Labyrint ✓

•22•

Probudila jsem se, ale Newt nikde. Jelikož slunce bylo dost vysoko, usoudila jsem že jsem si dost přispala. Oblékla se a vyrazila na plac. 

Všichni pracovali normálně, jako kdyby se nic nedělo. S divným pocitem jsem vešla do jídelny, i Pánvička vypadal normálně ,,Ahoj Pánev" ,,Nazdar Rachel" ,,Dneska sis pěkně přispala" ,,Se snídaní ti pomůžu neboj" ,,Spíš s obědem když je půl dvanácté" ,,Cože?" ,,No jo, asi rušná noc viď?" ,,Nee" vyhla jsem se očnímu kontaktu  ,,Jasný proto jsi teď zrudla.. navíc byla jsi chvíli slyšet" polekaně jsem se na něj otočila ,,No jo to tvoje ahh Newte, anooo, ahhh Rachel, ahhhh" vzala jsem něco co leželo na lince a hodila to po něm, on se začal tlemit a uhnul tomu. ,,Vem tu bramboru, kterou jsi se po mě snažila hodit, a raději ji oloupej" ,,jasný Pánev". 

- - - - -

Měla jsem všechno hotové, protože k večeři budou jen vajíčka, které budeme dělat tak 15 minut před večeří. Procházela jsem se po place a hledala aspoň jednoho z mých přátel. Když jsem je nemohla najít další půl hodinu vykašlala jsem se na to a sedla si na rozhlednu. Podívala jsem se vedle sebe a vzpomněla si na můj první den tady. Přesně tady seděl Newt a říkal mi jak to tu chodí. Chvíli jsem ještě pozorovala tohle proklaté místo zvané Plac, poté jsem vstala a vydala se na místo, kde už jsem dlouho nebyla.

Přehoupla jsem se na poslední a nejsilnější větev. Opřela se o kmen stromu a pořádně vydechla. Zavřela jsem oči a nechala se unést do říše snů.

,,Vstávej krásko" a dotek na mé kůži mě donutili otevřít moje oči. Usmívající Newt mě políbí ,,Hledal jsem tě a pak mě napadlo, že tě najdu tady. Za půl hodiny budou 4" ,,Nejradši bych byla doma s tebou" ,,Jsme doma",,Tohle místo se nedá pokládat za domov.. a ty to moc dobře víš" ,,Jo to vím............. Tak pojď půjdeme dolů" začal slézat jako první. 

Byli jsme kousek od brány a klece. Když v tom najednou z labyrintu vyběhli Thomas a Minho. S Newtem jsme se na sebe podívali a rozeběhli se k nim. ,,Proč jste tu tak brzy?" ,,Na-na-našli jsme ně-něco" ,,Klídek, běžte se napít a za 15 minut se sejdeme u vás běžců" ,,Okey". ,,Jdeš se mnou?" ,,To si piš".

Stáli jsme u stolu zahaleného kusem látky. Kluci se koukali na sebe, ale mě nejvíc upoutal ten stůl. ,,Tak povídejte co jste našli?" ,,Běželi jsme k tomu mrtvému rmutovi a Thomas zkusil sáhnout do něj. Vytáhli jsme z něj jakousi věc, která měla na sobě číslo 7." stáhl látku a objevila se tam miniatura labyrintu. ,,Vy už jste ho celý prohledali?" koukla jsem na Newta, a ten jen sklopil pohled. ,,Ano a u každého sektoru jsou divné dveře, celé z kovu. S Thomasem jsme se šli podívat do sektoru 7, jestli to nemá nějakou spojitost." ukázal něco na mapě. ,,Tady je most a tady jsou dveře, které otevře tohle. Je to něco jako klíč" ,,Jste si jistí?" Newt se zeptal s takovou dávkou naděje, že to zvedlo naději i mě. ,,Ne úplně, spíš v to doufáme. Problém je, že je to zřejmě i menší hnízdo rmutů" ,,To je až moc nebezpečné". ,,My víme.." Minho nemohl pokračovat, jelikož ho přerušil hlasitý zvuk sirény. ,,Klec" řekli jsme všichni sborově a rozutekly se k ní. 

U klece už byl větší hlouček a my se procpali až dopředu. Gally už otevíral kovové dveře, když jsme se procpali k němu. V kleci ležela tmavovlasá dívka s kouskem papíru v ruce. Žádné zásoby, nic, jen ona a kousek papíru. Gally ho vzal do ruky ,,Ona je poslední" ozval se sborový nádech a štěbetání. ,,To není možný, jak tu máme přežít bez zásob?" ,,To je určitě omyl" ,,Špatný vtip od tvůrců". Dívka se najednou probudila ,,Thomasi" vyhrkla a pak upadla zase do spánku. Gally se okamžitě vyhoupl nahoru. ,,Já věděl že jsi špatný. Všechno jsi tu zničil! Všechno jde do prdele!!" ,,Uklidni se Gally on za to určitě nemůže" ,,Může!". Vlezla jsem mezi ně i přesto že vím, že Gally nemá problém mi dát pěstí. ,,Uklidníme se, to že tu zmlátíš půlku placu nic nevyřeší. Naopak to zhoršíš. Budeme jako lidi a vyřešíme to v klidu. Jasný Gally!" Na jeho jméno jsem dala speciálně důraz, aby to pochopil. ,,Jo" odplivl si přede mě a odešel. 

Dívku jsme přemístili k meďochům, do pokoje k Albymu, který mimochodem je na tom mnohem líp a čeká se kdy se probudí. ,,Co jí je Jeffe?" ,,Je jen v bezvědomí, dám jí tohle a zítra se snad probudí" ,,Dobře",,Budeš s něčím potřebovat pomoct?" ,,Ne",,Tak když tak zaklepej",,Jistě neboj se". Společně jsme vyšli před Dvůr. Bylo vidět jak se kluci snaží dělat jako by nic. Jedli a povídali si, jenže nebyl slyšet smích, všichni si povídali o tom co to má znamenat. Brány se už zavřeli, takže padla tma. Všimla jsem si samotného Chucka a Thomase. Seděli u stolu, kde byli jen oni. ,,Jdu si sednout k nim",,Přinesu ti tam jídlo?" ,,Asi ani nemám hlad",,Takže jo". Bez mojí odpovědi odešel. 

,,Já si přisednu k vám kluci moji" ,,Jen pojď"  oba se na mě mile usmáli, já jim ten úsměv oplatila taky. ,,Tak jak vám to dneska chutná?" ,,Vážně se snažíš zavést trapnou konverzaci jídlem?" udělal jsem zamyšlený výraz ,,Asi jsem se o to pokusila?" malý Chuckie se začal smát. Což byl dnešní první úspěch. Dorazil k nám Newt a dal přede mě talíř s vajíčky. ,,Když to nedojím, sníš to?" ,,Pánvička si tě sám pohlídá, aby jsi to dojedla sama" jen co to dořekl Pánvička si k nám sedl se svým jídlem ,,Jez" ,,Ale" ,,Bez keců, jez". Vzala jsem vidličku a jal malé děcko jsem se v tom šťourala. Newt se na to nemohl dívat, hlavně proto, že on už to měl snědené. Vzal mou vidličku a začal mě krmit, mezitím se bavil s klukama. Po pravdě absolutně netuším co říkali, začala jsem vnímat až když se mě Newt zeptal ,,Že ano Rachel?. ,,Určitě" ,,Já říkal že neposlouchá, vyhrál jsem tvůj desert Newte" začal se smát Thomas. ,,Já poslouchala" ,,Jo, takže víš že jsi mi odsouhlasila, že by si Gallyho oblízla?" ,,Jen ta představa je nechutná". Náš stůl se začal smát, jsem ráda, že aspoň z nás to na chvíli odpadlo. Bohužel opravdu jen na chvíli.

,,Newte! Alby se probral!"