Labyrint ✓

•35•

Následující den vypadal přesně tak jak se cítili všichni ostatní. Zatažené dešťové mraky na náladě nepřidávali, ale všichni se poctivě připravovali na naplánovaný útok. Stejně tak jako raplové venku. 

Newt se vrátil do bytu, ve kterém bydlel s Rachel a vzpomínal na jejich rozhovor o budoucnosti. Padl do postele a s nádechem se usmál, všude cítil její krásnou vůni. ,,Jednou Rachel, jednou ten dům mít budeme" vyslovil, zatímco se žíly rozrostly po celém jeho obličeji a oči nabrali žlutější odstín.

Původně se útoku účastnit nechtěl, ale starost o jeho přátele a hlavně o ní mu nedala spát, jako kdyby mu to jinak šlo. Tím by nalhával sám sobě. 

Proto následující den v brzkých ranních hodinách došel do centra raplů se schovanou zbraní v kalhotách. Doufal, že se alepsoň doví na kdy to mají naplánované. 

,,Tak tys nakonec přišel" ,,Ne proč si myslíš" ,,Kdy pochopíš, že lidi jako oni tě klidně nechají zdechnout! I ta tvoje kráska odešla a nechala tě tu." ,,Odešla, protože jsem to já chtěl" ,,Jistě..." ,,Věř si čemu chceš" ,,Možná už i tvůj mozek erupce pohltila" to mu chlapec nezapíral, jelikož si občas tak připadal, ale rozhodně věděl, že jeho Rachel by od něj jen tak neodešla. 

- - - - -

Placeři se postupně dostali do připravených dodávek, které je měli dovézt až k centru ZLOSINU. ,,Nezapomeň te, musíte najít Avu Paigeovou" ,,Ona není mrtvá?" zeptala se Rachel ,,Ne, bylo to pouze nahrávka pro nás." Všechno bylo tak zamotané a ona tomu čím dál víc nerozuměla. 

V momentě, kdy vyjeli se ozvala obrovská rána, placeři otevřeli zadní dveře od dodávky. Naskytl se jim pohled na padající zeď a následný smích, který se linul celým městem. ,,Už zaútočili" šeptla Rachel ,,Okamžitě jeďte, musíme se dostat aspoň k jejich stanici!" řidič se rozjel ,,Všichni vojáci budou na ulicích, musíme se přes ně dostat" ,,Nás si ani nevšimnou, pro ně bude důležité zabít raply"

Newt. Vzpomněla si Rachel a jako vždy při pomyšlení na něj ji píchlo u srdce. ,,Tady máte vysílačku, pomocí ni se spojíme, kdyby někdo něco objevil" Teresa nebyla v našem týmu, ale ve druhým, proto jsme si tiše popřáli hodně štěstí. 

Z pohledu Rachel

Auto rychle zabrzdilo a my uslyšely rány bouchajících pěstí do našeho auta. ,,Projeď to, musíme jim ujet" ,,Nejde to, jsou všude kolem auta" Nějaký chlap vytáhl střešní okýnko ,,Prostřílím ti cestu" Byly slyšet zvuky smíchu, pěstí a střel. Po chvilce jsme se znovu rychle rozjeli a stačili jim ujet. Prudce zatočil a znovu zastavil. 

,,Tady se rozdělíme. Znáte plán, každý tým z jedné strany, potkáme se uvnitř." Všichni jsme vyskočili ven z auta a rozeběhli se, každá skupina jinou stranou. Minho mě vzal kolem ramen ,,To zvládneme.. pojď" společně jsme se rozeběhli malými uličkami, raplové se tak daleko ještě nestihli dostat , jelikož nebyl slyšet jejich strašlivý smích. Skupina se zastavila a Thomas se podíval za roh, rukou ukázal, že můžeme pokračovat.

Chtěli jsme proběhnout do velké ulice, ale před námi proletěla bomba. Rychle jsme se schovali mezi velké kontejnery a ani nemukli. Byl slyšet pouze řev raplů a střeli ze zbraní. Z vysílačky se ozval hlas ,,Na naší straně ještě nejsou, pronikneme dovnitř. Vy se sem pokuste nějak dostat"  

Thomas odpověděl ,,Rozumím, dám vědět, až se přiblížíme. Kdyby něco ozvěte se" ,,Rozumím" Chvíli jsme počkali a poté se rozhodli vrátit a dostat se dál jinou uličkou.

K našemu štěstí vojáci od ZLOSINU raply na chvíli zdrželi, ale pomalinku se přibližovali. Dali nám tím ale náskok, který jsme potřebovali. Stačili nám tři ulice a byli jsme u budovy. Z jedné strany na nás zaútočilo pár raplů, které jsme zabili.