Labyrint ✓

•32•

Nebyl čas se ptát Jorge na otázky, teď museli všichni zmizet ,,Mezitím, co vám vyndaval čipy jsem nechal vyklidit celou budovu. Jsme tu jen my a tudy" otevřel postranní dveře ,,Máme 5 minut se odtud dostat. Brenda první, vy za ní. Já vás doběhnu" 

Placeři se rozeběhli za Brendou mezitím Jorge zapnul jeho oblíbenou desku, která začala vyhrávat po celé budově. Sám vzal svůj batoh, zavřel dveře a rozutekl se dolů po schodech.

Dostali se dolů k autu, všichni nasedali a počkali na Jorge. Brenda už nastartovala a byla připravená okamžitě se rozjet ,,Myslíte, že za námi nepojedou? A co ostatní od nás?!" ,,Tahle budova za chvíli vybouchne a pokud jste se rozdělili, potkalo je to samé, co vás, akorát oni jsou už mrtvý" to všechny zaskočilo, ale nebyl čas nad tím přemýšlet. Jorge právě naskočil do auta a zařval na Brendu, ať okamžitě jede. Poslechla a rozrazila plechovou stěnu vedoucí do stejné pouště ze které přišli předtím. Pár sekund na to uslyšely obrovskou ránu, a tak Brenda přidala. Jorge se otočil na ostatní a projel si je pohledem. 

,,Upřesním to. My vám pomůžeme se dostat k organizaci proti ZLOSINU, ale chci, aby Brenda byla s vámi v bezpečí, Musí tohle všechno přežít. Jasný?!" ,,Bereme" bez rozmyšlení odpověděl Thomas. ,,Fajn, a teď. Existuje jedno město, které se brání všem útokům raplů a žijí tam zatím normálně. Je to jedno z posledních a hlavně tam sídlí ti za kterými chcete. Je to za horami" ,,Jak dlouho potrvá než tam dojedeme?" ,,Benzín nám bude stačit vyjet do hor, cca 6 hodin. Dál budeme muset pešky" ,,Dobře, s tím jsme v pohodě" ,,Ještě aby ne muchacho"

Po chvíli ticha se ozvala Rachel ,,Nepamatuji se, že byste tam pracoval" Jorge chvíli neodpovídal ,,Můžeš mi tykat, dnes už si na tohle nehrajeme." Rachel se chtěla znovu zeptat na svou otázku, ale on ji přerušil ,,Pracoval jsem u Bergů. Tam jste se vy nikdy nedostali, ani by to nedovolili." ,,Aha.. proč jste skončil?" ,,Tam nešlo skončit, já utekl... nemohl jsem dále sledovat ty zvěrstva, která prováděli" Po tom bylo v autě ticho.

- - - - -

Byli na cestě už 5 hodin a venku se začalo stmívat, proto Jorge rozhodl zastavit u jednoho z méně rozpadlých domů, aby tam přespali. Vyndali své batohy a otevřeli dveře. Dům voněl zatuchlinou a všechny závěsy byli zatažené. Procházeli jsme všemi pokoji, aby se ujistili, že zde nikdo není. Rachel si pro jistotu vzala nůž z kuchyně a šla nahoru. Otevřela jedny dveře a nikdo zde nebyl. Za ní šel Thomas a ten si všiml ženy vycházející z dalších dveřích ,,Rachel pozor!" dívka se rychle otočila, ale žena se zakalenýma očima a s rudě vyčnívajícími žilami se na ní vrhla. Rachel neváhala a vrazila ji nůž do hlavy. Nakažená padla na zem a z hlavy ji tekla krev. 

Vystrašená Rachel vzala nůž a dívala se krev, která stékala z nože. Všichni běželi za nimi nahoru a Newt běžel za svou přítelkyní a utišil ji. Ostatní prošli ostatní pokoje, kde naštěstí už nikdo nebyl. Tělo odklidili a lehce usušili krev. Následně se všichni sešli dole a na stále fungujícím sporáku ohřáli své fazole. Minho začal u jídla s pár otázkami ,,Jak funguje vstup do toho města a jak daleko od něj jsme?" ,,Jsme necelou hodinu od něj a budeme muset projet městem, kde žijí raplové, abychom se dostali do centra. Přijedeme tam a budou nás muset otestovat zda jsme nakažení nebo ne. Ti co jsou imunní jsou bráni dovnitř okamžitě. Počítám, že vy jste imunní všichni?" oči spadli na Newta ,,Já nejsem" ,,Nikdo tě nekousl ani nic podobného, takže bys nakažený být neměl" slova se ujal Minho ,,Každému dali do těla minimum viru, abychom se přizpůsobili" Jorge s lítostivým pohledem podíval zpět na Newta ,,Tak to je mi v tom případě líto... dál se nedostaneš" ,,Já s tím počítám. Vy půjdete do města a mě necháte před ním. Já se o sebe postarám, hlavně najděte tu organizaci" ,,Zůstanu s tebou" ,,Ne, jestli se ze mě stane to co z té ženské, budu nebezpečný a já ti nechci ublížit" ,,Má pravdu. Bude opravdu nebezpečný" ,,To mě nezajímá" byla ochotná s ním zůstat, co to stojí. ,,Nemá cenu se hádat, pojďme spát."

Newt vycházel schody, když se sesunul na zem a začal skučet bolestí. ,,Newte!" Jorge k němu přispěchal ,,První známky erupce. Dostala se do jeho těla a začala ho měnit. Za chvíli to přestane" 

Jak řekl, tak se i stalo. Opravdu po chvíli přestal. Byl celý zpocený a unavený. Minho a Thomas ho zvedli a dovedli do postele, kam si za ním Rachel lehla a společně usnuli. 

- - - - -

Dostali se do města raplů a v dálce mohli vidět obrovské mohutné stěny města. ,,Někde mi zastavte, já vystoupím" Newtovi kamarádi se mu to snažili rozmluvit, ale on si nedal říct ,,Budu nebezpečný a až se proměním... Navíc teď bych vás jen zdržoval" 

Brenda mu zastavila u dobře vypadajících paneláků. Všichni vystoupili a začali se s ním loučit. Rachel si vzala svůj batoh z kufru a přišla k němu ,,Zůstanu s tebou, i kdyby se mi mělo stát cokoliv. Přišla jsem o tebe jednou... Po druhé to nedopustím" blonďák nic nenamítal, připadal si sobecký, ale přesně v tohle doufal, že udělá. Stále v něm byla část, která se bála, co se s ním začne dít a co by ji mohl udělat, ale touha mít ji u sebe byla větší.

Rachel se pořádně rozloučila se všemi ,,Najdeme vás... až tohle skončí, najdeme vás a zachráníme" Rachel se usmála a pořádně Toma objala, tak pevně a dlouze. Teresu ignorovala, nemohla se ji podívat do očí po tom, co si na vše vzpomněla. ,,Sbohem..." řekla všem a též je objala.

Brenda ji vtiskla do ruky zbraň ,,Kdyby náhodou" ,,Děkuji"

Ruku v ruce se začali vzdalovat od svých přátel. Vešli do jednoho paneláku, který se zdál docela zachovalý a vylezli do nejvyššího patra, nešli jim otevřít dveře a tak je Newt vyrazil. Dveře byli pouze zamčené a klíče se nacházeli v košíku u dveří. Plus pro ně.

Celý byt prošli a zjistili, že je celý jejich, navíc byt je krásně zachovalý a dá říct i čistý. Nejvíce je zaujala postel, která byla od pohledu příjemná. Newt zezadu objal svou přítelkyni a věnoval ji pusu do vlasů ,,Vítej doma Rachel"