Labyrint ✓

•17•

,,Doufám že jsi ho chytil" já i chlapec se na Newta nechápavě podíváme. ,,Koho?" odpovídá mu. ,,No přece toho králíka bažo..." donutíme mě to lehce se usmát. ,,Já jsem Rachel, ty?" ,,Já.. já nevím" ,,V pořádku, tak to má každý, nakonec si vzpomeneš". Baža se postavil a Newt před něj natáhl ruku. ,,Newt" ,,Kdybych věděl kdo jsem, představil bych se" s těmito slovy ruku přijal.

,,No, tak asi ti to tu ukážu." ,,Kde to jsem?" ,,Otázky až na konci bažo" ,,Proč mi říkáš bažo? A proč tu jsme? Kolik vás tu je" Sakra jak dlouho tady jste?" ,, Ty jsi mi ale upovídaný čón" ,,Kdo?" ,,to je náš slang, to se časem naučíš, Rachel už ho taky docela umí". Bylo vidět, že na chlapce je to až moc informací a to mu ani nic neřekl. ,,Tak jdeme, zatím Rachel" moje jméno vyslovil tak zvláštně. Hezky zvláštně až mi z toho přejel mráz po zádech a kousla se do rtu. ,,Zatím Newte".

Když jsem odcházela, slyšela jsem bažu ptát se na různé otázky. Newta zřejmě už nebavilo říkat otázky až na konci, tak ho jen ignoroval a šel dál.

- - -

Po večeři nás čekala oslava, tak jako každý měsíc. Pilo se, bavili jsme se, a aspoň na okamžik zapomněli kde jsme. Gally se zase chlubil svojí sílou v boji. ,,No, tak kdo si troufne další! Co ty bažo?" ,,No já.." ,,Copak bojíš se?" a následné pískání mě donutilo jít se podívat co se zase děje.

Přišla jsem tam přesně ve chvíli kdy Gally shodil baža na zem. Hnědovlasý chlapec stále ležel na zemi. Nikdo si ho avšak nevšímal do doby než zakřičel ,,Thomas! Já jsem Thomas!!". Všichni na něj pořvávali Nazdar Thomasi, vítej mezi náma. Gally mu dokonce potřásl rukou. Poté se kolečko rozpustilo a všichni se bavili a pili dál. Thomas došel za mnou.

,,Jsem Thomas" ,,Ano slyšela jsem" ,,jsem rád, že jsem si vzpomněl aspoň na jméno". ,,jo to chápu" ,,Neměli jsme šanci si ani popovídat" ,,Tak začneme od začátku.. Ahoj já jsem Rachel těší mě" oba jsme se zasmáli ,, Ahoj já jsem Thomas, také mě těší".

Netuším jak dlouho jsme seděli u ohně a povídali si, ale přišel k nám i Newt s Chuckem a povídali si s námi. Za tak krátkou dobu jsem poznala mnohem víc jak Chucka, tak Tommyho. ,,Je škoda, že už to končí chtěl bych tu s vámi sedět ještě dýl" řekl mezi zíváním Chuck. ,, No, ale jsi už dost unavený a zítra je normální pracovní den" řekla jsem ,, já vím dobrou" ,,jdu s tebou, za chvíli jsem zpátky kluci" Nechala jsem Newta a Tommyho u skoro uhasnutého ohně.

Přikryla jsem již spícího Chucka a vracela za nimi. Seděli tam a vypadalo to že o něčem žhavě diskutují. Čím blíž jsem byla tím hlasitěji jsem je slyšela. ,,Ne Tommy, běžcem nemůžeš být jen tak" ,,Co musím udělat abych jím byl?" ,, Tommy ty si nedokážeš představit, jak je to tam venku nebezpečný" ,,Ale já cítím, že musím být běžcem". ,,O čem se bavíte?" raději budu dělat, že jsem je neslyšela.

,,Ale o ničem, pojď ke mn.. k nám" Newt se lehce posunul abych byla blíž u ohně a nebyla mi tak zima. Nenápadně mi dal ruku kolem pasu.Sklonila jsem hlavu, aby nikdo neviděl můj až moc šťastný úsměv. ,,Jak jsem říkal snídaně je v 8". Pozvedla jsem obočí ,,To se vážně bavíte o snídani?" ,,No jo Thomas je velký jedlík". ,,No vlastně.." ,,Že ano Tommy?" ,,Jojo" přitom se nervozně zasmál.

,,Já už půjdu spát, tak dobrou" Thomas hned zmizel, ani jsme mu nestihli oplatit dobrou noc. ,,Hmm zvláštní" poznamenal Newt. ,,Nezapomínej na naši první nic tu" můj několika hodinový pláš jsem tu neměla jen já. ,,No jo.. zapomněl jsem" Rozhlídl se kolem nás. Chtěla jsem se zeptat co dělá, ale během sekundy se otočil a přitáhl jsi mě do vášnivého polibku. Užívala jsem si jeho rty na těch mých.

Po chvíli jsme se odtáhli, ale naše čela byla k sobě stále přitisknutá. ,,Tohle jsem chtěl udělat celý frasácký den",,Já taky" chytla jsem jeho tváře a znovu ho políbila. Bylo to tak romantické. Užívali jsme si polibky a objetí u dohasínajícího ohně. Pod širým nebem, plné hvězd. Dnešní večer jsem opravdu na 99% zapomněla, kde jsem.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno. ,,Miluju tě.. víš to že ano?" podívala jsem se mu do očí. ,,Taky tě miluju, doufám že to víš taky" ,,vím, každý večer na to vzpomínám" ,,To já taky". Natiskla jsem se na něj ještě víc, pokud to tedy šlo, a vnímala jeho vůni a tlukot srdce.

,,Ty už mi tu usínáš krásko" ,,Ne, jen odpočívám". Jeho hruď se zvedala od toho jak se smál. ,,Tak pojď, uložím si tě do postýlky",,Do tvojí?" ,,Kéž by",,Tak to nikam nechci",,Jsi jak malé dítě",,No a? Já nechci spát bez tebe" ,,Veř mi, že já bez tebe taky ne, ale víš že to musí být" ,,Na Albyho kašli" ,,Proč zrovna na Albyho?" ,,Protože..." Pak už si nic nepamatuji. Možná tak černo černou tmu. Chlapec se zlatavými vlasy dívku odnesl do její sítě. Ještě chvíli ji pozoroval a říkal si, jak někdo může být tak krásný. Dal ji pusu na čelo a sám se šel odevzdat spánku.

Celý plac utichl a spal. S nadějí na lepší zítřky. Nikdo z nich však netušil jak hrozné věci se za pár dní začnou dít a jak se jim všem změní životy k nepoznání.

*******************

Miluju vás ♥ Děkuju za 1,6K přečtení ♥♥♥♥ vlastně vůbec za vaší podporu při psaní téhle knížky. ♥