•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 5 - Brouk v hlavě

Odvedla jsem Thora někam, kde nás nikdo nebude rušit, po případě odposlouchávat. Chtěla jsem se dozvědět, co se mezi nimi vlastně stalo. Sourozenci se můžou pohádat. Ale že by je hádka rozdělila až takhle?

"Než začneme, ještě jsme nebyli představeni. Jsem Thor Odinson," uklonil se přede mnou.

„"Ehm, já jsem Jessica. Těší mě. Teď, když máme za sebou to seznamování, mohla bych se tě, čistě mezi námi, zeptat na pár otázek?"

Nic nenamítal. "Ptej se na cokoliv."

"Co se mezi vámi stalo? Myslím mezi tebou a Lokim? Jste přece bratři? Neměli byste spolu vycházet?" Pravděpodobně zním dost stereotypně. Já žádného sourozence nemám a nejspíš ani nikdy mít nebudu, ale i ti nejrozhádanější sourozenci by měli být na stejné straně.

Thor se nadechl, než začal povídat, a svůj pohled zavrtal do podlahy. "Lokiho mysl zahalil stín. Udělá všechno proto, aby se mi pomstil."

"Za co?" posadila jsem se naproti.

"Jako malí jsme si byli velmi blízcí. Hráli jsme si spolu, bojovali spolu. Jak jsme stárli, odcizili jsme se. Teď už si to všechno mnohem víc uvědomuji. On byl věčně zalezlý v knihách nebo s matkou cvičil svou magii. Zato já jsem prahl po boji, oslavách. Obklopovaný přáteli, zatímco on měl jen sebe. Měl jsem být lepší starší bratr." Na to jsem neměla co říct, tak pokračoval. "Vše se zhoršilo poté, co jsem se dostal sem na Midgard, když mě otec vyhnal a Loki zjistil, že je Jotun..."

"Kdo?" přerušila jsem ho ve vyprávění. Protentokrát už zvedl hlavu. "Jotuni, mraziví obři žijící na Jotunheimu. Jeden z..."

"Z devíti světů," doplnila jsem ho.

"Ano... ty o nich víš?"

"O vašich světech je spousta záznamů a legend. Před pár měsíci se mi do rukou jedna dostala. Devět světů tam bylo zmíněno. Taky Bifrost, Ódin a různí bohové. Ale zřejmě některé legendy nebudou úplně přesné... Takže Loki pochází z tohoto světa?"

"Správně. Ale byl vychován jako Asgarďan. Ten den, kdy chtěl zničit Jotunheim, myslím, že to udělal z nenávisti k sobě samému. Nenáviděl, že je jako oni. Naštěstí jsme tomu dokázali zabránit, ale poté, co přepadl přes okraj mostu do té černočerné temnoty... mysleli jsme, že je mrtvý."

Vytřeštila jsem oči. "Mrtvý? Jako úplně mrtvý?" Přikývl. To nemůže být pravda. Svět má nějaký zákon. Nikdo se nemůže vrátit zpět k životu. Což znamená, že Lokimu někdo pomohl přežít. Mohl ten někdo, být ta nejmenovaná osoba z mé vize? Thor se narovnal v zádech.

"Je to všechno, co jsi chtěla vědět? Nic víc?"

"Ne... nic víc," Celá zaražená jsem se chystala odejít. Pomalu jsem kráčela po prázdné chodbě. Thor mě však zastavil. Chytil mě za paži a strhl zpátky k sobě.

"Též se tě na něco zeptám," vyhrkl tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměla. "Jestli smím."

"Jen když mě pustíš. Mačkáš mi ruku," hlavou jsem naznačila, kde mě tak silně popadl. Okamžitě mě pustil.

"Omlouvám se."

"V pořádku. Tak se ptej."

Prohrábl si své zlaté kadeře prsty a ještě než se mě zeptal, prohlížel si mě ze všech možných dostupných úhlů. "Možná to bude znít zvláštně, ale..."

"Thore, právě jsem na stejné lodi jako dva mimozemšťani, sedmdesátiletý voják a chlap, který jakmile se neovládne, zezelená vzteky. Mě už nic zvláštní nepřijde." Mýlila jsem se. To, co mi v následujících minutách prozradil, mi nasadilo brouka do hlavy na několik dalších měsíců.

"Neviděli jsme se už náhodou?" Tuhle otázku jsem opravdu nečekala.

"Jak tě to jenom napadlo? A ne. Viděla jsem tě jen na záznamech SHIELDU. Donedávna jsem netušila, že skutečně existuje něco jako devět světů a bohové."

"Jen že. U Ódinových vousů, nemůžu to dostat z hlavy. Jako bych měl něco v hlavě, ale nemůžu si vzpomenout." Během jedné vteřiny se mu na tváři výraz několikrát změnil, a stejně jako u Lokiho jsem ty emoce nedokázala popsat. Několikrát otevřel a zase zavřel ústa. Měl něco na jazyku, ale bál se to vyslovit. Nakonec se však odhodlal. "Tvůj otec je ten kovový muž, není-liž pravda?" Kývla jsem na souhlas. "Kdo je tvoje matka?" Uhodil mě do bolavého místa. I tak jsem odpověděla.

"Máma zemřela, když mi bylo pět let. Někdo ji srazil autem, když se vracela z práce."

"Nemáš její malbu?"

"Malbu?" zkřivila jsem obličej. Kdo dneska říká malba, když myslí fotku? "Dejme tomu." Zpod oblečení jsem vytáhla medailon od mámy, který mi dala, když... byla v nemocnici a otevřela jsem jej. Uvnitř jsem si schovávala její poslední fotku. Ostatní táta někam schoval a nikdy mi neřekl kam. Možná je to sentimentální, ale nechtěla jsem zapomenout její tvář. I když fotka byla zažloutlá a vybledlá, stále ji šlo alespoň trochu poznat. Olivově hnědá pleť, kterou mám částečně po ní, hnědé oči a vlasy zbarvené do zvláštního bledě hnědého odstínu. Thor si fotku přibližoval a oddaloval od obličeje, jakoby na její tváři hledal nějakou chybu.

"Je to možné?" brblal si pro sebe. Najednou se mu rozšířily zorničky. "Určitě je to ona. Musí být."

"O čem to mluvíš?"

"Tahle žena je Evelyn." Otevřela jsem pusu dokořán. "Je to tak?" můj výraz si vyložil jako ano. "Já ji znal, když jsem byl ještě mladý. Žila s námi na Asgardu a..."

"COŽE?!" Vytrhla jsem mu fotku z ruky a dala ji zpátky, kam patřila. "To není možné. Prostě ne. Jen shoda jmen. Máma nebyla mimozemšťan."

"Jak poté vysvětlíš tu podobu?"

"Alespoň osm lidí na celém světě vypadá podobně jako já. Není to nemožné. Musel sis ji splést."

"A co tvé schopnosti? Viděl jsem kolem Lokiho, co jsi vytvořila. Ovládáš zemi."

"A co má být?" pokrčila jsem rameny. Začínala jsem ztrácet nervy. Zvyšovala jsem hlas na boha, který by mě jedním mávnutím ruky poslal k zemi. Ale neovládla jsem se.

"Tohle každý neumí. V devíti světech už je jen málokdo, kdo má stejné schopnosti. Zmizeli. A najednou se tu objevíš ty s téměř totožnými schopnostmi."

"Náhoda," vyštěkla jsem.

"Myslíš?" Odmítala jsem něčemu takovému uvěřit.

"Ano, to si myslím." Výraz v Thorově obličeji změkl. Nechtěl se se mnou dál hádat. Evidentně si uvědomil, jak citlivé téma právě otevřel. Naznačoval, že moje máma byla z jiného světa. Je to hloupost. Zhluboka jsem se nadechla a uvolnila všechny svaly, které jsem během naší hádky napnula. Promnula jsem si tvář a zpět pohlédla na Thora.

"Ještě mám jednu otázku." Zakoulela jsem očima. Nečekal na můj souhlas. "Tvoje magie obsahuje jen schopnost země?"

"Ne. První jsem měla zkušenost s vodou. Poté vzduch a pak země," odevzdaně jsem mu sdělila. "Oheň hodně pokulhává. Ani si nejsem jistá, jestli jsem schopna jej někdy oživit." Koukala jsem na všechno kolem, kromě Thora.

"Teď by se nám hodily Lokiho znalosti. Určitě o takových schopnostech něco četl. Možná by pomohla má matka. Je nejchytřejší osoba na Asgardu. Až všechno skončí, promluvím s ní." Děkovně jsem přikývla a nechala boha hromu za svými zády. Těsně před odchodem z tiché chodby jsem se Thorovi tiše zmínila o své první vizi. Slíbil, že se matky zeptá. Doufám, že bude mít odpovědi, které neznám a nejspíš na ně nikdy sama nepřijdu.

Už jsem se těšila do laboratoře za tátou a doktorem Bannerem. Potřebovala jsem svou hlavu zaměstnat čímkoliv jiným, než informacemi od Thora, které mi totálně zamotaly hlavu.