Labyrint ✓

•8•

Mám pocit, že se svým pláčem udusím. Takový strach jsem nikdy necítila, moje srdce bije tak rychle. Mám pocit že mi vyskočí z hrudi. S uslzenýma očima se rozhlížím kolem, ani nevím proč když ani nic nevidím. Podívám se na mé ruce, které se třesou strachy. Celé mé tělo se třese strachy. Možná i děsem. Stále brečím, ale už jen lehce. Opravdu nevím jak dlouho tu sedím. Ale přijde mi podivné že tu Pánvička ještě není. Zapřu se o zem se svýma třesoucíma rukama. Postavím se před mallé zrcadlo u nás v kuchyni. 

Můj odraz mi ukazuje blonďatou dívku s modrýma očima. Mé vlasy jsou rovné. Odkryju své vlasy z krku. Spatřím ošklivě zabarvené modřiny. Z mých úst vyjde přidušené zděšení. Podívám se mých uslzených očí, ve kterých je stále vidět hrůza. Vlasy si dám zpátky na krk, aby mi nebyli vidět modřiny.  Musím doufat, že se mi nějakým způsobem nepovede dát vlasy z krku. Pokud se tak stane, tak ať to hlavně není před Newtem.

Newt

Nevím co teď. Mám hrůzu z toho, že mi udělá alby něco horšího. Ale pak je tady fakt, že mi přirostl k srdci a nějakým způsobem mi přijde, že jsem bez něj nic. Jen další člověk v placu. Doufající, že se brzy najde cesta ven. Když jsem s ním, cítím se jako někdo. Někdo jiný. Člověk se srdcem, je mu jedno jestli se najde cesta ven, hlavně že je s ním. Je to komické jsme pouze kamarádi a já k němu cítím něco takového.  Co mám sakra dělat? Ne. Musím se sním bavit je to jako droga. Nesmí u toho být Alby. Ano! Budu se s ním bavit, ale ne v přítomnosti Albyho. Na mé tváři se objevil nepatrný úsměv, který hned zmizel, jelikož se ozval krk. Chytla jsem se za něj a vnímala palčivou bolest. Sakra to bolí. 

Po chvíli to přestalo bolet, přes tu bolest jsem úplně zapomněla na mou ruku. V tom se ozval hlas mého přítele. ,, Rachel!" Chtěla jsem říct tady, ale moje hlasivky jsou nefunkční. ,,Jsem tady, vedu Jima" opřel se rukama a svá kolena a dýchal zhluboka. ,, Uf, právě jsem si zaběhl maraton. Meďoši se starali o píchnutého a jediný volný byl tady Jim. Jenže ten chodil někde po place a já ho nemohl najít" tak to mu trvalo tak dlouho. ,, Jdu se najíst" jasně Pánvička. ,, Ahoj Rachel já jsem Jim, ukaž mi tu ruku" natáhla jsem svou ruku před sebe a koukala mu do obličeje. Je hezký, jeho černé vlasy jsou v jemném rozcuchu. Modré oči jsou zaměřené na mou ruku a zkoumají ji. Poté mi na ni začne něco mazat, nevnímám to stále zkoumám jeho obličej. Je opravdu krásný, ale mé srdce bije pro někoho jiného. Problém je, že si nejsem jistá zda i jeho pro mé. 

,, Tohle si budeš mazat třikrát denně, pokud se to nezlepší tak přijď. Když to bude lepší nechoď a pouze mi vrať mastičku až to zmizí" má hlava se dala do pohybu a přikývla na souhlas. ,, Tak já musím jít, mám moc lodí. Ahoj lidi" Pánvička něco zabrblal a dál si připravoval jídlo. ,, Rachel?",, A-ano?" Můj hlas je roztřesený. Ani ho nepoznávám, Pánvička tomu naštěstí pozornost nijak nevěnoval. ,, Dávám ti volno dokud nebudeš ok, nechci riskovat, že se ti něco stane. Pomocníku mám víc než dost. Guty?" ,, Guty" ,, Dobře tak si běž odpočinout" ,,Ahoj",,ahoj".

Po tom co mě Pánvička dal volno, jsem se rozhodla projít do lesa. Zkusím najít zase ten strom. Kéž bych si pamatovala cestu. Stále se rozhlížím kolem. Pod nohama mi křupou větvičky a šumí listí. Najednou slyším jemný pláč. Vydávám se zatím zvukem- Slyším ho hlasitěji a hlasitěji. Jsem u něj. Když ho vidím spadne mi kámen ze srdce. Je v pořádku.,, Chucky?"  můj roztřesený hlas mi stále vadí, ale nemohu s ním nic udělat. Jeho dech jako by se zastavil a pomalu se otočil. Hleděli jsme si do očí. Myslím že v každém z nás je bolest. Opatrně jsem se posadila k němu a objala ho kolem ramen. ,, Co se stalo?" začal posmrkávat. ,, Nic. Jen to na mě všechno padlo. Tohle  dělá Gally docela často. Slýchávám od něj urážky a ani se tomu smějou, je to hrozný." To mě naštvalo, ale nedala jsem to na sobě znát. Jak si to ten prasečí ksicht může vůbec dovolit?!,, Je to hajzl, nevšímej si ho. Si ten nejlepší chlapec a on tě nezná. tak ať drží hubu. ",, Já vím" říct tu větu pro mě bylo utrpení. Moje hlasivky asi vypovědí službu.,, Jdeme. Pojď",, Kam?" pouze jsem ho chytla za ručku. Nezvládla bych to říct, musela jsem si šetřit hlas.

Prošli jsme lesem a ocitli se na place. Rozhlížím se kolem. Po chvíli objevím můj cíl a k němu si to taky nasměruji. Už jsme skoro u něj, ale on se otočí a je na odchodu. Sakra. ,,Newte" neslyší mě. tak jo tři, dva, jedna ,, NEWTE!!!!!" Zařvala jsem ze všech sil. A můj krk mě zase začal bolet. Jmenovaný chlapec se otočil. Když viděl Chucka v očích se mu objevili jiskřičky. 

Došli jsme k němu. ,, Chuck ti chce něco říct"  Můj hlas byl ještě více chraplavý a tichý než předtím. Newt na mě hodil starostlivý pohled. Zatímco Newt a Chuck se o něčem bavili já se podívala směrem, kterým se chystal Newt jít. Vidím přibližujícího naštvaného Albyho. Kurva.

,,Co se děje Newte" očima skákal z Chucka na Newta. Mě nevěnoval ani jeden pohled. Možná je to dobře. Jeho pohled by mi v tuto chvíli nepomohl. Newt se zamračeně podíval na Albyho. ,, Chucka Gally šikanuje. Právě mi to řekl. To se musí řešit." Albyho pohled změkl. ,, Cože? Proč si nám to neřekl dřív?",, Bál jsem se",, Pojď s námi. Rachel jdi si lehnout. Vypadáš nemocně." oznámil mi Alby. Jak může?! Jeho tvář byla klidná, ale v očích byl vidět výsměch.,, Jo já si tě pak najdu" uvnitř jsem skákala radostí, ale pak si uvědomila Albyho přítomnost. Raději jsem sklopila pohled. ,, Ne Newte máš práci". Raději jsem odešla, protože ta bolest v srdci je hrozná.

Mířila jsem si to zpátky do lesa. Se skleněnou hlavou a zaslzenýma očima. Najednou jsem do něčeho lehce narazila. Zvedla jsem opatrně pohled a viděla ten strom. 

******************************

Táák :D další část na světě :D Jak se těšíte do školy? Já docela jo.. jdu na střední, tak jsem zvědavá. Ale to mě asi brzo pustí to nadšení :D