Svedená

20.

Vasey

,,Nic.." vyřkla jsem tak odhodlaně, jak jsem jen dokázala. Přesto se mi hlas klepal a to, že jsem právě lhala, by poznal i hluchý.

,,A proč se vždycky tak směješ,.. při těch smskách a tak?" zajímala se zvědavě.

,,Jak víš, že jsou od ní?" zděsila jsem se ještě víc a nechápavě si ji prohlížela.

,,Nevěděla jsem, to jsi řekla až ty" ušklíbla se a já měla chuť si nafackovat. Zkoušela mě, mohla jsem říct cokoliv. Teď ví vše.

,,Já.. jsme kamarádky" dodala jsem nakonec a pokrčila nevinně rameny.

,,Jo aha.." věnovala mi pobavený pohled a následně se koukala jen před sebe. ,,Že ve škole spolu ani nepromluvíte" uvažovala dál a mi už došla slova.

,,Mám své teorie, ale nebudu se ptát. Je to tvoje věc Vasey" usmála se nakonec po tom všem co mě tady zpovídala, stejně věděla prakticky svou pravdu a já dostala strach, že to roznese.

,,Tak hele.." zarazila jsem ji uprostřed chodníku. ,,Slib mi, že ty svý teorie nebudeš povídat po škole" zcela vážným až vražedným pohledem jsem ji probodávala.

Šlo tady o hodně, mohla jsem přijít o Kathryn a její důvěru. A to jen touhle blbou chybou. 

,,A komu prosímtě bych tohle asi tak říkala? Jsem snad drbna?" pozvedla pobaveně obočí a následně se zasmála. 

,,Myslela jsem, že mě znáš. Alespoň trochu" dodala nakonec a vydala se dál, následovala jsem ji.

,,Promiň já jen.." nevěděla jsem najednou co říct, spíš jsem nevěděla co můžu. Pak jsem si ale uvědomila, že jsme si blízké a máme také dost společného. Raině bych tohle nikdy neřekla, ale Saře? Byla úplně jiná.

,,Máš teď večer čas?" zajímala jsem se. ,,Jo. Nejsem ten typ, co by se toulal po akcích" usmála se...

---

Asi po hodině, kdy jsem jí prostě a jednoduše vyklopila zcela všechno, si mě nechápavě prohlédla. 

,,Takže ty jsi.. lesbička a spíš.. s Kathryn Nemec?" vytřeštila oči a následně upila svého ovocného čaje.

,,Nespím s ní.." dodala jsem. ,,Ale jo.." přikývla jsem jen.

,,Myslela jsem, že máš své teorie.." nechápala jsem její překvapení.

,,No, že jsi ji třeba viděla při něčem, co by neměla vědět celá škola a vydíráš ji nebo já nevím.. Tohle by mě asi ani nenapadlo" zauvažovala. 

,,U tebe by mě to tak nepřekvapovalo, ale u ní? Dává to smysl, za celou dobu, co je na Náboženském gymnáziu, ji nikdy neviděli s klukem. Ale že.." dál už ani nepovídala a jen se zamyslela.

,,Je zvláštní, že si vybrala tebe a vzala tě tak do své společnosti. A přitom ve škole se na sebe jen podíváte" žasla. ,,Já kdybych měla s někým být na tajno, asi bych to nezvládla. Musí to být fakt těžký" soucítila se mnou, nebo mě spíš litovala.

,,Jo to jo.." souhlasila jsem a odložila hrnek už s tak studeným kakaem. Nedalo se to dál pít.

,,Vasey, nikomu to neřeknu, věř mi, opravdu" chytla mě za ruku a upřímně se mi zahleděla do očí. 

,,Doufám v to, Saro..." oddychla jsem si. Šlo by všechno do háje, jen protože jsem neudržela tajemství.

,,Slibuju" objala mě pevně, bylo to moc fajn. Najednou jsem se necítila tak sama ve všem. 

,,Proboha! To už je jako deset?!" vyjekla najednou, když pohledem zmerčila kuchyňské hodiny, visící na zdi. 

,,Musím pádit! Nebo mě doma mamka uškrtí" zasmála se a vyšvihla na nohy. 

,,Uvidíme se v pondělí u vyhlášení" zazubila se vesele. Najednou mi přišla docela jiná, byla moc fajn a příjemná. Nikdy jsem si toho nevšimla.

,,Jasný. Dobře dojdi" doprovodila jsem ji před dům a rozloučila se s ní. Schovala jsem se zase hned dovnitř, mrzlo jak praštilo.

Ticho v domě mě najednou už tolik neděsilo. Nepřišla jsem si tak.. sama. Najednou jsem měla spřízněnou duši, někoho, na kom mi záleželo. A dokonce i s kým zcela upřímně mluvit o čemkoliv. Cítila jsem se lépe než kdy dřív...