Svedená

1.

Vasey Duke

Zabouchla jsem dveře od skřínky a plouživým krokem jsem se vydala podél chodby ke schodům. Všude okolo byl hluk vášnivých spolužaček, domlouvajíc si plány na prodloužený víkend.

Já si mohla jít akorát zabruslit nebo popíjet čaj u hořícího krbu. Lidská složitá společnost mi byla neznámá a nelákavá už dost dlouhou dobu, neměla jsem chuť se vůbec někdy s někým bavit.

Sotva se vyškrábala do prvního patra, už jsem si v duchu nadávala, proč nás museli hodit až do nejvyššího koutu budovy. Dva roky se plahočím těmito chodbami a nebavilo mě to. Stále jsem si říkala, že už to brzy skončí, ale nějak mi to nepřijde.

Ještě rok a půl, hrálo mi v hlavě. Je sotva začátek prosince a už je venku metr sněhu. Ráda jsem pozorovala klidné vločky, padající k zemi. Vše působilo úplně jinak než během jiných ročních období...smutně.

Ve sluchátkách mi hrála oblíbená písnička s doprovodem klavíru, když v tom mi jedno z nich někdo prudce vytrhnul. 

,,Hej" obořila jsem se ihned na neznámou osobu a ta se slabě zasmála.

,,Člověk na tebe může řvát na celou chodbu, ale ty stejně neslyšíš" ušklíbla se na modro obarvená blondýnka s piercingem ve rtu.

,,To je výhoda toho, když chceš všechny okolo ignorovat" odvětila jsem jí a sundala si i druhé sluchátko. ,,Co se děje?" zajímala jsem se Rainy.

Raina Luis se mnou chodila do třídy. Známe se ještě ze základky, ale ona byla dost mým opakem. Znala ve škole všechny, nechyběla na žádné akci a patřila mezi úplně jinou vrstvu, než mezi kterou kdy budu patřit já. Nikdy jsem nechápala, proč se se mnou baví i po třech letech na střední, kdy je na samém vrcholu.

,,Zítra pořádám takovou menší party.. No a zvu tě" zazubila se vesele a já na ni vytřeštila oči. 

,,Já a chlast? Společnost? Zábava? Jsi nějaká vtipná po ránu" podivila jsem se nad její pozvánkou a vydala jsem se dále do schodů, bohužel se tímto nenechala jen tak odbýt a doběhla mě.

,,No tak, potřebuješ odreagovat. Nemůžeš být stále jen zamrzlá a uzavřená v sobě. Venku je úžasný svět a kdysi jsi to věděla, dokud.." zarazila se při svém přesvědčování a já si ji nedůvěřivě sjela pohledem.

To, že mi před ani ne rokem zemřela máma, mě změnilo. Nějaký opilý blbeček s kamarády neviděl na cestě skútr a srazil jej v plné rychlosti. Nikdy mi nestačilo vědomí, že bude na doživotí sedět ve vězení. Zasloužil by si něco mnohem horšího.

,,Prostě přijď ano? U mě v osm" mrkla na mě jen a následně se dala svým směrem za svými přáteli. Jen jsem si nad tím povzdychla a ihned to zavrhla. Usadila jsem se ve třídě a opět se zaposlouchala do své hudby.

Bylo brzy, nikdo by nechodil do třídy dřív než pět minut po osmé. Ale já jen seděla na svém místě a koukala ven z okna na protější budovu naší školy. 

Náboženské Gymnázium pro dívky. Absence mužského pohlaví mi tady nikdy nijak nevadila, vždy jsem s tím byla jaksi spokojená. 

A kromě dvou hodin týdně, kdy jsme byly nuceny sedět v kapli s biblí v dlaních, byla tato škola vcelku normální. Nejsem nijak významně věřící, ale rodiče ano.

Od smrti mámy si říkám, že takhle má slova vůči ní třeba uslyší. Vždy jsem věřila jen vědě, ale tohle mne drželo tak nějak nad vodou.

Ze zamyšlení mne vyrušily až první příchozí do třídy. Zběsilý smích a obvyklé žvásty mladých dívek byly zde více než normální. 

Většina z nich mluvila o klucích z vojenské školy, která se nacházela jen o několik bloků dál. Nebo o nových dvou sexy učitelích tělocviku a biologie.

Jen jsem to přešla a vrátila se ke svému sebe ubíjení a přemýšlení nad věcmi, jež se nikdy nestanou...

Vítám vás u nového příběhu, doufám ve vaše zalíbení v něj a nějaké ty ohlasy :)
Vaše Lucyalghul ;**