•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 13 - Klid před bouří

Další ráno jsem se probudila kolem desáté hodiny ráno. Dost mě to překvapilo, vzhledem k tomu, kdy jsem v noci usnula. I tak jsem ráda, že jsou prázdniny, protože kdybych měla ráno vstávat, tak to nezvládnu.

Když jsem si přišla do kuchyně pro snídani, zjistila jsem, že budeme muset jít nakoupit. Jsme totiž na suchu. Jedna z mála věcí, co se dalo sníst na snídani, byl jeden jogurt nebo něco ve sklenici. Radši jsem tu sklenici nezkoumala a vzala si poslední jogurt. Z chlebníku jsem si vzala jeden rohlík, udělala si kávu a šla se posadit do obývacího pokoje. Většinou snídáme všichni, tedy vlastně jen já a táta, právě tam. A na gauči jsem tátu taky našla, jak se dívá na program pro děti. Chvíli jsem scénu před sebou sledovala, ale pak jsem pokrčila rameny a šla se posadit za ním. Tiše mě pozdravil a pokračoval ve sledování televize. Já pomalu jedla svou snídani a pila svoje kafé.

„Tohle je velmi...vzdělávací program," našpulila jsem rty. Aniž bych se na tátu podívala, poznala jsem, že se usmívá. Chvíli jsme jen tak seděli a koukali na pohádky. Tyhle momenty jsem si nejraději ukládala mezi vzpomínky. Jen klid a pohoda. Přeci jen takových chvilek moc nemíváme.

Jednou, když mi bylo deset, si táta vzal najednou volno v práci a vytáhl mě na roadtrip. Byla jsem z toho tenkrát hodně překvapená. Přebilo to však radost a vzrušení z dlouhé cesty v autě, jen já s tátou a naší oblíbenou muzikou. Samozřejmě to nedopadlo, jak jsme čekali. Auto si po šesti hodinách uprostřed ničeho řeklo, že pro dnešek to stačilo a kleklo. A protože táta neměl u sebe žádné nářadí, šli jsme do nejbližšího města pěšky s batohy na zádech. Bolely nás nohy ještě další den, ale stálo to za to.

Je nutno podotknout, že máme velmi podobný smysl pro humor. I když jej táta umí lépe podávat. Proto, když obývákem prošla Pepper a uviděla nás dva, jak se smějeme jako šílenci nad pohádkou pro děti, jen protočila oči a šla si po svých. Teď měli opravdu klidové stádium, už dlouho na můj vkus.

Od útoku na New York se nic zajímavého nestalo. Nic, co by museli řešit Avengers. Dokud se v televizi neobjevil on. Mandarin. Terorista. Vůdce deseti kruhů. Těch kruhů, co unesli tátu. Říká si učitel, ale ve skutečnosti zabil tisíce lidí. V Americe díky němu vybuchly tři bomby. Nikdo ho zatím nedokázal najít a zastavit. Od té doby co dokázal ovládat vysílání, tak v televizi nejelo nic jiného, než zprávy o Mandarinovi. Jakmile odbylo poledne, začalo to. Ani jeden z nás neměl náladu to poslouchat, tak jsme se odebrali každý k sobě.

Když už máme ty prázdniny, mám teď spoustu času si tu tlustou knihu prostudovat. Hned jsem ji vytáhla zpod postele a vlekla ji k psacímu stolu. Když jsem ji zvedla, tak z ní vypadl kus papíru. Přísahala bych, že tam včera nebyl. Bylo na něm něco napsané. Vypadalo to jako vzkaz.

Dráha Jessico,

Doufám, že ti tato kniha pomůže zdokonalit své dovednosti a zjistit něco víc o svém původu.

Musím tě ale varovat. Nikomu neříkej o tom, kdo jsi. Ani Tonymu. Je to příliš nebezpečné. Ani můj otec to neví. Mohl by z toho být velký problém. Bohužel se o tobě dozvěděla má matka a Heimdall, náš strážce Bifrostu, ale slíbili, že nepoví slovo živé duši. Totéž se nedá říct o Lokim. On tě pravděpodobně poznal okamžitě, ale pochybuji, že něco řekne otci. To je vše. Snad prozatím všechno zvládneš sama.

Thor Odinson

Vzkaz jsem schovala zpět do knihy a začala trénovat. Poslední dobu trénuji hlavně s ohněm. Je na prd, že zvládám docela obstojně ostatní živly, ale s ohněm mám ten největší problém. Nalistovala jsem si stranu, kde byl zobrazen postup jak ovládnout oheň. Zapálila jsem si svíčku a postavila ji před sebe. Oheň je velmi nepoddajný a divoký živel, takže se s ním musí opatrně. Člověk s ním musí prvně splynout.