Labyrint ✓

•4•

tenhle díl je věnován  aPetrelov♥

V minulém díle 

V mém pokoji nikdo nebyl, ale po chvíli se začali otevírat dveře a on řekl 

,,Ahoj". Byla jsem vyděšená, ale jakmile jsem zahlédla blonďatou kštici uklidnila jsem se.,, Konečně jsi se probudila, spala si 2 dny" se zvednutým obočím jsem se na něj podívala. Dva dny? tak dlouho. Očima jsem vyhledala ty jeho. Stále na mě koukal.,, Co se stalo za dobu co jsem spala?" sedl si na mojí opravdu pohodlnou postel,, Nic zajímavého, akorát Gally a Fred říkají že si je napadla" okamžitě jsem vystřelila do sedu a chtěla chrlit jednu nadávku za druhou, ale toho jsem začala litovat protože mě začala třeštit hlava. Newt mi podal lahvičku a já ji s lehkým úsměvem přijala a napila se. ,, Opatrně Rachel" zvedla jsem k němu svůj pohled. Úplně jsem zapomněla, že jsem si vzpomněla na mé jméno. Rachel. Pěkné jméno ,, Docela odst si mě vyděsila, co se stalo?". Nádech a výdech, holka řekni to a bez slz. Nedokázala jsem se mu dívat do očí,, Jen jsem se pohádala s Gallym. Bohužel mě chytil při chvilce, kdy jsem chtěla být sama. Toť vše" jeho výraz byl nečitelný,, Proč jste se pohádali?" díky vzpomínce na to, jak mě ošahával, mnou projede třes. Newt si toho všiml a zamračil se,, Co se stalo" na tyto tři slova dal důraz.,, Nic jen jsme se neshodli, ale co jsem slyšela tak je u Gallyho normální" slyšela jsem jeho uchechtnutí,, jo to si trefila, jen ty jeho kašpaři s ním vycházejí za dobře, ale to jen proto protože dělají co on chce" ,, Kdy odtud budu moct vypadnout?",,, teprve si se probudila a už chceš jít odtud?",, jo nechci aby mi někdo nalepil špatně náplast" místností se ozval hlasitý smích pocházející z jeho úst. Jeho smích byl nakažlivý a já se začala smát taky. Po nějaké době, bolení břicha a uslzených očí jsme se přestali smát. Tuhle chvilku si zapamatuji navždy, cítila jsem se alespoň na chvíli volná, mimo realitu. Proč je s ním všechno hned tak lepší? Cítí to on také tak, nebo to tak cítím pouze já? To je a bude pro mně záhadou. Cítila jsem dotyk na své ruce, a tak jsem se podívala tím směrem. Jeho ruka se letmo dotkla té mé. Moje oči směřovali k těm jeho a již po několikáté se střetli. Tenhle moment přerušily otevírající se dveře. Newt ode mně odskočil, jelikož se přisunul on já zůstala pořád sedět na stejném místě.  Do místnosti vešel Alby a zřejmě si nevšiml, že jsem již vzhůru,, Newte nemůžeš sedět pořád u ní, venku tě taky potřebujeme a... je ty už jsi vzhůru? Vědí o tom měďoši? Já je zavolám". Se zvednutým obočím a s křivým úsměvem jsem se na něj podívala,, ty si tady byl celé dva dny?",,Co? to ne, jen jsem tě chodil kontrolovat"pouze jsem přikývla a nevěděla co si o tom mám  myslet. Byla jsem zmatená. V tom do pokoje vtrhl Alby i s .. sakra furt nevím jak se jmenuje. Budu mu říkat meďo N. Jako meďoch neznámý chápete ne? No nic, vraťme se zpět. Newt a Alby odešli a nechali mě s meďo N samotnou. 

Po všelijakých kontrolách jestli jsem v pořádku mě pustil se slovy že se mám šetřit. Pokud nenarazim na Gallyho nebo Freda tak se šetřit budu. Cestou do jídelny jsem narazila na Chuckyho. Bylo skvělé ho vidět. Docela se mi po něm stýskalo, celou cestu jsme probírali co se zde stalo. Vzniklo několik teorií proč jsem utekla od Gallyho a jedna z nich, bohužel pravdivá, je že se se mnou chtěl vyspat. Jenže si k tomu ještě přidali, že jsem panna a tak se bojím. Taková pitomost, sama nevím jestli už do mně zajel vlak. 

Pánvička na mně hodil milý úsměv a mě i Chuckovy dal porci masa s bramborem. Posadili jsme se k lavičce venku. Po chvíli k nám přišel kluk. Šikmooký kluk. Neberte to zle nejsem rasistka nebo tak.,, Ahoj Chucku a ahoj...",, Rachel",, Pěkné jméno",,děkuju",, já jsem Minho" věnovala jsem mu úsměv, který mi oplatil. Najednou se flákl do čela, až jsem se já i Chuck lekli,, Zapomněli jsme ti dát tvůj batoh s věcmi a máš tam i dost zajímavé věci." vytřeštila jsem oči,, Vy jste se mi koukali do batohu?!",, no jo promiň, ale máš tam pěknou krajkovou podprsenku" můj obličej dostal nejrudější červenou, která existuje,, a kde mám ty věci?",, vzal nám je Newt, tak si mu o ně řekni" přikývla jsem a raději se věnovala mému jídlu. Chuck se vůbec neozval, štvalo mě jak se k němu tady občas chovají. Neznamená že když je zde nejmladší že ho mohou urážet .

Nadechla jsem se a zaklepala na dřevěné dveře vedoucí do pokoje Newta. Nikdo se neozýval, tak jsem to zkusila ještě jednou. Stále se nikdo neozval, a tak jsem se otočila na patě a chtěla odejít. Vyjekla jsem a chytla se za srdce,, Já tě zabiju chceš abych dostala infarkt?" stále mi to přišlo divné. Znám všechny nemoci, zvířata, věci, ale proč si nepamatuji tváře a jména lidí před dobou než jsem přijela sem. Blonďák stál přede mnou a lehce se smál. ,, Co potřebuješ?" Koukla jsem na své boty. Ty jo potřebovali by vyčistit jsou docela špinavé.  Poté jsem se podívala zpět na blonďáka,, Svůj batoh prosím",, Jo pojď mám ho v pokoji, kluci s těmi věcmi uvnitř dělali kraviny.",,něco málo vím, potkala jsem Minha",, Na",, děkuju" poslala jsem mu úsměv, který dostával jen on. Úsměv mi oplatil.,, Chtěla jsem se zeptat.., kde budu pracovat dneska?",,Dneska si už odpočiň, zítra ale přijď k Pánvičkovi",, jo děkuju, tak já asi půjdu? Ahoj",, Ahoj". 

Když mám teda to volno, šla jsem se podívat na nějaké místo, kde bych byla sama. Jen já, moje myšlenky a batoh ve kterým stále nevím co je tak úžasného, že s tím dělali kluci kraviny. Nedávala jsem pozor na cestu a zakopla o kořen stromu. Naštěstí jsem nespadla. Podívala jsem se nahoru, kolem kmene byli větvičky dost silné na to aby mě udrželi. Něco mě k tomu stromu přitahovalo, a tak jsem vylezla nahoru. Skoro nahoře byla tlustá a velmi široká větev na které se dalo sedět. Mohlo tu zde být i více osob. Opřela jsem se o kmen stromu a hlasitě vydechovala. Poslouchala jsem šum listí a po chvíli se rozhodla otevřít můj zázračný batoh. Bylo zde pár triček, kalhot, spodního prádla, ano dokonce i i ta podprsenka. Různé hygienické potřeby a různé maličkosti. Na dně batohu byl větší balíček. Vzala jsem ho do rukou a flákla se do čela, kvůli klučičí blbosti. Vložky. Blbé vložky udělají takový rozruch? Začal jsem dávat všechny věci zpátky do batohu. Když jsem uklidila poslední triko všimla jsem si vyřezaného nápisu do větve.

                         STAY STRONG!  N