Labyrint ✓

•33•

Následující den se Rachel probudila v měkké posteli. S úsměvem se protáhla a snažila se na druhé straně postele nahmatat tělo, ale marně. Se strachem se rychle vyhoupla do sedu a zjistila, že nikdo vedle ni neleží. Oblékla se, aby zakryla své nahé tělo a následně se rozešla do chodby.

Prošla celý byt, ale Newt nikde nebyl, doběhla zpět do ložnice a začala se oblékat, připravená jít ven a hledat Newta. V momentu, kdy se natáhla pro zbraň schovanou v posledním šuplíku se ozvalo pomalé otevření a zavření dveří.  Blonďatý chlapec nakoukl do místnosti a usmál se, Rachel rychle zavřela šuplík ,,Už jsi vzhůru? Doufám, že jsem tě nevzbudil" Rachel k němu přiběhla a objala, hned na to se odstrčila a lehce se zamračila ,,Příště mi řekni, že někam jdeš... Víš, jak moc jsem se lekla?" ,,Promiň, nechtěl jsem tě budit" políbil ji a následně se usmál ,,Udělal jsem menší nákup" ,,Nákup?" ,,Prošel jsem některé byty a našel jídlo.." ,,Aha" nakoukla mu přes rameno, aby zjistila, co našel. Newt se na ni lehce otočil a zasmál se ,,Dá si kráska snídani?" ,,Pokud mi ji krasavec udělá do postele" řekla s hravým úsměvem. Zvonivý smích zaplnil místnost ,,Budu chtít pak odměnu" to už Rachel běžela do ložnice. 

V momentě, kdy si byl jistý, že ho neuvidí bolestně zavřel oči. Silně stiskl linku a začal hrubě dýchat. Vydal tichý bolestný sten a stisk zesílil. Po chvilce to přestalo a on pokračoval ve snídani. 

- - - - -

Uběhly dva týdny od doby, kdy se rozdělili a Rachel s Newtem začali bydlet spolu. Neměli žádné zprávy o přátelích a byli z toho nervózní. Rachel si začala všímat menších Newtových záchvatů, které se snažil skrýt, jenže poslední dobou byli častější a silnější. Dnešní noc Rachel probudil Newtův křik. Rychle se probudila a přiběhla za ním do koupelny. ,,Newte?!" ,,Rachel vypadni!" ,,Nikam nejdu" snažila se ho chytit za ruku, ale on ji silně zmáčkl a podíval se na ni. V jeho očích viděla šílenství, stisk povolil, ale cítila jak ji odhodil ,,řekl jsem jdi pryč, nechci abys mě takhle viděla!" Rachel měla před očima někoho úplně jiného. To ji, ale neodradilo a stejně k němu přistoupila chytla ho za ruku a říkala mu uklidňující slova, i přes jeho silný stisk. Po půl hodině záchvat přestal. Newt se zhroutil na zem a Rachel za ním ,,Omlouvám se, tak moc se omlouvám" ,,Ty za to nemůžeš" silně ji objal a společně se vrátili do postele, i když blonďatý chlapec celý zbytek noci nespal.

Ráno opatrně vstal a sedl si k jídelnímu stolu, celým tělem mu proudila únava, ale spát nechtěl, zdáli se mu strašné noční můry, po kterých se cítil ještě více unavený než kdyby nespal vůbec.  Rozhodl se dnes jít ven, podívat se po okolí, ale chtěl počkat až se Rachel vzbudí. 

- - - - -

V odpoledních hodinách se ruku v ruce procházeli mezi ulicemi zničeného města. Postupně se dostali do centra, kde byli ostatní raplové. Všichni si je prohlíželi a uvolňovali jim cestu, bylo to zvláštní, ale špatný pocit měla jen Rachel. Všichni zírali jen na ni, nevypadala jako nakažená, zatímco na Newtovi se to značně prokazovalo. Rudé žíly se začali tvořit na rukách a na zadní části krku. 

Cestička je dovedla do rozpadlé budovy, kde jim zatarasil cestu muž s černými vlasy, krvavé žíly měl po celém těle, jeho oči byli téměř černé a chyběli mu kousku kůže, včetně nosu ,,Kdopak se to k nám připojil?" začal mluvit velmi nahlas, aby ho všichni slyšeli. Newt lehce Rachel schoval za sebe ,,Bude mi ctí, když přijmete mé pozvání ke mně" oba dva se na sebe podívali ,,Byl bych nerad, kdybyste to nepřijali" ,,Tak ho tedy přijímáme" Rachel stiskla jeho ruku silněji po tom, co to vyslovil. Neznámý ukázal rukou a oni se tudy rozešli. Dostali se do velmi zanedbaného domu.

,,Posaďte se" ,,Proč jste nás sem pozval?" ,,Rád poznávám nové raply" Rachel se rozhlížela po místnosti, byl zde pouze tento stůl a zničená kuchyň. ,,Jako rapl moc pohodlí nepotřebuji, drahá.. stejně nespím. Jsem to ale neslušný, mé jméno je Vincent, něco jako vůdce raplů v této části" Rachel se zde necítila vůbec příjemně a přála si být zpět u nich doma. 

,,Jsem Newt" ,,Těší mě" Vincent si ho celého prohlédl ,,Už máš erupci v celém těle..." hlesl ,,Prosím?" šíleně se usmál ,,Máš záchvaty?" ,,Mám" ,,Dokážeš v noci spát?" ,,Ne" odpověděl Newt potichu a Rachel se na něj ublíženě podívala. Všimla si jeho kruhů pod očima, ale netušila, že celé noci nespí, doufala, že ji o tom poví on sám.

Vincent se zasmál ,,Gratuluji, vítej mezi námi" Newt nechápal, a tak Vincent pokračoval ,,Mezi raply" oba placeři si uvědomovali, že je nakažený, ale až teď někdo vyslovil, co vlastně je. Je rapl.

,,Můžeš nám pomoct" ,,Proč bych vám měl pomáhat?" ,,Máme v plánu se dostat do města a zničit ZLOSIN, slibovali nám záchranu a místo toho se každým dnem stáváme šílenější a šílenější. Zaútočíme, jsi jedním z nás, můžeš bojovat za naše práva" těm dvěma běhalo hlavou jen jedno Thomas, Pánvička a ostatní. Pokud chtěli zaútočit na město i jejich přátelé byli v nebezpečí, chtěli jim pomoct, ale nevěděli jak, do města se nikdy nedostanou. ,,Děkujeme za vaši pohostinnost, ale budeme muset jít" Vincent chytl Newta za ruku, přitáhl si ho k sobě a zašeptal mu do ucha ,,Nezapomeň, jsi jedním z nás, bojuješ i za svá práva. Je mi jasné, že ta tvá krasavice nakažená není, ale přesně lidé jako ona nás nechají chcípnout" vytrhl se mu ze sevření a okamžitě odešel. 

,,Co ti řekl?" ,,Nic důležitého" ,,Opravdu?" ,,Ano" zbytek cesty šli mlčky, oba přemýšleli, jak by mohli svým přátelům pomoct. Stáli před jejich domovem a v tom to Newtovi došlo.

- - - - -

Seděli na gauči v náručí a v tichu, které Rachel už nevydržela a přehoupla se na Newta, ten ji s radostí chytl i když ve tváři šťastný výraz neměl. Uvědomoval si, že každým dnem se nemoc rozšiřuje, občas při jeho záchvatech zapomněl na vše a připadal si jako šílenec. 

Rachel se skláněla pro polibek, když si všimla žíly na přední části krku. Chytla ho za hlavu a opatrně ji otočila. Žíly neměli jen červenou barvu, nyní se k nim připadala i temně modrá. Všimla si jak pokračují pod tričko, a proto neváhala ani minutu a vyhrnula mu jej. Žíly se táhly přes prsa do půlky břicha ,,Tak moc si je ráno neměl" ,,Ne, byli jen na zádech" ,,Newte..." ,,Ne" zastavil ji, přitáhl si ji k sobě a pevně ji objal ,,Nemluv" přičichl si k jejím vlasům a snažil si zapamatovat jejich vůni. Zvlhly mu oči a opravdu se snažil nepustit jedinou slzu.

Vážně se podíval ,,Přišel jsem na to, jak je můžeme varovat" Rachel se rozzářila a usmála, Newta píchlo u srdce. ,,Opravdu?" dostalo se ji přikývnutí ,,Jak?" ,,Řekneš jim to ty" ,,Ale.." nenechal ji mluvit ,,Jsi imunní, tebe tam pustí. Musíš je najít a varovat . Sama jsi viděla, jak se někteří chovají šíleně. Udělají všechno pro to, aby se dostali dovnitř a zničili vše, co jim přijde do ruky. Musí to vědět a včas vypadnout nebo se někam schovat, ty to samé" ,,Nemůžu tě tu nechat!" mile se usmál a pohladil ji po tváři.

,,Nemůžeš, ty musíš"