Labyrint ✓

•20•

Zbývají dvě hodiny do uzavření brán. V placu je takové ticho, že byste slyšeli i spadnout špendlík. Všichni jsou strašně nervozní a to i včetně mě. Nejvíc je asi Newt, celý den je se mnou v jídelně a kouká do zdi.

Společně s Pánvičkou se na sebe podíváme. Pohledem mi naznačí, ať jdu k němu. Pánvička nás přistihl jak se líbáme. Okomentoval to slovy, že to věděl a že je rád, že jsme spolu. Slíbil, že to nikomu neřekne dokud nebudeme chtít. Došla jsem k němu a pohladila ho po rameni, pouze ke mně zvedl pohled a hned ho dal zase dolů. Povzdechla jsem si ,,Ještě zbývají dvě hodiny, neboj se.. on se vrátí" ,,Musí se vrátit.. prostě musí" ,,Proč? Kromě toho, že je ten hlavní" ,,Protože když se nevrátí, já jakožto třetí v tomhle placu, se stanu tím hlavním" ,,Opravdu?" ,,Jo.. a já to nechci, nejsem vůdce, nehodím se na něj" konečně se mi podíval do očí a já tam viděla tolik strachu. Chtěla jsem mu něco říct, ale přeběhl tam Jeff ,,Newte, rychle Eric se zhoršil, vypadá to opravdu špatně" ,,Bože ještě tohle... Hned jsem pátky" políbil mě. Trochu jsme si neuvědomili přítomnost Jeffa, takže jeho zmatený pohled nebyl překvapením ,,vy- Vy spolu..." ,,Jo a už pojď".

Usmála jsem se protože mě Newt nezapřel. Ale na druhou stranu to není moc dobře, takhle se to dozví ostatní, i když.. už je mi to jedno. Chci být s ním a nikdo, jako Alby, nám to zakazovat nebude. Najednou jsem slyšela ze Dvora křik, zase se mi udělala husí kůže. Dělá se mi špatně jen z toho zvuku, jsem ráda, že to nemusím vidět.

Myla jsem nádobí a najednou mě někdo pozdravil ,,Ahoj Rachel" ,,Ahoj Tommy a Chucku". Posadili si ke stolu a já odložila čistý talíř a šla k nim. ,,Hnusný den co?" začal Chuck ,,Jo to jo" přitakala jsem. ,,Tommy?" ,,Ano Rachel?" ,,ty.. Ty chceš být prý běžcem" polkl ,,No ano.. je to bláznivý, ale cítím, že jím musím být" ,,Jo.. je to dost zvláštní" ,,Kolik zbývá do uzavření brán?,,Podívám se na hodiny, které máme v kuchyni ,,Ještě hodina". ,,tak se nějak zabavíme.. co třeba ohodnotit kluky?" řekla jsem se šibalským úsměvem. Oba se na mě pohoršeně podívali.

Celou dobu se tu jen smějeme, už jsme snad probrali všechny kluky ,,Takže další na řadě.. hmmm... Gally!" oba kluci začnou protestovat. ,,tak já začínám... charakter... -10, vzhled... -20. Bože nechtěla bych mít jeho obočí" ,,To já taky ne" začal se smát Tommy ,,To asi nikdo" přidal se i Chuck. Stále jsme se smáli ,,bože kolik je hodin?!" všichni jsme zvážněli. Za 5 minut se mají zavírat?! Všichni tři jsme vyběhli směr k bráně. Už tam byli všichni chlapci, protlačili jsme se až dopředu k Newtovi. Ten propaloval cestu očima. Kdyby mohl určitě by tam vběhl. Chytila jsem jeho ruku a on ji vděčně zmáčkl. Za námi se ozývali věty typu tak ty už se nevrátí.  Ozval se zvuk zavírajících brán, když v tom začal najednou někdo řvát. Ulevně jsem si oddechla když jsem viděla Minha, jak táhne Albyho?! všichni jsme řvali ať běží rychleji. Brána byla skoro zavřená, v tom Thomas vběhl dovnitř. Newt se ho snažil zachytit, ale byla to sekunda. ,,Thomasi!!" zařvala jsem a spadla na kolena, jelikož se brána zavřela. Ozval se hluk kovu a náhle bylo ticho. 

Nikdo nevěděl co říct. Na mých tvářích se objevili slzy, až jsem propukla v pláč. Newt mě okamžitě objal a sám měl co dělat, aby se nerozbrečel.

 Jeho nejlepší přátelé skončili v labyrintu, kde ještě nikdo nepřežil noc. Sám chlapec byl na pokraji svých sil, ale teď byl vůdce, musel udržet své emoce na uzdě. otočil se k chlapcům s kamennou tváří. ,,Teď mě všichni poslouchejte, Půjdeme teď spát nebo co chcete. Ale nikdo, opakuji NIKDO nebude pochybovat o tom že se nevrátí. Nechci o tom slyšet ani slovo. Běžte"  Nikdo z chlapců ho nepoznával, ten vždy milý a veselý Newt byl pryč a nahradil ho vážný a chladný Newt. Všichni ho raději poslechly, nechtěli vědět jak vypadá nový naštvaný Newt. 

když už byli všichni pryč chlapec vzal svou dívku, která vypadala teď tak zranitelně. Bál se, aby se mu v náručí nerozsypala. Odnesl ji do svého pokoje a uložil do postele, věnoval ji polibek na čelo a odešel. Rozešel se ke skupině chlapců. Najednou z té skupiny vyšel Gally ,,Přiznej, že se na roli vůdce nehodíš Newte" oba chlapci na sebe koukali vražedně. ostatní pouze přihlíželi a čekali co bude dál. ,,Nebudu nic přiznávat, znáš pravidla a pokud vím ty jsi až pátý a já třetí. To znamená že teď jsem vůdce já, ať se ti to líbí nebo ne" samotnému Newtovi to nebylo příjemné. Nikdy nechtěl byl vůdce, nepřišel si jako ten nejlepší typ. Gally se pouze ušklíbl ,,Na co jsou nám pravidla, když nás náš vůdce spíš zabije než povede" ,,Myslíš, že vás nedokážu vést?" ,,Ne" ,,Frasé Gally! Venku je Alby, Minho a Thomas. Nevíme jestli jsou mrtví nebo žijou. Ty si spíš přej aby Alby žil, protože tu tvojí frasáckou hubu jsem ti nerozbil jen díky Albymu" Gally se chtěl na blonďatého chlapce vrhnout, ale skočil jim do toho malý Chuck ,,Držme se aspoň jednoho pravidla, Neubliž jinému placerovi" Oba je to zastavilo. Gally si odplivl a odešel, společně s ním i celý kroužek utvořený kolem nich.

,,Děkuju Chucku" ,,Běž raději za Rachel, všichni se z toho musíme vyspat" v tenhle moment Newtovi přišel Chuck ten nejvíc rozumný kluk tady. ,,Máš pravdu". otočil se a spěchal za svojí přítelkyní. 

Pomalu otevřel dveře, jelikož se bál, nechtěl ji probudit. Jak zjistil ona stejně nespala ,,Kde jsi byl?" ,,Jen se podívat ven, spi zlato moje" natáhla k němu ruce a přitáhla si ho k sobě. Ani jeden z nich celou noc nespal, pouze přemýšleli nad jejich přáteli, kteří venku právě bojovali o život.

Dnešní ráno v place bylo pochmurné. Pánvička nevařil jako vždy. Nikdo se vesele nebavil, jako vždy. Nikdo nepracoval, jako vždy. Několik chlapců stálo před ještě zavřenou bránou a čekali. Později se k nim připojil a Blonďatý chlapec se svojí přítelkyní. 

Ozval se zvuk kovů a brána se pomalu začala otevírat. Čekali hodinu a stále se nic nedělo, někteří to začali vzdávat a odcházeli. Ale Newt, Rachel, Chuck a jiní tam stále čekali. Nechtěli věřit, že by už nežili. Po dvou hodinách čekání to vzdali i oni. Pomalu se otáčeli, ale nejednou zaslechli dusot a křik. rychle se otočili a uviděli Thomase a Minha. ,,Oni žijí!!" zakřičel malý Chuck jak jen mohl.

*********************

Snad vám udělali radost dvě kapitolky za den. Berte to jako menší omluvu ♥