Svedená

15.

Vasey

Celý zbytek víkendu jsem jen seděla a přemýšlela nad tím, co se vlastně v páteční večer stalo. 

Líbala jsem dívku, hrálo mi v hlavě. Líbala jsem se s Kathryn Nemec a poté se probudila u ní v posteli.

Ze zamyšlení mne vytrhnulo zvonění mého telefonu na stole. Vydala jsem se k němu a hovor přijmula. 

,,Ahoj zlatíčko, tak jakpak to tam zvládáš?" ozval se mužský hlas. Divila jsem se, že se vůbec uráčil ozvat.

,,Bez problému. Jak je v Brazílii?" zajímala jsem se s falešným zaujetím.

,,Zatím krásně. Sponzoři s námi každý den jednají a vše vypadá nadějně!" působil ještě víc zabraně do práce než obvykle a spokojeně. Jak by také ne, když má po boku svou Theresu. Stále jsem mu nemohla odpustit to, že bude takovou dobu pryč a nic mi neřekl.

,,Už budu zase muset jít, máme jednání. Rád jsem tě slyšel!" prohodil vesele. 

,,Jasně já tebe taky, ahoj" odvětila jsem jen a zavěsila. Přišlo mi to od něj tak bezohledné, ale i tak jsem mu štěstí přála. Firma prospívala a našel si ženu. Přesto já si přišla jako ta, co z toho nemá nic víc než jen utrpení a samotu...

-----

V pondělí ráno jsem zvažovala, že zůstanu doma. Oblékala jsem se tak pomalu, až jsem se nakonec u dveří rozhodla, že to stejně nemá cenu tam chodit na pět hodin.

Napsala jsem Raině, že jsem nemocná a jestli by mi neposlala zápisy. Hodiny si omluvím díky tátova emailu bez problému. Vždy jsem to tak dělala a on s tím neměl problém. Věděl, že toho nezneužívám.

Zůstala jsem v pokoji s kakaem a poslouchala písničky. Stejně moje myšlenky létaly v úplně jiném světě a nechápala jsem sebe sama. 

Líbilo se mi to. Tak moc. Celý ten večer včetně jeho zakončení. Chyběla mi ta společnost a ona nejvíce. Její úsměv, hlas i blankytně modré kukadla. Co udělá s člověkem pár dní a hlavně jeden večer.

Samota v domě mne ubíjela víc než kdykoliv před tím. Ať jsem dělala cokoliv, stejně jsem stále myslela jen a pouze na ni. Na to jak je jiná než navenek ukazuje. 

Začala jsem mít až nemožné představy a teorie. Měla to celou dobu v plánu? Vše měla vymyšlené? Jak mohla vědět, že budu spolupracovat? Spoléhala na svůj šarm? Nebo mě úmyslně opila?

Už jsem pochybovala o své orientaci a v tu chvíli jsem si řekla a DOST. Vše jsem považovala za nemožné a uznala, že jsme jen byly opilé, stejně jako všichni okolo a už spolu nikdy nepromluvíme.

Seběhla jsem schody do přízemí s tím, že si nutně musím udělat čaj a zasednu k nějaké zajímavé knížce. 

Sáhla jsem po svém oblíbeném hrníčku, když v tom se obývákem rozezněl domovní zvonek. Já sebou leknutím prudce trhla, skoro jsem až nádobí pustila na podlahu.

Chvíli jsem přemýšlela, kdo by to snad mohl být. Raina ve škole ještě neskončila a neměl kdo jiný přijít. A s tím, koho jsem nakonec spatřila za dveřmi, bych nepočítala ani ve snu.

,,Kathryn?" vydechla jsem nevěřícně na blondýnku v zářivě červeném kabátu, stojíc před prahem našeho domu. Nebo teda teď momentálně mého domu.

,,C-co tady děláš?" nechápala jsem. Ona se jen troufale usmívala. 

,,Necháš mě stát venku?" ušklíbla se a prošla kolem mě jako by nic. Já byla tak mimo, že jsem za ní pouze zavřela dveře. 

,,Ty se mi vyhýbáš?" zajímala se hned v zápětí a já na ni stále jen nevěřícně hleděla. 

,,N-ne.." dostala jsem ze sebe jen.

,,To znělo velmi přesvědčivě" svlékla si kabát a prohlédla si mě. ,,Nemocně nevypadáš, tak proč jsi doma?" 

Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Pak jsem se ale rozhodla vzdorovat, sama jsem neměla ani ponětí o tom, kde se to ve mě bralo.

,,A co je ti vůbec do toho? Nakráčíš sem a co si myslíš?" obořila jsem se na ni. ,,Ani tě neznám, bůh ví co jsi vůbec zač" dodala jsem.

Nějakou dobu na mě jen nevěřícně hleděla. ,,Člověk o tebe má starost a ty jej takhle přivítáš?" její pohled byl podezřelý, jako by měla skrytý záměr a to se mi vůbec nelíbilo.

,,Ale proč? Proč se o mě tak staráš?! Proč jsi mě představila lidem, které nikdo jiný nezná?! Proč tvrdíš, že jsem jiná než všichni ze školy?! Proč jsi mě pozvala k sobě a.." chtěla jsem pokračovat ale zadrhla jsem se. Stále jsem neměla odvahu to říct nahlas.

,,A co?" přistoupila ke mě a já zkameněla. Netušila jsem absolutně co mám dělat. Můj vzdor se vytratil někde neznámo kde.

,,Líbala mě.." špitla jsem z posledních sil. Cítila jsem její dech na své tváři a její oči mne pohlcovaly. Mé tělo najednou bylo svým pánem a rozum odešel za dveře. 

,,A líbilo se ti to?" zajímala se tiše a zvědavě. Už jsem znala její záměr a vytáčelo mě to. Přesto jsem to chtěla, tak moc...