Svedená

9.

Vasey

,,Takže Vasey.. Čím bys tak chtěla být? Kam půjdeš na vysokou?" zajímala se Theresa.

Byla to vyšší brunetka s docela dobrou postavou kolem třicítky. Pracovala u táty zhruba dva roky a nejdříve jemu a mé mámě dělala sekretářku, teď za mámu trochu zaskakovala v práci co on nestíhal. A teď je tady, protože si pan Duke myslí, že se do ní zamiloval.

,,Chtěla bych studovat dále chemickou fakultu. A pak možná učitelka nebo laboratoře" pokrčila jsem nad tím rameny. Sama jsem zatím netušila co dál se sebou. Měla jsem na to ještě rok.

,,To zní velice zajímavě.." zamyslela se a upila ze své sklenky vína.

Táta mne stále přemlouvá, abych převzala firmu, až budu dostatečně stará. Ale moc z toho neskáču radostí.

Nějakou chvíli jsme se bavili o mne pak jsem se vyptávala já. Ona studovala obchodku a poté má pět let vysoké podnikatelské. Prý původně chtěla založit vlastní firmu, ale neměla zkušenosti. A tak nastoupila k tátovi.

Na večeři jsme měli nějakou rybu, se kterou se táta docela drbal. A já dělala tiramisu k desertu. Nastalo ticho a já na jazyku měla už od začátku tohoto večera měla jen jedinou otázku.

,,No a.. jak to bude dál?" optala jsem se najednou a oba dva se na mne nechápavě podívali.

,,Co tím myslíš, zlatíčko?" optal se táta a Theresa na mne jen civěla.

,,Bude tady s námi nebo budete odděleně? Nebo jen když tady nebudu?" vůbec jsem netušila co říkat ani co dělat v takovéto situaci. Bohužel příručku jsem nikde nedostala.

Do toho se táta dal do smíchu a jeho drahá přítelkyně se usmívala taky nejspíš docela pobaveně. Jen jsem si je nechápavě oba dva prohlédla.

,,Ne, zatím nic takového neplánujeme.." odpověděla mi ha on přikývnul. ,,Ale za dva dny odlétáme na tří týdenní pracovní cestu do Brazílie, kvůli novým obchodním partnerům" doplnila a já na ni vytřeštila oči.

,,Co?!" vyhrkla jsem okamžitě a táta ji zpražil pohledem. ,,Ty jsi jí to neřekl?" obořila se na něj Theresa.

,,Vasey.. Chtěl jsem ti to říct.." chtěl pokračovat, ale já mu skočila do řeči. ,,Ale nevěděl bys jak bych reagovala?!" křikla jsem po něm možná víc než bych měla.

,,Vždyť za tři týdny jsou Vánoce!" pomalu ale jistě mi vlhly oči a já létala pohledem z jednoho na druhého.

Theresa jen mlčela a střídavě smutně a střídavě naštvaně hleděla na svého přítele a šéfa nemalé firmy.

,,Ano to já vím.. Ale nemohu to odložit ani tě vzít sebou. Kdyby ano, udělám to jinak, věř mi. Ale oni jsou pro hospodaření velmi důležití a musíme si je udržet" vysvětloval a to mne naštvalo o to víc.

,,Fajn.. jeďte si kam chcete" prudce jsem vstala od stolu, aby mne snad ta jeho kráva neviděla se slzami v očích.

Otočila jsem se na patě, ani jsem se neobtěžovala s rozloučením a vydala se do svého pokoje..

---

Nějakou dobu jsem slyšela jak se hádali. Ona mu vyčítala, že mi to neřekl a on jí, že neměl jak. Nakonec se shodli na tom, že s tím nic nezmůžou a musí odletět tak či tak a ta doba se zkrátit nedá.

Z části jsem byla ráda, že budu mít klid a celý dům jen pro sebe. Ale zase mne děsila ta představa, že zde budu úplně sama. Z ticha prostupujícího touto obrovskou budovou mi naskákala husí kůže.

Natož na svátky. Budu přes Vánoční prázdniny zcela sama doma, ne že bych se o sebe neuměla postarat. Ale na Vánoce by měli být všichni společně u jednoho stolu. Zkousla bych i to, že by zde s námi byla Theresa, nejspíš. Ale to mne zcela trýznilo.

Nechápala jsem, jak mohl můj otec považovat za důležitější Brazilské finanční podpory než svou vlastní dceru. Tak moc se změnil od matčiny smrti. Už nikdy nebudeme zpátky pohromadě, jako to bývalo.

Po asi hodině jsem slyšela klapnout dveře od hlavního vchodu a já mohla spatřit vysokou brunetu opouštějící náš dům. Nasedla do svého auta a odjela pryč odtud. Tajně jsem doufala, že se už se nikdy nevrátí, ale to bych chtěla moc.

,,Vasey?" ozvalo se najednou ode dveří. Já nehodlala hnout ani brvou natož abych cokoliv řekla. Já se neměla za co omlouvat, to jedině on.

,,Měl jsem ti to říct, odpusť mi. Je mi líto, ale opravdu to nemohu nijak zrušit či odložit" snažil se dál.

,,Hm.." zněla má odpověď, nehodlala jsem se k tomu nějak víc vyjadřovat.

,,Tak tedy dobrou noc.." vzdal to a zavřel za sebou při odchodu dveře. Ani já nebyla nadšená z toho, jak dnešní večer skončil. Ale nedokázala jsem na něj být ani trochu milá za to, co udělal...