•2• AVENGERS SJEDNOCENÍ

Kapitola 14 - Moje vina

Bílá místnost byla zalitá tichem. Jediné, co šlo slyšet, bylo pípání stroje na měření srdečního tepu. Fungovala i klimatizace, pouštějící do místnosti mírný vánek. Vedle přístrojů stála postel s bílým povlečením a ležící bledou dívkou na něm.

Jessica se pomalu začala probírat. Párkrát mrkla očima, než je kompletně otevřela a zvykla si na světlo. Roztřeseně se nadechla. V hrudi ucítila štípání a pálení při nádechu i vydechnutí. Zřejmě má zlomené nejedno žebro. Ale proč je vlastně v nemocnici?

Pootočila hlavou do stran i přes bolest hlavy. Nalevo stály k ní připojené přístroje a na druhé straně seděl v křesle její táta. Spal. I tak měl pod očima temné kruhy. Nejspíš nespal moc dobře. Nejspíš si tu nějakou dobu pobyla. Pokusila se k němu natáhnout, ale ozvala se její žebra. Zasípala bolestí. To Tonyho probudilo z lehkého spánku. Protřel si hnědé oči, které ulpěly na lůžko.

"Jess, zlato." Jeho hlas byl přiškrcený. "Jak se cítíš?" pohladil ji po čele.

"Bolí mě hlava a trochu i žebra...Tati? Proč jsme v nemocnici?" zeptala se Jess šeptem. „Co se stalo?" Na tváři se mu mihlo zmatení následované bolestnou grimasou.

"Jessico, byla jsi..." než jí stihl povědět pravdu, dovnitř vstoupil doktor v bílém plášti.

"Ach, slečno Starková už jste vzhůru. To je výborná zpráva. Jak se cítíte?"

"Ehm, no...Dost mě bolí celý člověk, ale jinak jsem asi v pořádku," pokrčila nejistě rameny Jess. Tony se vedle ní zakroutil v křesle. "Mohli byste mi teď říct, proč tu ležím?"

"Slečno, pamatujete si události z večera před dvěma dny?" Jess nejistě zakroutila hlavou. „To jsem čekal. Pane Starku," otočil se na Tonyho. "Vaše dcera utrpěla menší otřes mozku. Nic vážného, jen si poslední události zřejmě vybaví až později."

"Pánové, já jsem pořád tady. Mohli byste mi už konečně říct, co se mi stalo?" Oba se na ni podívali. Tony ji vzal za ruku.

"Zlato, v tom kině, kde jsi byla s kamarádkami, zaútočil Madarin. Přežila jsi jeho útok." Jessica na něj třeštila oči.

"Neděláš si legraci, že ne?" Jen zavrtěl hlavou.

"Kromě toho otřesu mozku, však nemáte žádná rozsáhlá zranění. Jen pohmožděná žebra, ale nic s čím bychom vás nemohli pustit domů," ozval se teď pro změnu doktor. "Teď vás pro jistotu zkontroluji." Doktor jí změřil tep, srdce, jak se jí dýchá a nakonec si posvítil baterkou do jejích očí. V momentě se jí před očima objevily střípky z toho večera. Křik. Happy. Výbuch. Oheň.

Jessica prudce odstrčila doktora i s baterkou, která spadla na zemi. Jessica se otočila na tátu.

"Kde je Happy?"

************

Happy ležel o jedno patro výš. Byl v kómatu a ještě navíc s popáleninami prvního stupně.

"Nesmíš si to dávat za vinu." Přišel k ní Tony.

"Ale jo, můžu. A víš proč? Protože jsem ho mohla odtamtud dostat pryč."

"To nemůžeš vědět," podíval se na svou dceru. Pohled mu však neopětovala.

"Ale ano, byla jsem tam. Viděla jsem ho. Křičel na mě, abych běžela pryč," povzdechla si.

"Happy určitě věděl, co dělá. Mohla jsi skončit stejně nebo i hůř," vtáhl si ji do objetí. "Půjdeme domů."

Doktor ji propustil s tím, že nesmí provádět žádné náročné činnosti. Nejlépe by měla ležet a spát. Tony ji vedl k hlavním dveřím. Než však vyšli ze dveří, před nemocnicí se shromáždilo strašně moc lidí. Novináři.

"Je jich tam hodně..."

"Porazili jsme armádu mimozemšťanů. Nenecháme se zastrašit novináři. Tak jako vždycky, ano? Hlava dolů a jde se." Bez váhání vyšli vstříc novinářům. Hned jak otevřeli dveře, vrhli se na dvojici jako supi na mršinu. Rychle se jimi protlačili a nastoupili do auta. Teda jen Jessica. Tony přímo před novináři vyhrožoval přímo Mandarinovi.

"Proč jsi to udělal?" promluvila hned, jak nasedl zpátky do auta.

"Nikdo nebude beztrestně ohrožovat moji rodinu."

"Uvědomuješ si, že jsi nás ohrozil i tak? Dal jsi médiím naši adresu."

"Nějak to vyřeším."

Jízda proběhla v tichu. Oběma se v hlavě honilo něco jiného. Než se Jess nadála, stáli v garáži u nich doma. Vyrazila do svého pokoje, kde si podle doktorovy rady odpočala. Hned když dopadla na měkkou peřinu, usnula. Vzbudil ji až zvonek. Nejspíš se k nim přišli dobývat nějací fanoušci či novináři. Tohle se stává, když někdo slavný dá svoji adresu médiím. Jess vstala a šla se podívat z okna. Ve vzduchu se vznášely vrtulníky od různých televizí. Protočila nad tou skutečností oči a rozešla se pryč. Něco však upoutalo její pozornost.

Zajíkla se, když spatřila dvě hlavice raket, mířící přímo na jejich dům. No, klid vydržel dost dlouho. Je načase zažít další akci. Ne že by o to Jess zrovna stála.

BOOOOM
Konečně jsem vydala kapitolu. Omlouvám se za neaktivitu ale nebyl čas.
Chci vám jen říct, že teď jak začala škola tak budu vydávat pomaleji.
Díky a čau 🙂