Svedená

7.

Vasey

,,Opravdu?" koukala jsem na ni téměř pokaždé nechápavě. Celou hodinu jsme se bavily jen o Kathryn Nemec. Byla to dost zajímavá osobnost.

,,A nikdy nikoho nepozvala k sobě domů. Nebo teda alespoň ne nikoho ze školy. Lidi kolem ní, teď už i já, si z ní utahujeme, že tam něco skrývá" ušklíbla se troufale.

,,To určitě" uchechtla jsem se, ale uvízlo mi to v hlavě. Taková populární, oblíbená a nikoho si nezve domů? Zvláštní.

,,Ale všichni doufáme, že to prolomí na své letošní osmnáctiny" zazubila se Raina a já nad tím tak přemýšlela.

,,A jak ses k ní dostala?" zajímala jsem se dál.

,,No, já znám na škole každého. A asi nejvíc jsme se začaly nějak přátelit od loňského maturáku, kdy jsme společně měly ten proslov" mrkla na mě. Na loňském maturitním plese jsem opravdu nebyla, ale tušila jsem, o co šlo.

,,Aha..." pronesla jsem zamyšleně.

,,Proč? Myslím, že na to, aby jsi s ní kámošila Vasey se moc nehodíš. Nemyslím to špatně, ale i před rokem jsi byla akčnější a šlo by to těžko, natož teď. Jsi taková.. no tichá" vypadlo z ní a tentokrát jsem kulila oči zase pro změnu já.

,,Co? Já se s ní nějak nehodlám bavit. Nestojím o pozornost, opravdu ne. Jen mě to zajímalo" mrkla jsem na ni a ona se docela uklidnila. 

,,Jen mě zajímá, proč za mnou tehdy byla.." znovu zasněná do našeho posledního rozhovoru jsem si naposledy lokla ze svého už napůl studeného kakaa.

,,Už budu muset jít. Budeme se s Ninou a Jasym učit matiku" ušklíbla se a mávla na čišníka.

,,Tak učit jo?" našpulila jsem rty a prohlédla si jí troufalým pohledem. Jasy byl totiž něco jako její kámoš s výhodama. Nikdy nebyla nijak na vztahy veřejné, ale s ním je tak nejdelší dobu.

,,Jo, jen učit. Bude tam i Nina" připomněla mi.

,,Hmm.. trojka?" zazubila jsem se a ona po mě hodila lžičkou. Dala jsem se do hlasitého smíchu. Bylo to úžasné se zase po dlouhé době upřímně smát...

---

,,Jsem domaaa!" křikla jsem do domu, nazpět se mi nic neozývalo, což bylo zvláštní. Odhodila jsem tašku na podlahu a porozhlédla se po domě. 

Všude bylo ticho. V přízemí jsem nikoho nenacházela, ale na kuchyňské lince ležely tátovy brýle a věci opodál.

Nechápala jsem to. Napadlo mne, že třeba spí, protože poslední dobou pracuje dlouho do noci. 

Vyskákala jsem bezstarostně schody nahoru a pomalu se přiblížila k jeho ložnici. Dveře byly z půli otevřené a místo toho, aby se zde linulo ticho, ozývalo se něco jiného.

Nemohla jsem si pomoct a prostě jsem vešla. To, co jsem však spatřila, mi z hlavy nevymaže nejspíš nikdo nikdy.

,,Kurva..." proklela jsem na svůj vkus až moc hlasitě a v tu chvíli na mne přistály hned dva páry vyděšených očí. 

Nejdřív jsem strnula na místě, ale hned vzápětí jsem zavřela prudce dveře a ocitla se v druhý okamžik zase dole v obýváku.

,,No to si snad děláte prdel!" třeštila jsem na svůj vlastní odraz v zrcadle a snažila se vyhnat vzpomínku na vášnivou dvojici, z nichž jeden byl můj otec.

Srdce mi bušilo jako o závod a já najednou byla jako v jednom ohni. Jedna má půlka chtěla zvracet při pomyšlení na mámu a druhá byla ráda, že se táta už netrápí její smrtí.

Sáhla jsem do mražáku pro led a naservírovala si ho přímo na čelo. Bylo to dost uklidňující...

---

Seděla jsem na gauči sama v obýváku se sluchátky v uších a asi tak po hodině se konečně objevili oba dva.

On jí cosi řekl a tak se vypařila. Následně jsem si sundala sluchátka a zadívala se na něj nic neříkajícím pohledem. Názor jsem si hodlala totiž udělat až poté, co mi to vysvětlí.

,,Vasey..." chtěl se nadechnout k odpovědi, ale zlomil se mu hlas. Nakonec se jen usadil naproti mě v křesle.

,,Omlouvám se ti..." vyřknul jako první.

,,Jak se jmenuje?" vypadlo ze mne docela mile, až jsem to sama nečekala. ,,Theresa.. je to má kolegyně z práce" pokračoval dál, bylo mi to nanejvýše jasné. Nikde jinde ji potkat nemohl. Nikde jinde totiž nechodí.

,,Měl jsem ti to říct dřív..." složil hlavu do dlaní, byl utrápený.

,,Takže to je vážný?" zajímala jsem se zvědavě dál. Chvíli bylo ticho, nejspíše jen přemýšlel co dál.

,,Ano, nejspíš ano.." přikývnul k souhlasu a já si oddychla. 

,,Nezlobím se na tebe, tati. Nemůžu čekat, že budeš navždy sám, to bych ani nechtěla.. Já jen.. nečekala jsem to.. ne tak brzy" vykoktala jsem ze sebe a má poslední slova jsem spíše vyřkla pro sebe.

,,Je velice milá a pomáhala mi po smrti tvé matky. Sblížili jsme se.. Promiň, neměl jsem ti to tajit" zakroutil hlavou.

,,Vzít zpátky to už nemůžeme, co?" ušklíbla jsem se, nikdy jsem si prostě nemohla nechat svou ironii pro sebe. A v této situaci jsem ani netušila co víc říct.

,,Ne to ne.. Ale co takhle začít znovu?" napadlo jej a já se usmála. 

,,Dobře.. Tak začni třeba tím, že ji k nám pozveš zítra na večeři" vyhrkla jsem, ani já sama nevím jak. Uvnitř mne to vřelo a zároveň jsem byla tak ledově klidná.

,,Opravdu?" podivil se on sám.

,,Ano jistě.. Ráda bych ji poznala i jinak než jako polonahou, vysokou tmavovlasou sex bombu" mrkla jsem na něj a on si neodpustil výbuch smíchu, stejně tak i já.

,,Dobře zlatíčko.." přitáhl si mě přes stůl do objetí. V tu chvíli jsem tušila, že to bude nejspíš docela velký peklo...