Labyrint ✓

•3•

Po tom co mě kápo meďochů vyhnal se slovy že meďoch opravdu nebudu, jsem se šla projít. Potkala jsem tolik kluků, kteří na mě oplzle koukali. Ty pohledy mi naháněli husí kůži, ale co se dá dělat? Tolik kluků a jedna holka. Nedávala jsem pozor na cestu a do někoho narazila. Trochu jsem odlétla, protože byl hrozně silný,, Promiň já nech...",,zase ty? Bože za co?" svůj pohled jsem přemístila na toho kluka a ou to je ten z ošetřovny. Měla jsem trochu vyděšený pohled,, Copak? Bojíš se?",,Tebe? To sotva" Koukl na mě ještě hnusněji. Fuj ten jeho slizký pohled,,Poslouchej ty mrcho jedna, nezname..." nedořekl to, protože byl přerušen mírně hlubokým, ale přesto skřípavým hlasem,, Co se to tady děje? Frede nemáš co na práci?" Fred na mě hodil úšklebek,, Promiň Gally, ale ona mě hold nenechá pracovat" hodila jsem na Freda nechápavý pohled,, Co? To není pravda" Gally k nám došel. Fred a Gally si vyměnily pohled, který mně nic neřekl, ale aspoň jsem si prohlédla Gallyho. Jeho obličej tvořilo hodně divně tvarované obočí, vlasy má světle hnědé. Oči má jako bílý číňan, nos jako prasátko a jeho ústa jsou tenké jako jeho obočí. Jeho celková vzhled obličeje na mě působil zle. Právě teď bych chtěla utéct a být sama, mám chuť brečet. Dolehlo na mně to všechno. Jsem zavřená v labyrintu, oh pardon placu jak by řekl Newt. Z mého přemýšlení mě vyrušil Gally,, Kopretinko, nech stavaře být ano? Oni mají důležitější věci na práci, než nechat se oblbovat tebou. Ale je teda pravda že si fakt pěkná" Vzal do svých špinavých prstů mé blonďaté kadeře a oplzle se na mě podíval. Z toho pohledu se mi udělalo špatně a vytrhla jsem mu mé pramínky vlasů z jeho rukou,,Nesahej na mě" Hrdelně se zasmál a Fred s ním,, Kopretinko" odmlčel se,, Kdo jsi že mi budeš říkat co mám a co nemám dělat" Navzájem jsme si koukali do očí. V jeho očích jsem viděla tu nechuť ke mně. Měla jsem chuť mu rozmetat koule, zničit mu ten jeho už hnusný obličej. Cokoliv. Ale nechtěla jsem si hned ze začátku nadělat problémy. Gally ke mně natáhl ruku, čekala jsem že mi zase sáhne na vlasy. Ne, on mi sáhl trochu níž,, Co si to dovoluješ ty prasáku pošahanej!" Sáhl mi na prsa. Jak může mít tu drzost a sáhnout mi na ně?!,, Ty kráso kozy má fakt dobrý, hmm možná že by to s tebou nemuselo být zase tak špatný" Společně se s Fredem zasmál. Moje pusa byla otevřená dotčením. Gally se naklonil k mému uchu,, Co myslíš? Nevzrušuje tě představa, jak to spolu děláme?" Snažil se mi políbit krk, ale já ho odstrčila a kopla ho mezi nohy,, nikdy ty zkurvenej kreténe"bolestně zaskučel a s bolestí v hlasu mi jako poslední řekl,,ještě jsme spolu neskončili ty malá děvko" (tady zapněte písničku:D)poté jsem hned vyběhla daleko od něj . Běžím kam mě moje vlastní nohy vedou, přes slzy už ani nevidím na cestu. Už nemůžu, mám pocit že mi umřou plíce, pukne srdce. V tom zmatku jsem zakopla o kořen a letěla jsem dolů. Zvedám se na čtyři. Panebože nemůžu se nadechnout. Po nějaké době už mohu normálně dýchat a tak se rozhlédnu kolem. Jsem u jedné z bran. Nevím, která to je, ještě stále mám trochu rozmazané vidění. Pokusím se zvednout, ale okamžitě dopadnu zpátky na zem. A mým kotníkem mi projela bolest, která postupovala až do hlavy ve které mi začalo hučet a s pláčem jsem zakřičela. Ten pocit jako by mi málem pukla hlava. Vše to proběhlo jako ve zpomaleném filmu, spadla jsem na zem a s uplakaným a šeptavým hlasem jsem řekla,, Rachel"(Rejčl). To bylo poslední co jsem řekla než jsem upadla do hlubokého spánku, který mi měl pomoci s bolestí. 

Začala jsem mžourat očima, až jsem je otevřela celé. Rozhlédnu se a zjistím že jsem stále na tom stejném místě. Doplazím se až ke kamenné stěně obrostlou břečťanem. Opřu se o ní a hlasitě vydechuji. Moje myšlenky spadnou k tomu se děje. Proč jsme na tomhle místě? Trápí tolik mladých lidí. Jsme nějací trestanci, kteří zde pykají za své činy? V dálce slyším mě tolik krásný, medový a známý hlas,, Bažooo, kde jsi!!!" Nemám sílu mu odpovědět, moje hlasivky stále trpí od toho jak jsem zařvala. Proto stále jen hlasitě vydechuji a čekám až se kroky přiblíží ke mně,, No tak holka kde jsi" tak ráda bych řekla tady. Aby mě našel, zachránil, obejmul. Ano obejmout to je to co potřebuju právě teď. 

Kroky se stále přibližovaly a přibližovaly, až jsem zaslechla prudký a hrubý nádech. Svůj zrak jsem přesunula k němu. Stále na mě koukal,,Co se ti stalo?" s jasným strachem v hlase mi odpověděl. Nádech a výdech.,,Pryč" můj hlas byl tak chraplavý, až mě z toho rozbolelo v krku a rozslzely se mi oči. On se jen zamračil a klekl si ke mně. Pohladil mě po tváři,, Tohle ti Gally neudělal že ne?". Pouze jsem zakývala hlavou. Doufala jsem že se nebude ptát na nic na co bych mu musela odpovědět, ale myslím že pochopil že nemohu mluvit. Jeho teplá dlaň byla stále na mé studené tváři. Lehce mě to štípalo, ale nebylo to nic hrozného. Naše oči se setkali. Jako by se zastavil čas. Jeho oříškové oči koukaly do mých jasně modrých. Dlaň se přesunula z mé tváře do mých blond vlasů. Jako první uhnul pohledem Newt,,Vezmu tě do dvora a ty se vyspíš. Potom mi řekneš co se ti stalo a řekneš co přesně ti Gally řekl, nebo udělal. Jeho verzi se mi moc věřit nechce. Bože vypadáš hrozně". Na sucho jsem polkla,, J-jak d-dlo-ho t-tady jsem" hlas se mi začal vracet aspoň jedna dobrá věc.,,Hledám tě něco přes 30 minut, ale stalo se to asi před hodinou" panejo něco málo přes hodinu a půl. Chtěla jsem se na něco zeptat, ale už nevím na co. Newt uchopil má malá ramena do svých velkých dlaní,, vezmu tě do dvora ano?",,ano" hah jak když mě žádá o ruku. Jemně mě uchopil, jako princeznu a nesl do dvora,, prosím neusni mi bažo",,Rachel" zašeptala jsem. Hodil po mně nechápavý pohled,, jmenuji se Rachel" poslední co jsem viděla byl jeho úsměv.

Probudila jsem se ale stále jsem viděla tmu a nemohla se hýbat. Ale slyšela jsem vzdáleně hlasy ,,Pokud se probudí okamžitě mě zavolej",,neboj". Potom mě pohltila tma.

Probudila jsem se a do očí mi svítilo jasné světlo. V mém pokoji nikdo nebyl, ale po chvíli se začali otevírat dveře a on řekl,, Ahoj"

Doufám že se vám kapitola líbí
        -basic15♥:)