•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 35 - A DOST!

Kolem půl páté ráno Jessicu probudilo ze snění klepání na dveře. Něco zamumlala, odhodila peřinu a šla dotyčnému otevřít a povědět mu, aby šel k čertu. Za dveřmi stál Steve Rogers. Ihned spolkla všechny nadávky. Nedovolila by si Stevovi nadávat. Ani kdyby jí šlo o život.

"Steve, víš kolik je hodin?" promnula si unavené oči. Steve oproti ní vypadal, že má až příliš mnoho energie.

"Taky ti přeji dobré ráno." Zkřížil si ruce na prsou a opřel se o rám dveří.

"Kdy jsi přijel?" zeptala se svého přítele Jess. Ještě včera v Avengers Tower byli jen ona, Tony, Pepper a Bruce. Neuvědomovala si, že by ho viděla, když se vracela ze školy.

"Včera večer, akorát na večeři. Bohužel vařil Tony, takže jídlo nebylo nic moc." Až teď si Jess uvědomila, jak velký má hlad. Zřejmě včera musela usnout hodně brzo. Návštěva školy ji fyzicky i emočně vyčerpává, takže víkend klidu je to nejlepší, co za celý týden zažívá. Většinou oba dva dny prospí, pak se v neděli večer učí a dodělává úkoly až do rána a následuje cesta do školy.

"Aha, a proč jsi mě vzbudil takhle brzo?"

"Říkal jsem si, že když už jsem tady, splním ti to tvé přání a půjdeme běhat. Co ty na to?"

"Jasně. Stejně jsem neměla dneska nic v plánu. Dej mi půl hodiny a pak se sejdeme dole," odehnala Jess Steva ze dveří a zavřela je. Za půl hodiny se stihla umýt, vyčistit zuby, obléknout do volných tepláků a modrého trika a ještě si osm minut lehnout do postele.

Steve na ni čekal v přízemí přímo u hlavního vchodu. Jakmile byli připravení a vybavení na běh, vyrazili. V tuhle ranní dobu nikoho nepotkali. Výjimečně nějakého jiného běžce. Běhali po ulicích a mířili k Central Parku, kde si dali několik koleček. Steve byl na Jessicu mírný a udržoval s ní tempo. Ani jeden nepromluvil. Co se Jessica naučila za svůj trénink je, že při běhání se víc soustředí na své kroky a správné dýchání. A ne na své problémy. Zastavili se až v sedm hodin, kdy měli oba dva žízeň a tak trochu i hlad. Stavili se v malé pekárně, kde si koupili láhev vody a dva zapečené rohlíky. Cesta k Avengers Tower už proběhla chůzí. A tehdy se Steve začal, bohužel pro Jess, ptát na otázky, které ho vrtaly hlavou.

"Poslední dobou nevypadáš moc dobře. Děje se něco?" Jess protočila oči.

"Chtěl po tobě táta, aby ses zeptal?"

"Tony ne, ale má o tebe taky starosti. Vlastně všichni."

"Nic mi není. Jsem v pohodě. Jako vždycky. Není o čem se bavit." Jessica přidala do kroku, aby už byla co nejdřív doma. Neměla náladu na řeči typu, že se musí svěřit s problémy a tak dále. Pokračovala rychlým krokem. Steve se ji pokusil zastavit.

"Jestli máš nějaké problémy, je lepší se svěřit. A ne to v sobě dusit!" Jessica se zastavila a otočila se zpět na Steva. Ve tváři měla kamenný výraz.

"Tohle si musím vyřešit sama. Tak se do toho laskavě nepleť." Nechala Steva stát uprostřed chodníku. Všechno si pořádně promyslela. Prostě poslední tři týdny, které musí strávit na Midtownské střední, zvládne. Jen musí všechny ostatní ignorovat a soustředit se na učení.

Nastalo pondělí. Jessica prováděla každodenní rutinu, než se vydala do školy. Úspěšně se vyhýbala všem přítomným v budově a nakonec se nezpozorována dostala ven a do školy.

Měla plán, jak se všem pokud možno vyhnout. Během přestávek bude nosit sluchátka v uších a poslouchat písničky. Sundá si je, až když začne hodina. Nic těžkého. Na oběd si zajde ven, někam, kde je co nejmíň lidí. Tři dny to fungovalo. Další den měla oběd stejně jako Peter, tak se k němu vydala.