Svedená

26.

Vasey

,,Mohla bys mi podat ty cenovky?" ozvala se za mými zády spolužačka a tak jsem jí mlčky vyhověla. Dále jsem se věnovala přípravě a rozdělování svého cukroví do balíčků.

,,Jak jsme na tom s grilem?" přihnal se hned náš třídní a nemohl si odpustit i pár nepatrných poznatků, které se mu nepozdávaly. Chtěl mít všechno až moc dokonalé, což samozřejmě nešlo. To jej ale nezajímalo.

Zanedlouho byly všechny stánky přichystané, všude poletovaly mé spolužačky a učitelé. Zmatek neubyl ani s přibývajícími příchozími z města. Objevil se i samozřejmě ředitel, aby se nechal vyfotit se starostou před naší hotovou prací.

Snažila jsem se vystupovat příjemně a mile, což nebylo vždy lehké, když jsme zde měli přes dvacet lidí co netrpělivě čekali na své občerstvení. 

,,Co mi doporučíte? Ty košíčky s modrou polevou nebo růžovou?" oslovila mne známá za mými zády ve chvíli, kdy jsem nalévala svařené víno do kelímku. 

,,Ahoj" usmála se na mě blondýnka v jasně červeném kabátku. 

,,Doporučila bych vám ty s modrou polevou, jelikož je dělala jedna má známá. Sice v kuchyni moc nevyniká, ale jsou úžasné" mrkla jsem na ni, narážejíc na její vlastní jednání tehdy při naší společné práci.

Kathryn se slabě uchechtla. ,,Přesto si dám asi spíše dva růžové" ukázala na ně a tak jsem jí je zabalila. 

,,Máš večer čas?" zajímala se tiše, když jsem si od ní brala peníze, které následně poputují na charitu.

,,Promiň Kate, dneska bych to moc neviděla. Tady se to má konat do devíti a pak budeme bůh ví do kdy uklízet. Budu dobitá jak kůň" oddychla jsem si posmutněle.

,,Nevadí, tak já ti zavolám. Ať se vám to tady vydaří!" zazubila se a následně se vydala za známou tváří. Lindsey na mě krátce mávla a já jí věnovala letmý úsměv. Neřekla bych, že by sem šla Kathryn se sestrou. 

Nějakou chvíli jsem se za ní omámeně dívala. Přemýšlela jsem a snila nad tím, až se uvidíme. O prázdninách bych chtěla také být nějakou tu chvíli s ní, snad nám to vyjde.

,,Hej!" vyrušilo mě z toku myšlenek prudké mávání před mým obličejem docela netrpělivé starší paní. 

,,Vnímáte mě vůbec?" zamračila se a já se jen tak tak snažila vybavit, co to chtěla.

,,Omlouvám se, co si budete přát?" nasadila jsem milý úsměv...

----

Jak jsem měla pravdu, celá akce se protáhla až do desáté hodiny, kdy učitelé odháněli opilé studenty z vojenské střední od studentek z náboženského gymnázia.

 Jen jsem nad tím protáčela oči a sama odpálkovala dva kluky, kteří si odvážně řekli, že si něco zkusí. Ale pod mým vražedným pohledem a ostrým tónem v hlase se raději vypařili.

Půlka naší třídy ale zmizla a tak nás zbylo asi deset na to, abychom dali dohromady celé nádvoří. Sklízet stánky, sbírat odpadky, domyslet, co se stane se zbytky jídla a výrobků a další.

Byla jsem ráda, když jsem po půl dvanácté dorazila domů a mrskla sebou v koupelně do vany. K mému překvapení jsem v ní usla.

Probrala mě až zima ve tři ráno, kdy mi asi deset minut trvalo, než jsem se vzpamatovala kde co jak a proč. Uvědomila jsem si, že to byl sakra blbý nápad jít unavená do vany.

Zabalená do asi deseti vrstev jsem se schovala pod peřinu a sáhla po telefonu. Na obrazovce svítilo pět zpráv a tři zmeškané hovory od jedné osoby.

,,Sakra" zamračila jsem se. Kathryn byla nejdříve milá, pak starostlivá a nakonec bych řekla i naštvaná v jednotlivých smskách. 

Odpověděla jsem jí jen jednu omluvu, kde jsem více méně shrnula celý večer a brzké ráno. Následně jsem v minutě opět plynula v říši snů..

---

Pátek. Poslední den před třítýdenním volnem. Všichni byli zcela zničení ze včerejší kalby a uklízení jarmarku.

Nebylo divu, že jsme všichni jen leželi na lavicích a nevnímali třídního ani ředitele, když nám děkovali za skvěle provedenou práci.

Celý zbytek hodiny jsme jen strávili tím, že jsme hleděli do zdi a ignorovali učitele, kteří se nám marně snažili něco předat.

Když zjistili, že je to úplně marný, vzdali to a nechali nám volno pod podmínkou ticha. Což nebyl problém, jelikož jsme spali.

Lekla jsem se brnícího telefonu na mém stole a slabě jsem sebou trhla. Raina si mě nechápavě prohlédla, ale nakonec zas ulehla.

Já ale byla zvědavá a zvedla se.

"Večer tě vyzvednu v sedm, K." sms známé osoby. V tu chvíli jsem úplně nechápala.

"Copak budeme podnikat?" odepsala jsem jí a netrpělivě vyčkávala. Ale nic se nedělo dobrých pět minut. Vzdala jsem to a znovu lehla vedle Rainy na lavici...