Svedená

37.

Vasey

Tmavovlasá hubená slečna na nás koukala nevěřícným pohledem a v zápětí se sem nahrnuly další tři. Všechny ve stejnokroji roztleskávaček. Kathryn byla jejich kapitánka bez pochyby.

,,Kathryn? Kdo to je? A..." byla docela zaskočená a ostatní taktéž. ,,A co tady děláte?" dopověděla za ni další.

Já mlčela a prosebně jsem pohlédla k mé přítelkyni. Neměla jsem nejmenší pochybnosti o tom, že teď už prostě všechno vyjde najevo a my už budeme moci být opravdu spolu bez všech tajností. 

Kate mlčela a to mne zaráželo o to víc. Já sama nenacházela slova a tak se zdejší atmosféra dala krájet. Létala jsem očima z cizí slečny na Kath a zase zpátky. 

,,Vanesso, my tady neděláme vůbec nic" odsekla najednou zcela chladným a nepřístupným hlasem. Vyděsila mě a to nemálo. 

,,Co?" dostala jsem ze sebe jen, ale byla jsem zcela ignorována. 

,,A tak kdo to je?" kývla ke mě zmíněná Vanessa. Znovu nastalo ticho a Kathryn Nemec se mi podívala hluboce do očí. 

,,Nikdo. Nevím kdo to je" vyřkla najednou povýšeným hlasem a tím mi vyrazila dech.

,,Proč bych se snad měla bavit s někým, jako je ona? Žebříček popularity není vymyšlený jen tak" ušklíbla se. 

Její slova mi do hrudi vypálily nepopsatelně velkou díru. Mé srdce provrtal šíp a já v tu chvíli padla na úplné dno. 

Neměla jsem ani nejmenší tušení o tom, co dělat. Než jsem se ale nadála, obklopil mne smích všech přítomných. Nedokázala jsem zde dále pobývat všem na očích a tak jsem se prodrala kolem nich a vyrazila prudce ven na chodbu.

Ztrácela jsem se v davu. Skrývala jsem svou uslzenou tvář a ve třídě jsem jen rychle popadla svůj batoh. Bez přemýšlení nebo zvážení následků jsem se sebrala a doslova vyběhla ze školy. 

Celou cestu domů, což byly asi dva kilometry, jsem běžela ani jsem netušila jak. Nevšímala jsem si lidí okolo, jež se za mnou nechápavě otáčeli. 

Stále jsem měla v hlavě jedině její bodavá a ostrá slova plná chladu a bezcitnosti. Proč bych se měla bavit s někým, jako je ona. ta věta se mi přehrávala před očima stejně jako její tvář a hlas, doprovázený smíchem okolí. 

Zabouchla jsem dveře za sebou a hodila boty vedle. Slyšela jsem naštvaný a nechápavý hlas mého táty za mými zády, ignorovala jsem jej. 

Zamkla jsem se v pokoji a padla na postel zcela zničená pod nedávnou událostí. Nechápala jsem proč to udělala, proč zvolila popularitu před láskou, přede mnou i po tom všem co jsme zažily a co mi řekla. 

Celý den jsem nevycházela. Až pozdě v noci mě přemohla chuť na kakao s tím, že mi snad spraví náladu.

Všude byla tma a naprosté ticho. Táta očividně nebyl doma, zřejmě trávil krásný večer u Theresy. Najednou jsem mu to záviděla a nutilo mne to k dalšímu pláči.

Považovala jsem se za naprostou krávu s tím, že jsem snad mohla věřit tomu, že by si vybrala mě namísto své vybudované reputace ve škole, městě i rodině. 

Vím, že mi Kathryn několikrát volala. Ignorovala jsem ji úplně a zcela. Nestála jsem o další urážky nebo snad omluvy. Tohle mi ublížilo tak, jako nikdy nic a nedokázala jsem to jen tak zpracovat. 

Hledala jsem v přihrádce mléko, když v tom mi mobil znovu začal brnět v kapse. Sáhla jsem po něm a na obrazovce se objevilo jméno Sara Lance. Nějakou chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem hovor přijala. 

,,Ahoj.." šeptla jsem tiše, zničeně a zlomeně. 

,,Ahoj, kde jsi byla? Čekala jsem tě na přednášce a neobjevila ses" začala starostlivě a já najednou litovala, že jsem ze školy odešla. Na tu přednášku jsem se tak moc těšila už celý půl rok dopředu

,,Já.. promiň" dostala jsem ze sebe jen. 

,,Stalo se něco?" zajímala se dál a v tu chvíli mi vhrkly slzy do očí. Nedokázala jsem mluvit. 

,,Vasey?" ptala se dál a trpělivě vyčkala, než sesbírám trochu vzduchu do plic k odpovědi.

,,Ona.." víc jsem nedokázala říci a jí bylo dle všeho naprosto jasné, proč jsem tak mimo.

,,Jsi sama doma?" optala se dál a já jen přikývla. Pak mi došlo, že to nemohla vidět, měla jsem chuť si nafackovat, abych se vzpamatovala. 

,,Jo.." špitla jsem jen. 

,,Fajn, za patnáct minut jsem tam" řekla jen a zavěsila. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. Byla jsem úplně zničená a na dně. 

Udělala jsem si původně plánované kakao a Saře postavila na kafe. Zanedlouho už se ozvalo klepání na hlavní dveře a tak jsem se pomalu došourala ke vchodu.

,,Pojď sem.." bylo první co řekla. Co udělala hned ve dveřích bylo to, že mě objala. Stačil jí jen pohled na mě. Byla v tomhle ohledu bezeslovně a bez pochyby úžasná. 

Usadily jsme se u mě v pokoji na posteli a já jí odvyprávěla celé dění ve škole. Hleděla na mě, jako nikdy nikdo a tak jsem ztichla. 

,,Jak mohla.." vydechla jen zaskočeně. Byla naštvaná, to jsem také hned poznala. 

,,Já nevím.." už jsem nebrečela. Po celém dni v slzách jsem byla nucena se umýt a teď už jsem necítila vůbec nic. Jen černou prázdnotu uvnitř mne.

Nakonec jsme o tom mluvily ještě asi hodinu. Usnuly jsme někdy okolo druhé hodiny ráno a já v tu chvíli byla nemálo ráda, že jsem jí tehdy řekla pravdu..