Labyrint ✓

•34•

Ležela v posteli a přemýšlela nad plánem se kterým přišel Newt. Z kuchyně se ozvala rána a tříštění skla, neváhala a odběhla do kuchyně. 

Newt zhluboka dýchal a držel se kuchyňské linky. Najednou se začal smát, nebyl to jeho zvonivý smích, který Rachel tak moc milovala, tohle byl smích šílence. ,,Ne-Newte?" pomaličku se k němu přibližovala a když byla tři kroky od něj zvedl k ní prudce pohled. Jeho oči byly prázdné a tmavé. Nebylo v nich nic. Od pusy mu tekla slina a stále se smál.

Poprvé naháněl Rachel hrůzu, ale i přes to se na něj pokusila sáhnout. Nepatrný pohyb rukou Newta nabudil a agresivně vystartoval proti ní. Během vteřiny byla Rachel přišpendlená ke stěně a Newt se stále smál. ,,Slyšíš to?" ,,Co?" šeptla ,,Ty hlasy, jsou čím dál víc hlasitější a nejdou zastavit, kurva!" pustil její tělo a do ruky vzal další skleničku, kterou hodil blízko Rachel ,,Newte!" zakřičela a přikryla si rukou obličej. Ruce měla lehce poškrábané od střepů, které ji zasáhli. 

Dlouho se nic nedělo, tak se podívala před sebe. Newt se zděšeně koukal ,,Omlouvám se, pane bože, tak moc se omlouvám" vzal ji do náruče a posadil na linku. Pomocí lékárničky ji ošetřoval malé rány ,,To nemusíš.. ani to nebolí" ,,Musím" co zaujalo pozornost Rachel byly jeho žíly, které byly po celé délce jeho krku a postupně se protahovaly až k obličeji. Jeho oči se začali trochu zabarvovat a jeho bělmo nebylo čistě bílé, ale lehce nažloutlé. Dokonce i v jeho očích byly rudé žíly. 

Lékárničku uklidili zpátky na místo ,,Půjdeš do města" ,,Nemůžu tě tu nechat" ,,Zatraceně viděla jsi mě?! Mohl jsem ti ublížit mnohem víc!" ,,Ale neublížil" ,,Musíš je varovat, před něčím jako jsem já. Chtěl jsem ti ublížit... chápeš to!" ,,Nechci tě opustit, když vidím jak se to zhoršuje" ,,A to je právě to, zhoršuje se to... Bude ze mě stvůra a bojím se, že bych tě dokázal i zabít a to já nechci. Nechci aby sis mě pamatovala jako stvůru" 

Přes nekonečné přesvědčování se Rachel rozhodla. Vydá se je hledat, proto teď leželi spolu v posteli v objetí. 

Ani jeden se ani na milimetr nepohnul. ,,Myslíš, že kdyby nebyl labyrint, že bychom se někdy potkali?" vyřkla Rachel svou myšlenku ,,Tebe bych si našel všude... ale určitě bychom se potkali někde na ulici, já bych do tebe trochu strčil aby sis mě všimla" Rachel se usmála a skočila mu do řeči ,,Pak bys mě pozval do kavárny na kafe, já bych ti dala svoje číslo, aby ses mi mohl ozvat." ,,Nechal bych tě den čekat, a pak ti zavolal" ,,Den? Pff, v tom případě bych přišla pozdě na naší další schůzku" oba se zasmáli ,,Chodili bychom spolu, pak bych se tě zeptal na společné bydlení" ,,Souhlasila bych" ,,Po čase se tě zeptal na Vezmeš si mě" ,,Okamžitě bych ti odpověděla Ano" oběma slzely oči ,,Měli bychom krásnou svatbu... přál bych si tě vidět ve svatebních šatech" ,,Já tebe ve smokingu" ,,Pořídili bychom si dům s bílým plotem.." ,,Velkými okny a terasou" Newt se zasmál ,,Jak by sis jen přála" políbil ji na špičku nosu a pokračoval ,,Na zahradě by nám pobíhal náš pes" ,,A já bych se zlobila, že mi ničí záhonky" oběma tekly slzy po tvářích ,,Každé ráno bych se probouzel vedle tebe a říkal si, jak krásnou mám manželku" ,,Narodily by se nám dvě děti. První chlapeček jménem Nick" ,,A druhá holčička jménem Rosie" ,,To je krásné jméno" spolkla Rachel další slzy ,,Já vím... Tak strašně bych ji rozmazloval a bránil bych každému klukovi se na ní jen podívat" 

Vzlyky naplnili místnost ,,Nebreč, lásko" ,,Nechci tě opustit" ,,Je to nejlepší možnost, protože já ti zase nechci ublížit" ,,Já vím" oba zbytek noci mlčeli. 

Mezitím, co Rachel spala ji Newt pozoroval a snažil se zapamatovat její tvář. Následně ji políbil na čelo, přisunul si ji blíž a zavřel oči.