•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 1 - Iniciativa Avengers

A/N: Pozor! Tento příběh je druhý díl mé série o Avengers. První díl se jmenuje AVENGERS ZROZENÍ :)

Chaos.

Tak by se dalo popsat několik dní, od večera, kdy nám ukradli Teserakt. Všichni agenti stupně pět a výše měli pohotovost. Ještě ten večer, kdy se to všechno událo, jsem se společně s Coulsonem, Hillovou a ředitelem Furym odebrali na Helicarrier, obrovskou letadlovou loď vylepšená o možnost létat díky čtyřem masivním motorům na každé straně lodi.

Agenti dělají vše co je v jejich silách, aby našeho boha-padoucha našli. Ale bude to těžké. Už jen z toho důvodu, že Loki přetáhl pomocí nějaké síly uvnitř jeho kopí Hawkeye na svou stranu. A Hawkeye je jeden z nejlepších agentů SHIELDU. Má své kontakty všude na světě, ví kdejaké tajemství ze SHIELDU, a to je zlé.

Jako každý agent tady, i já přidávám ruku k dílu. Pomáhám všude možně. Kdo potřebuje jakoukoliv pomoc, a já jsem po ruce, neváhám ani na vteřinu. Já a Fury jsme momentálně jediní, kdo Lokiho viděli z blízka. Naše svědectví je důležité pro nalezení Teseraktu.

První večer, kdy nám všem rozdělili ubytovny, jsem nemohla spát. Ve čtyři ráno jsem bloumala po prázdných chodbách helicarrieru. Prošla jsem uličkou na můstek, kde byli agenti noční směny. Záviděla jsem jim. Nebyli pod takovým tlakem, jako já. Jestli Clinta nenajdeme, nikdy si to neopustím. V tu noc, se mi v hlavě přehrávala tahle věta, která způsobila moji nespavost.

Pozorovala jsem tiše agenty, kteří ve tmě téměř nebyli vidět. Jen díky zářícím obrazovkám, u kterých seděli. Z přemýšlení mě vytrhla silná dlaň na mém rameni. Nadskočila jsem a instinktivně ji chytila taky. Byl to jen Fury. Zřejmě ho bavilo mě takhle děsit.

"Řediteli," zašeptala jsem do tmy. "Nemůžete spát?" Nic mi neodpověděl, jen pokynul, abych ho následovala. Přivedl mě do menší místnosti s obrazovkami připevněných na zdech.

"Myslím, že je čas, abyste si rozšířila obzory." Vytáhl z kabátu tablet a odemkl jej. Na obrazovkách okolo nás se objevily videa, informace, složky a především obličeje lidí. "Tohle je Iniciativa Avengers. Prohlédněte si vše, co chcete. Alespoň tím zabijete čas." V tom měl teda pravdu. V místnosti jsem strávila celý den. Až večer jsem nastudovala poslední informaci o posledním hrdinovi – Kapitánu Amerikovi, vojákovi z druhé světové války, jež zamrznul v čase a právě žije v Brooklynu. Další lidé nebo spíše hrdinové zařazeni do programu Avengers jsou, Hulk, neboli Bruce Banner, táta jako Iron Man, Thor, bůh z jiného světa, což už není noc nového, když tu máme jeho bratra, a já.

Ještě jsem si stihla přečíst něco málo o projektu doktora Selviga, jeho poznámkách o Teseraktu a všemu co by se s ním dalo dělat. Je až neuvěřitelné, jaký rozsah využití Teseraktu má. Čistě teoreticky.

Odešla jsem zpět do své ubytovny a spala až do rána. Tehdy jsem si poprvé zkontrolovala telefon. Několik nepřijatých hovorů a milion zpráv. Od táty. Je hezké vědět, že se o mně zajímá, ale nejspíš vyšiluje strachy. Rychle jsem mu poslala zprávu s tím, že jsem v pořádku a to přespání se trochu protáhlo, jelikož mamka mé kamarádky nás vzala na chatu. Snad na to skočí. Hrozně nerada mu lžu, ale teď to jinak nejde.

A teď jsme tady. Už několikátý den hledání. Právě jsem na můstku u jednoho agenta-programátora a prohledávám společně s ním na všemožné kamerové záznamy.

"Jsi v pohodě?" ozvalo se mi za zády. Proč se mi všichni plíží za záda, než odpoví? Hluboce jsem se nadechla, abych se uklidnila a nevykřikla na ni.

"Ne Nat, to opravdu nejsem. Je to z velké části i moje chyba, že je teď Clint pryč. Stačí?"

"Neboj se, určitě ho najdeme." Nataša se právě vrátila z jedné mise. Ta představa, že by ji Loki taky ovládnul, ve mně vyvolává nepříjemné pocity.