•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 9 - Avengers

Za deset minut se sejdeme u hangáru.

Deset minut. Jak se mám asi nachystat za deset minut a ještě se dostat přes celý helicarrier až k hangáru s quinjety? Budu muset Steva poučit i o jiných věcech, co se týče ženského připravování. Při běhu do svého malého pokoje jsem nechtěně vrazila do pár agentů, takže jsem se co chvíli zastavila a omlouvala se jim. Taky jsem si každých deset vteřin kontrolovala na hodinkách čas. Nechtěla jsem zmeškat jediný odlet do... vlastně ani nevím, kam to poletíme. Nechám se překvapit.

Rozrazila jsem dveře do pokoje a přeběhla jsem ke skříni. Vytáhla jsem další z mnoha uniforem a chystala si ji obléknout. Pak jsem si však všimla středně velkého kufříku na mé ustlané posteli.

Snad jsem se trefil to tvého vkusu. Táta

Odložila jsem kartičku stranou a otevřela kufr. Uvnitř byla úhledně poskládaná uniforma. Velmi podobná té, kterou nosívám v SHIELDU. Vzala jsem ji do ruky a uviděla ji celou, byla protkaná jakýmisi oranžově zářícími proužky. Budu se ho na ni muset zeptat, ale bez váhání jsem si ji oblékla. Pod ni jsem ještě navlékla černé triko s dlouhým rukávem. Uniforma mi padla perfektně. Nebyla přilehlá, spodní část byla volnější, všude byla spousta kapes a nebylo v ní příliš horko. Na zádech jsem měla přidělanou kapsu na svoji hůl. Vážně myslel na všechno. Ještě jsem si vlasy stáhla do vysokého culíku a vyrazila. Měla jsem dvě minuty na to, dorazit do hangáru. Nataša, Clint i Steve, oblečený jako Kapitán Amerika, už byli na místě. Dorazila jsem poslední, ale měla jsem k dobru ještě dvanáct vteřin. Nemohli mi nic vyčítat. Procházeli jsme hangárem, až jsme přišli k jednomu z otevřených quinjetů.

"Sem je nepovolaným vstup zakázán," řekl zmateně jeden mladý agent.

"Hochu ustup." Nehodlal se s ním přít Kapitán. Jeho rázný hlas zapůsobil a agent nás nechal odletět. Předním oknem jsem zahlédla oblek Iron Mana, jak letí napřed. Oblek byl sice pořád poškozený z boje s Thorem, a následném přepadení, ale stále se s ním dalo létat. Nejspíš letí do Stark Toweru pro nový. Jako první věc si tam nastěhoval své obleky. Teď jsem si vlastně uvědomila, že pořád nevím, kam letíme. A dost by mě to zajímalo.

"Takže, jaký je náš cíl?"

"Do New Yorku," odpověděl mi Kapitán.

"Do Stark Tower. To je hajzl." Schytala jsem od Kapitána káravý pohled. Nijak jsem ale nereagovala. Hned jsem si dala dvě a dvě dohromady. Potřeboval vysoko-napájecí zdroj, a co jiného je lepší než samostatný obloukový reaktor?

"Clinte, nemůžeš s tím jetem trochu pohnout? Tolik času nemáme. Ta brána už je pravděpodobně otevřená." Pochodovala jsem po quinjetu a bubnovala prsty o svůj loket.

"Jestli sis nevšimla, právě jsem se probral z hypnózy. Tak na mě ber trochu ohledu. A navíc už tam jsme." Nataša dala tátovi vědět, kde jsme. To by nebyl on, kdyby si neodpustil alespoň jednu sarkastickou poznámku.

"To jste byli ještě na obědě?"

"Si o sobě myslí, jak je vtipný," zamumlala jsem si pro sebe. Teda alespoň jsem si to myslela.

"Uvědomuješ si doufám, že tě slyším." Jejda. Chybička se vloudila. Zakřenila jsem se. Kapitán se pro sebe usmál. Nejspíš si užíval naše rodinné pošťuchování.

"Proleťte Park Avenue, přivedu je tam." Letěli jsme přes tu ulici, když se před námi objevily nějaké mimozemské přístroje. Nat s Clintem po nich začali střílet. Sledovali jsme je, až k Toweru, kde jsme spatřili Lokiho, jak se pere s Thorem. Takže přežil ten pád z helicarrieru. Parádní zpráva. Pozorovali jsme je odsud z vrchu. Dva bohy obdařené silou a magií. Kdyby mi tohle někdo řekl před pár dny, měla bych ho za blázna. Loki se k nám otočil a neváhal a vystřelil z žezla modrý paprsek. Zasáhl nám motor a my se řítili k zemi. Quinjet se otřásal. Clint a Nataša se ho snažili udržet tak, abychom se nezřítili nějak nešikovně. Já s Kapitánem jsme se zachytili nejbližší věci a drželi se. Dvakrát jsem se praštila o stěnu do hlavy, než jsme konečně dosedli a mé ruce byly celé červené.