Svedená

39.

Vasey

Kathryn jsem neviděla téměř měsíc. Občasně jsem měla tendence se jí ozvat či ji jakkoliv jinak kontaktovat, setkat se s ní. Ale to buď zarazila Sara nebo se mně samotné vybavila vzpomínka na ono odpoledne.

Už jsem bývala doma, protože Sara také chtěla mít nějaké chvíle pro sebe a táta mě rád viděl zase u nás. Pololetky jsme úspěšně zvládli a Theresa se ráda zabydlovala v našem domě. 

,,Kde je můj hrníček? Není v myčce ani ve skřínce" zajímala jsem se zvědavě v jeden den.

,,Už tam nebylo místo, tak jsem ho dala pryč" oznámila mi Theresa z obýváku. 

,,To si děláš srandu? Kde?" a pak jsem jen strávila dvě hodiny hledáním na půdě mého oblíbeného hrníčku z dětství. Prakticky si tady dělala co chtěla a tátovi to nevadilo.

Přála jsem mu ten vztah, jinak byla Theresa docela milá. Byla jsem ráda, že se táta přenesl přes to všechno a není ve firmě na všechno sám.

Byl pátek a já nedočkavě stepovala u dveří s bruslemi a vyhlížela Saru. Neměla lední bruslení zrovna v lásce, ale já byla odhodlaná to změnit. A tak když se ozval zvonek, horlivě jsem se vrhla ke dveřím plná nadšení.

,,Ahoooj!" křikla jsem hned co jsem otevřela, avšak tu kterou jsem spatřila, nebyla Sara. Ztuhla mi veškerá krev žilách. 

,,Ehm, ahoj. Neruším tě?" optala se nervózně vyšší žena mne velmi známá. 

,,Co potřebuješ?" zajímala jsem se nyní už zcela vážně. Lindsey jen stála a mnula si své dlaně. Byla velmi nesvá.

,,Můžu jít dovnitř?" pohlédla přes mé rameno kamsi za mě. 

,,Až mi řekneš, proč jsi přišla" zamračila jsem se. Držela jsem si chladnou hlavu a kamennou tvář. Nečekala jsem, že ji ještě někdy uvidím. Sestra mé ex přítelkyně si přešlápla z nohy na nohu.

,,Víš já.. potřebuju s tebou mluvit. Jde o Kathryn" zněla naléhavě a cosi uvnitř mne se povolovalo. Chtěla jsem jí třísknout před nosem dveřma, ale učinila jsem pravý opak. Uhnula jsem jí z cesty a tak vešla.

,,Mám jen pár minut" pobídla jsem ji k rychlé mluvě a zavřela za ní.

,,Dobře" oddychla si.

,,Od té doby, co.. co si Kathryn zvolila špatně.." začala a já si ji nechápavě prohlédla.

,,Jestli jsi mi přišla jen připomínat co se stalo, tak to můžeš jít" byla jsem naštvaná a to nemálo.

,,Ne. Vasey, ona je na tom opravdu špatně. A teď ta Rozalie.." zamračila se i ona, jen letmo, ale i přesto. 

,,Co je s ní?" pozvedla jsem tázavě obočí s jistou arogancí a povýšeností.

,,Chodí stále někde v noci ven, jednou byla pět dní někde pryč a neozvala se. Roza tvrdí, že to nic není, že se jen potřebuje přes všechno přenést. Ale to alespoň podle mě neznamená, že bude měsíc chodit po klubech, pít a ležet někde radši ani nechci vědět kde" vyprávěla a já nechápala.

,,To ti nevěřím" řekla jsem jí na to jen.

,,Je to pravda. Potřebuju tvoji pomoc Vasey" žádala a já ani přesto neměla nejmenší tušení o tom, proč za mnou přišla. 

,,A co bych tak měla udělat? Neodkážu jí odpustit jen tak. Co se stalo, stalo se. Proč za mnou nikdy nepřišla? Proč jsi tady vůbec ty? A proč bych se vůbec měla zajímat o někoho, kdo mě jen využil a následně v nouzi zahodil kvůli popularitě?!" křičela jsem po ní a tak sklopila pohled.