Svedená

33.

Vasey

,,Dívej se na to!" křikla najednou Kathryn z předsíně. Šla si akorát pro telefon, co nechala v kabátu. 

Lekla jsem se a tak jsem doslova vystřelila za ní. ,,Co se stalo?" vyhrkla jsem.

,,Podívej se sama!" zasmála se a ukázala na svůj krk a ramena, které jí najednou zdobily načervenalé cucfleky. ,,Jsem nikdy neměla" dodala.

,,To jsem ale šikovná" rozzářila jsem se od ucha k uchu. ,,Všichni budou vědět, že jsi jenom moje" přitáhla jsem si ji troufale k sobě a letmo ji políbila na rty.

,,Hmm.." zavrněla mi v náručí. 

,,Chtěla bych jít večer dolů do městečka. Rozsvěcují v předvečer Vánoc stromeček. Je to nádhera" navrhla a já souhlasila. 

Sotva se začalo stmívat, oblékly jsme se a vydaly ruku v ruce do údolí. Už z daleka bylo vidět nádherné osvětlené město a spousta lidí, co se z široka daleka chtějí podívat na tu slávu.

,,Zahájení Vánoc je v sedm, máme ještě půl hodinky. Chceš si to tady projít?" optala se a kývla ke stánkům. 

,,Můžu srovnat náš Jarmark, ale myslím, že už teď nás předčili" podotkla jsem vzhledem k obrovskému stromu uprostřed náměstí.

Procházely jsme se okolo budov a zkoumaly stánky s nejrůznějšími vlastnoručními výrobky. Byla možnost vše si i sám vyzkoušet. Kathryn jsem upletla ponožku, druhou už mi nedovolili se slovy, že jsem moc dobrá a měla bych něco nechat i jiným.

,,Moc dobrá.." smála se Kathryn s ponožkou v ruce. Poté si ji schovala do kabelky. Daly jsme si i punč a už se blížil čas rozsvícení. Všichni se shromáždili kolem stromu a do mikrofonu promluvil farář svatá slova.

Opakovali jsme po něm, dokonce i já s Kathryn. Přeci jen jsme chodily na náboženské gymnázium a slýchávaly jsme to každý den ve škole. Sice jsme právě my dvě byly hříšnice vůči církvi, ale to bylo zcela vedlejší.

,,3!" ozvalo se celým náměstím.

 ,,2!" přidala jsem se s odpočíváváním.

,,1!" 

,,Šťastné a veselé Vánoce!" přáli si všichni zdejší tak i turisti a došlo k vyvrcholení. 

Obrovská borovice hrála ve všech odstínech a barvách. Její špičku zdobila nádherná zlatá hvězdice.

Kathryn se dala následně do řeči s jedněmi starými známými. Představila mne. Jednalo se o nejlepší kamarádku mamky Kathryn z dětství. Poznaly se tady a tak spolu trávili spoustu času v dětství.  

,,Musíte nás navštívit! Rádi vás znovu uvidíme!" prohodila paní Freubachová a my nadšeně souhlasily. Rozhodly jsme se vrátit zpět do chaty. 

Byla už tma a po cestě do kopečka jsem musela svítit vlastním telefonem. Kath se vyděšeně tiskla těsně ke mne.

,,Slyšela jsi to?" cukla sebou a ještě více přisála ke mne. Jen jsem se slabě zasmála.

,,Ty jsi mi ale strašpytel" popichovala jsem jí.

,,Takhle večer jsem zde nešla od svých snad desíti! A to mě nesl táta" bránila se.

Jakmile jsme došly, ihned za námi zamkla a rozsvítila všude v domě. Smála jsem se jí. 

,,Až mě někdo ukradne, budu ti chybět" pozvedla obočí a já se zalekla. 

,,Kdo by mi tě měl ukrást?" vydechla jsem zcela nechápavě. Ona se ke mě nenápadně přiblížila s troufalým úsměvem na rtech.

,,No nevím.." šeptla a políbila mě na krk. 

,,Oplácíš mi to?" ušklíbla jsem se, jakmile jsem poznala, že se mi snaží přisát k tepně jako upír. 

,,To teda.." odtáhla se a líbla mě na rty. ,,Ale teď jdem vyzkoušet tu vířivku" kývla k zimní zahradě a vydala se oným směrem. 

,,A mám si vzít.." chtěla jsem pokračovat s otázkou plavek, ale to mi hned vyvrátila a to aniž by musela cokoliv říkat.

S každým jejím krokem za sebou nechávala kus svého oblečení, dokud neskončila jen v kalhotkách. Otevřela posuvné dveře a vešla. 

,,Tak fajn" ušklíbla jsem se a učinila stejně tak. Stydlivost mne přemáhala, ale snažila jsem se v sobě najít veškerou odvahu a drzost, jako měla ona.

Pozorovala jsem ji, jak zapíná bublinky a tlumí světlo v místnosti na minimum. Následně si svlékla poslední část svého prádélka a vlezla si do vody.

,,Budeš tam jen tak stát?" tázala se zvědavě. Jen jsem zakývala hlavou ve znamení, že ne. Vydala jsem se za ní a ona mě jen s troufalým výrazem pozorovala. Následně jsem přišla k ní a pohltila mne vařící voda. 

Usadila jsem se naproti ní. Její pohled procházel skrz mne. Z ničeho nic se odrazila od okraje směrem ke mě. Čím více se blížila, tím víc mne propalovala. Její věčný oheň ve mne vzbuzoval to, co nikdy nikdo. Věčný chtíč a touhu.

,,Jsi krásná.." šeptla a následně si pro sebe ukradla mé rty. Vždy, když to dělala, ztrácela jsem pojem o okolí. 

,,Koukej" ukázala nahoru a mne se rozprostřel nádherný pohled na nekončící noční oblohu. Miliony a miliony hvězd poblikovaly nad námi.

,,Víš, každá je jiná a jsou strašně daleko od sebe" začala a já jí bedlivě naslouchala. 

,,Nikdy se nesetkají. A já si řekla, že chci být lepší než hvězdy" usmála se, ale já to nechápala.

,,Jak to, lepší než hvězdy?" 

,,Že si jednou najdu druhou hvězdu, která bude se mnou a tak nebudeme ani jedna sama" vysvětlila mi a pohlédla hluboce do očí. ,,A teď se tak stalo.." dodala a následně mi položila hlavu na rameno.

Ještě dlouho do noci jsme si povídaly nejen o hvězdách, ale i budoucnosti. Její rodině, mé rodině. Nikdy nekončící slova plná důvěry a upřímnosti..