Labyrint ✓

•31•

Doporučuji si ke vzpomínkové části pustit tuhle písničku. 

*****

,,Jsem Jorge"

Muž tmavé pleti sešel menší schůdky a dostal se blíž k placeřům. Prohlížel si je a vypadal, že nad něčím přemýšlí. ,,Odkud jste?" nevěděli, co na to říct. Báli se povědět jim o ZLOSINU, ani oni je nemají v lásce, ale hlavně netuší, co si o nich myslí oni. 

,,Z jednoho města" ujal se slova Thomas ,,Hmm" Jorge přešel blíž ,,Slyšel jsem, že do města přišli nový lidé, kteří nevypadají, jako nakažený. Zvěsti byli zřejmě pravdivé" do města se dostali teprve dnes, jak mohli tak rychle zjistit, že jsou zde? ,,Překvapený?" ,,Upřímně ano" ,,Budu k vám upřímný, ale to samé očekávám od vás"jejich mlčení bral Jorge jako souhlas ,,Po celém městě mám své lidi, kteří kontrolují vše, co se zde stane" ,,Vy jste něco jako šéf?" Jorge se rozesmál ,,Tak bych to neřekl, raplům se nedá velet, ale chci si být jistý, co dělají. Nemám rád překvapení" Rachel se tohle nelíbilo čím dál více ,,Copak slečno, vypadáte, jako byste v tom nežila už bůh ví jak dlouho" ,,Nejste daleko od pravdy" Rachel to ujelo. ,,Nyní je řada na vás, co zde děláte?" ,,Chcete naprosto čistou pravdu?" slova se zase ujal Minho ,,Samozřejmě" nádech, výdech a Minho spustil jejich příběh ,,Jdeme ze ZLOSINU" Brenda se prudce zvedla a namířila na ně zbraň. ,,Výborně Minho.. líp si to podat nemohl" Newt si neodpustil kousavou poznámku.

Jorge ukázal rukou na Brendu, ať je klidná. ,,Jste pracovníci nebo ti, kteří jsou testováni?" skupina se na sebe nechápavě otočila, jak to může vědět? ,,Jsme ti testovaní, máme další část testu, ale nevíme co a jak máme dělat. Jediné, co víme je přežít" Jorge se začal smát Newtovým slovům ,,To je těm hajzlům podobné" Minho pokračoval ,,Slyšeli jsme o lidech, kteří žijí v horách a snaží se bojovat proti ZLOSINU, chceme za nimi." ,,To jsou legendy" ,,Je to naše jediná naděje, chceme ZLOSIN zničit" Jorge přemýšlel. ,,Už jste si vyndali čipy a vymazání paměti?" podle pohledů usoudil, že o tom nemají tušení ,,B, prosím zajdi pro Joshe, má tady práci" 

Po několika minutách přišel muž s taškou, kterou položil na zem. Vzal Thomase za rameno a posadil ho na židli ,,Bude to trošku bolet, ale musíme to dostat ven" nikdo netušil o čem to mluví, ale když vytáhl hořák a pustil ho na Thomasův krk Teresa vykřikla. Jorge ji zadržel ,,Nebojte se, je to nastavené, tak aby vám to neublížilo, ale zároveň deaktivovalo čip, kterým vás sledují, a který vám vymazal některé vzpomínky" Thomas se chytl za hlavu a vykřikl ,,Všechno vím, pamatuji si to. Jak to začalo... všechno!" Postupně se všichni vystřídali. Poslední šla na řadu Rachel. 

Podívala se na Newta, který se držel za hlavu v náporu vzpomínek, které se mu vrhali do hlavy. Projela ji v krku ostrá bolest, která postupovala až do hlavy. Stiskla dlaň v pěst a snažila se vydržet tu bolest. To co přišlo poté bylo mnohem horší. Začal se jí přehrávat život před očima. 

Viděla dům se zahradou, kde běžela za ženou, která se na ni usmála. Obraz zmizel a nahradil ho muž jí velmi podobný. Můj otec. Vzpomínala si na její krátké dětství. V hlavě měla krásné vzpomínky s jejími rodiči. Z očí ji tekly slzy.

Vybavila se jí vzpomínka, kdy uviděla svého otce jako rapla, jeho oči a smích šílence jí zněl ušima. Další vzpomínka byl pohled na plačící matku. Smutek ji projel celým tělem, nevěděla jestli pláče doopravdy nebo ve vzpomínkách, ale snažila si zapamatovat rysy jejího krásného obličeje ,,Miluju tě Rachel, moc tě miluji" ,,Mami" 

Cítila paže, které ji sevřeli do náručí, jenže vzpomínky ji proudili do hlavy dál.

Objevila  jsem se v laboratoři, na sobě měla bílý plášť s jmenovkou na prsu a koukala do papírů. Najednou jsem ucítila dotyk na ruce, a jak mě někdo zatáhl do místnosti. Začala  jsem se smát a okamžitě někoho políbila ,,Newte, to mi nemůžeš dělat" chlapec oblečen také v bílém plášti mě znovu políbil ,,Měl jsem chuť tě políbit" ,,Víš, že bychom to dělat neměli" ,,Na to jim kašlu" líbání pokračovalo.