Epilog

1.7K 78 25
                                    

Ocitla jsem se na pláži. Nohy jsem měla zabořené v písku. Nadechla jsem se slaného vzduchu a pro sebe se usmála. Sukně šatů mi vlála v lehkém vánku. Šatů? Na sobě jsem měla bílé šaty, které byly až k chodidlům. To jsou svatební šaty

vzdáleně jsem uslyšela hrát hudbu, otočila jsem se a přes silnici jsem uviděla nádherný dům s bílým plotem, velkou terasou a okny, zaleskly se mi oči. Z branky vyběhl nádherný retrívr a běžel přímo ke mně. ,,Ahojky" čumáčkem mě popostrčil a já se zasmála ,,Už jdu" společně jsme přešli silnici a dostali se k brance, kterou jsem za sebou zavřela.

Hudba byla mnohem hlasitější a já si teprve teď všimla závoje v mých vlasech. Vedle mě se objevil člověk, kterého jsem považovala za nejlepšího přítele ,,Chucku?" hlas se mi zlomil.

,,Připravená?" ,,Tohle je sen?" zasmál se a promluvil svým dětským hlasem ,,Tohle je druhá šance" usmála jsem se a přijala jeho rámě. Procházeli jsme cestičkou a dostali se až k oltáři. Lidé stáli a usmívali se mým směrem. Viděla jsem Teresu. Teresu?! 

Zastavila jsem se u ní ,,Co tady děláš..." ,,Umřela jsem před portálem, zasypal mě spadlý strop." Chtěla jsem něco namítat ,,Teď ne, jdi za ním" pohledem ukázala do předu.

Stál tam Newt v obleku a s jeho krásným úsměvem. Chuck mě odvedl až k němu. S úsměvem jsme stáli naproti sobě. ,,Je to opravdové?" Pohladil mě po tváři ,,Je." 

,,Táži se váš Rachel Greengrassová berete si Newta Brodieho za svého právoplatného manžela?" 

,,Ano"

,,Táži se vás Newte Brodie berete si Rachel Greengrassovou za svou právoplatnou manželku?"

,,Ano"

,,Prohlašuji vás tedy mužem a ženou, můžete si vyměnit první manželský polibek"

Políbili jsme se a všichni začali tleskat. Byla jsem šťastná.

,,Pořád to nechápu" řekla jsem, když jsme se procházeli naším úžasným domem ,,Co nechápeš, zlato?" ,,Umřela jsem..." ,,To my všichni" ,,Takže tohle je..." ,,Zřejmě posmrtný život" ,,Není to zvláštní?" ,,Já jsem šťastný, že ho můžu strávit s tebou" ,,To já taky, ale co ostatní?" ,,Ava je poslala tunelem, který je poslal do místa, kde není erupce a tím je zachránila" ,,Proč tohle neudělali se všemi, kdo nebyl nakažený?" ,,V té době nebyl funkční" ,,Aha a ona?" ,,Raplové ji zabili a postupně se zabíjejí i mezi sebou" ,,Opravdu se mi to jen nezdá?" ,,Nezdá, zlato, tohle je náš šťastný konec, který jsme si přáli" ,,Naše nebe" zašeptala jsem ,,Naše nebe" opakoval po mně a následně jsem políbila svého manžela.

KONEC

Děkuji všem, kteří  mě v psaní podporovali, doufám, že vás konec nezklamal a dopadlo to tak, jak jste doufali, že to dopadne. Je těžké se s nimi loučit, Rachel a Newta jsem si zamilovala :D♥ 

První kapitolu jsem napsala 17.8.2017 a poslední 24.5.2020 (kapitoly jsem měla předepsané). 

Ještě jednou všem děkuji a tuhle kapitolu věnuji vám všem, kteří jste mě podporovali♥

Budu ráda, pokud si přečtete i mé další výtvory a budete mě podporovat i nadále ♥

Tak snad u jiného příběhu vaše basic15♥


Labyrint ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat