nedalo a musela jsem se zeptat,, Co to je ten rmut?" Newt spolkl své sousto a podíval se na mě,, Rmut je potvora z kovu a něčeho slizkého. Umí šplhat po zdech, má několik  bodců. Je to krvelačná potvora nedoporučuju ti se s ní setkat" přeběhl mi mráz po zádech, jsem si jistá že mi neřekl vše, ale i toto málo mi stačilo,, A ty si se s ní potkal? Proto kulháš? Byl si běžec?" Zřejmě moc otázek, ale v tu chvíli mě to zajímalo,, Něco podobného, ale tím tě nebudu zatěžovat je to už dávno, ale ano byl jsem běžec. Myslím že bych ti to měl doříct, včera jsme o nestihly" zřejmě vyčkával na mou odpověď, ale myslím že pochopil, že čekám na pokračování,, Jak jsem ti již včera říkal toto je plac. Plac je uprostřed labyrintu. Tam nesmíš řekni mi pravidla" protočila jsem oči,, 1. Zapoj se 2. Neubliž jinému placerovi a za 3. Nechoď za ty zdi",,správně, Mohou tam pouze běžci, kterým se jen tak nestaneš. V labyrintu jsou rmuti, ty potvory vylézají hlavně v noci. Proto když tam někdo byl přes noc tak to nepřežil. Teď něco o placu. Tohle všechno jsme si vybudovali sami, voda a elektrika tu sice už byla, ale nikdo neví jak.  Jsme si jistí že to jsem už dali tvůrci. Bez pravidel by jsme tady už nebyli. Tak to prosím dodržuj nerad bych tady něco řešil. Navíc si holka tak si opravdu dávej bacha na ty frasáky, občas jsou schopní všeho a navíc jsi tady jediná dívka a možná budou chtít s tebou něco zkusit" ano vím na co naráží, ale já se nedám,, Máš nějaké otázky?" jasná odpověď,, co víte o tvůrcích a jak dlouho zkoumáte labyrint" ,, O tvůrcích víme pouze to že nás sem za nějakým účelem poslali, každý týden nám posílají zásoby a každý měsíc jednoho bažanta, což si teď byla ty a labyrint? Od doby co jsem tu 3 roky a teď šup jdeš k meďochům" to co řekl mi vyrazilo dech, on je tu 3 roky? 

Stále myslím na to co mi řekl, 3 roky? A to stále nic nenašli? První den práce a já jsem u meďochů, kluk jménem Winston myslím mi vše vysvětluje,, Tak už jsem ti řekl kde co máme, vlastně chodíme "zachraňovat" čóny, kteří si něco udělají to je asi vše" Najednou se ze shora ozval zase ten strašný křik. Sakra zapomněla jsem se Newta zeptat co to je,, Promiň musím jít" Pouze jsem přikývla. Po asi půl hodině zamnou přišel jeden kluk s tím že se říznul. Tak jo jde se na to. Kde pak máme náplasti a dezinfekci. Po nějaké chvíli kdy jsem našla náplasti jsem mu to vyčistila a zalepila. Jo ale zalepila jsem mu to trochu níž. Jejda. Tím lepícím jsem to dala na tu ránu, takže když jsem to strhla abych mu nalepila novou trošičku zaječel. Opravdu jen trošičku. Nehezky se na mě podíval,, promiň" Asi to nepomohlo, protože se na mě furt díval tak divně. Za chvíli tam přiběhl Newt s vyděšeným obličejem,, co se tady proboha stalo?" tentokrát jsem to zalepila dobře,, promiň je to hotové, kdybychom měli lízátka tak ti dám" Newt se rozesmál ,, počkej ty mrško" Hned odešel. Já vstřebávala to co mi řekl,, Co se tady stalo?",,špatně jsem mu nalepila náplast" Hlavu jsem natočila na Newta a on na mě koukal s povytaženým obočím a s cukajícími koutky ,, z tebe meďoch asi nebude"

Doufám že se kapitola líbila :D