•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 4 - Mág ze země Asgard

Díky bohu za chápající ženské pohlaví.

Jakmile Nataša byla znovu schopna uřídit quinjet, snesla se co nejníže, abych se mohla vydat za ostatními. Nedaleko místa, kde jsem přistála s padákem, jsem zahlédla ohnivé jiskry a bílé blesky. Snažila jsem se s pomocí větru dostat od toho místa co nejdál, ale abych mohla zasáhnout, když se celá situace zvrtne.

Když jsem dosedla nohama na pevnou zemi, tělo mi zalil příjemný pocit jistoty. Létání mi nevadilo, když jsem seděla v letadle. Ale jakmile mě jeden den během výcviku Nataša přivedla do letadla na letecký seskok padákem, odmítla jsem. Ten den byl první, kdy jsem vzdorovala svému velícímu. Pěkně se mi to vymstilo. Tři dny potom mě mučila posilováním všech částí těla a pak mě stejně donutila skočit. Nejhorší část mého výcviku. Rozhlížela jsem se okolo sebe, než mi pohled překazil padák, dopadající na mou hlavu. Naštvaně jsem kolem sebe rozhazovala rukama, abych se dostala z jeho sevření. Když se mi konečně povedlo vyprostit se z padáku, kousek ode mne jsem zaslechla smích. Lokiho smích. Nechala jsem padák padákem a vydala se za ním. Seděl na špinavé zemi a samolibě se usmíval na představení před sebou. I když se díval, jak spolu jeho bratr a můj otec zápasí, mé přítomnosti si byl moc dobře vědom. A nijak ho to nevzrušovalo.

"Přišla jste se také pobavit tou podívanou?" Neodpověděla jsem. Dlaň pravé ruky jsem stočila a prsty sevřela v pěst. S kombinovaným pohybem s nohou, která setřela část hlíny ze země, jsem zařídila, že se kolem Lokiho nohou, rukou a v podstatě kolem celé spodní části těla, utvořila hliněná klec.

"Tohle opravdu není nutné. Nikam se nechystám," tentokrát se na mě už otočil. Na jeho rtech hrál pobavený úsměv, jeho oči však prozrazovaly jiné emoce. Nedokázala jsem v nich číst. Nedokázala jsem se od sebe rozeznat, tak jsem to nechala být.

"Jistota je jistota." Posměšně si odfrkl a svůj pohled znovu stočil k dvou dospělým mužům. Oba dva odolávali útokům toho druhého. Kapitán prozatím nebyl nikde v dohledu.

"Tvůj otec má docela výdrž," prohodil do větru.

"Je tvrdší, než si myslíš," zašeptala jsem. Tiše jsme je sledovali. Na pomatence, který je posedlý mocí, vypadá docela v klidu. Někde vzadu v hlavě se mě ptal můj vlastní hlas, proč neutekl, když k tomu měl příležitost? Budeme si na něj muset dát větší pozor, než jsme plánovali. Thor a Iron Man se od nás nepříjemně vzdálili. Rozhodla jsem se zakročit ve chvíli, kdy se od místa boje rozhostila obrovská vlna. Rozběhla jsem se za nimi. Ještě jsem se však otočila na Lokiho a nohy jsem mu uvěznila do země.

"Pohneš se, a já to poznám." Jen se nad mou výhružkou ušklíbl. Nadechla jsem se a spolkla nehezkou poznámku. Dál jsem se jím nezabývala a rozběhla se k našim hrdinům dřív, než se tam pozabíjí. Přiběhla jsem k malé mýtince, kde, společně i s Kapitánem, stáli v malém kroužku. Vypadalo to, že se do sebe znovu spustí, tak jsem rychle zakročila.

"Tak pánové, už jste se pokočkovali dost! Nemyslíte?!" Všichni se otočili za mým hlasem. I tak malá a mladá jsem se svým pohledem působila děsivěji, než by kdo čekal. Tři dospělé muže právě zpražila malá holka. Zkřížila jsem ruce na hrudi a naklonila hlavu na stranu. Zjevně je bojová nálada ihned přešla. "Tak jdeme." Absolutně nic nenamítali. Cestou zpět k Lokimu jsem dala Nataši vědět, že může bezpečně přistát u naší lokace. Než jsme vzali Lokiho, vyprostila jsem ho z hliněného vězení. Thor si ho vzal na starost a odvedl jej do, už připraveného quinjetu.

Zbytek cesty byli všichni zticha. Překvapivě i Loki. Několikrát jsem na sobě ucítila čísi pohled. Thor na mě vyjeveně zíral jako předtím Loki. Nechal toho až když jsem ho okřikla.