•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 30 - Máme problém

"Nechápu, proč zrovna já musím trčet tady. Jsem agent proboha. Sitwella bych zvládla," mrmlala jsem si pod nosem. Ztrácela jsem čas v autě, když se kolem mě dělo tolik věcí.

"O tom jsme už mluvili. Tebe každý pozná. Kdežto Sam je neznámá tvář. Nikdo si ho s námi nespojí. Takže zůstaň na pozici."

"Kde ses vůbec naučila řídit?" To je vlastně celkem vtipná historka...

TÉMĚŘ PŘED ROKEM, CALIFORNIE

"Sakra Jessico, zpomal!"

Klouby na jeho rukách byly skoro bílé, jak je silou zatínal do sedadla spolujezdce v jeho vlastním autě. Které teď řídila jeho dcera. Všechny svaly na jeho těle byly napnuté k prasknutí a patou sešlapoval neexistující pedál na své straně.

"No jo, no jo," protočila oči mladá Starková a lehce zpomalila. Rozhodně neměla v plánu svému tátovi přivodit infarkt. Ale někdy je fajn ho trošku pozlobit. Na křižovatce sešlápla pedál a projela skrz. Pak zabočila doprava, na Tonyho vkus možná až moc ostře.

"Mám skvělý cit, že?" Tony zhluboka dýchal. Upřímně doufal, že Jess má opravdu cit pro řízení. Nechtěl by skončit někde ve zdi hned její při první oficiální jízdě s řidičákem. Jess znovu zatočila a než se nadála, měla zaparkované před jejich oblíbenou restaurací. Vypnula motor a otočila se na svého tátu.

"Jsi v pohodě?"

Tony hlasitě polknul. „Nazpátek řídím já, platí?"

"Chceš tím snad říct, že špatně řídím?" zkřížila na hrudi ruce.

"To ne. Jen bych ještě nějaký čas měl vlasy bez šedin, když dovolíš."

Jess se hlasitě zasmála. "Myslela jsem si, že tě jen tak něco nerozhodí," narážela tím na New York. "Ale moje řízení se ti evidentně dostalo pod kůži," na tváři jí zářil vysmátý úsměv, když vystupovala z tátovy černé Audi. Tony zavrtěl hlavou a následoval svou dceru do restaurace. Zpět domů určitě řídí on.

SOUČASNOST, WASHINGTON D. C.

"Jessico!" trhla jsem sebou, když mi v uchu zazněl Steve. Nejspíš jsem se moc zamyslela.

"Co se děje?"

"Sitwell a Sam jsou téměř u tebe. Máš nastavenou tu ulici, kde stojí ten dům, jak jsem ti řekl?"

Zakroutila jsem hlavou. "Jen klid. Všechno vyjde Steve. A ano mám nachystanou navigaci." V předním zrcátku, jsem spatřila blížícího se Sama a našeho agenta HYDRY. "Už jsou tady. Uvidíme se na místě." Domluvili jsme se, že se rozdělíme na dvě skupinky, kdyby se stalo něco nemilého a někdo z HYDRY nás našel. Sam otevřel dveře a vecpal dovnitř prvně Sitwella a pak si k němu přisedl, aby se o nic nepokusil. Taky jsem pro jistotu, měla svou zbraň už nabitou.

"Tohle vám jen tak neprojde!"

"Buď zticha," štěkl na Sitwella Sam. Teprve když jsem promluvila, se podíval, kdo vlastě sedí na sedadle řidiče.

"Dobrý den agente Sitwelle. Jak jste si užil oběd se senátorem?" ušklíbla jsem se při pohledu na jeho překvapený výraz. Nevím, co čekal. Že by mě dva obyčejní agenti mohli dostat. "Překvapený?" Chvíli na to, se jeho výraz změnil na kamenný. Teď z něj zřejmě nic nedostaneme, tak jsem nastartovala auto a vyjeli jsme k místu setkání.

Za celou cestu Sitwell opravdu nepromluvil. Když jsme přijeli k jedné vysoké budově, Sam, podle plánu, zůstal dole, a já Sitwella odvedla dovnitř, směrem ke střeše domu. Tam na nás už čekali Steve i Nataša. Potom následovala...ne úplně typická procedura vyslýchání. Od Steva na takové zacházení nejsem docela zvyklá, takže mě velmi překvapilo, když Sitwella jednoduše prohodil dveřmi. Nečekal, až se sám zvedne, vzal ho za límec a držel jej těsně na okraji střechy. Nataša stála v klidu vedle něj, já je sledovala za jejich zády. Během toho se od něj snažil získat jakékoli informace o projektu INSIDE a algoritmu od Zoly.