•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 10 - Just Like Fire

"Hej, lidi," upoutala pozornost všech Nataša a pohlédla na kosmickou díru nad námi. Škoda, že s sebou nemám zrcátko, abych viděla, jak se mi rozšířily zorničky. Ten Loki si snad dělá srandu. Právě z portálu vypluly tři další kovové velryby a společně s nimi i další Chitauri. A další a ještě mnohem víc. Včetně obřích kovových velryb.

"Vel, Steve." Slova, která vypustil táta z pusy, no nemyslela jsem, že je někdy uslyším. Celé mé tělo se napnulo, a byla jsem připravena těm mimozemským nájezdníkům pořádně znepříjemnit den.

"Dobře. Hlavní je udržet je v naší oblasti. Bartone, jdi na tam tu střechu. Budeš hlídat a hlásit jejich polohu. Následně se otočil na mě a na mého tátu. "Starku, Starková, vy zničíte všechno, co se dostane dál než tři ulice, nebo to pošlete zpátky." Přikývli jsme.

"Svezeš mě?" obrátil se Clint na mého tátu. Je pravda, že sám by se tam asi těžko dostal.

"Jo. Mile rád Legolasi." Povzdechla jsem si. Neměla jsem ho nutit do toho maratonu Pána prstenů. Poté tím byl doslova posedlý. Další dva týdny měl na všechny okolo sebe alespoň jednu narážku nebo vtip od Gimliho nebo jednoho z hobitů. Možná bych mu měla dát přečíst i knižní verzi...

Díky větru jsem se vznesla do vzduchu a hnala se za Chitauri. Díky Nataši a jejímu výcviku se skokem z letadla jsem potlačila strach z výšek. A díky větru jsem si téměř na sto procent jistá, že i kdybych teď spadla, dopadnu jemně. Kolem mě se do jiné ulice prohnal Hulk. Je jako obří zelený gumový medvídek. Zuřící gumový méďa, přesněji řečeno. Nad hlavami se nám poté zajiskřilo. Thor se usadil na vrcholku Empire State Building a metal blesky všude okolo sebe. Chitauri v čele s Lokim, který pobíhá někde v ulicích zničeného New Yorku, však kladli silný odpor.

Motala jsem se někde v centu města. Všude kolem jsem měla Chitauri. Několik jsem jich hodila do vody pod mostem, jiné skřípla mezi kameny a další jsem prostě zničila. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného, jen na boj. Neměla jsem ani páru, jak dlouho už s nimi bojujeme. Možná jen pár desítek minut nebo několik hodin.

V zápalu boje jsem několikrát zkusila zažehnout plamen ohně. Povedlo se mi to dvakrát a to to byly opravdu miniaturní plamínky. Rozhodla jsem se tím nezabývat.

"Jess! Stark je sám na Páté ulici. Je obklíčený a ty jsi nejblíž." Hulákal mi do ucha Clint.

"Rozumím. A příště bych ocenila, kdybys ztlumil svůj hlas."

"Teď není čas na vtípky," odsekl. Že to říká zrovna on. Odhodila jsem posledního Chitauri a rozeběhla se k tátovi. Když jsem dorazila, nestačila jsem se divit. Bylo jich tu nespočet a táta byl proti nim sám. Přiskočila jsem k němu a beze slova začala odrážet jejich útoky. Ale nestačili jsme na ně.

"Clinte, ať nám sem přijde někdo pomoct. Je jich tu na nás příliš!" Clint ale neodpověděl. Zkusila jsem na něj promluvit ještě dvakrát, ale nic. "Tati, nemůžu se s nikým spojit!" Začínalo nám hořet za patami.

"Tak jsme v tom sami. Ani mě neodpovídají." Odráželi jsme jejich útoky stále hůře. Táta měl jistou výhodu, díky svému obleku. Několikrát mi zachránil kůži, když na mě mířilo víc nepřátel. Ale i jemu docházely síly.

"Jess, vím, ž se to teď nehodí, ale..."

"Teď se opravdu nehodí si povídat, tati. I když by mi to nevadilo." Odrazila jsem útok jednoho z Chitauri a odhodila ho daleko od nás. Dalšího jsem bodla jeho vlastní zbraní kamsi mezi místo, kde mají lidi klíční kost a ramena a kameny jsem zavalila jeho tělo.

"Jak jsi pokročila s ohněm? Vím, že jsme se bavili asi před třemi měsíci, že ti nejde ovládnout, ale teď by se nám opravdu hodil."

"Tak to jsme v loji. Nedokážu zařídit, aby vzplál tak silně. Vždyť..." větrem jsem odvála další dva Chitauri. "Sotva zažehnu plamínek na svíčce."