Deník vraha

1. KaPiToLa - bar

Bylo krátce po půlnoci, byl jsem v malém zapadlém baru na konci ulice. Šel jsem si vybrat další oběť. Bylo to těžké vybrat tu správnou, protože dnes jich tu bylo opravdu mnoho. A pak, zahlídl jsem ji. Malou zrzku, seděla sama v koutě a popíjela drink, byla krásná a já se rozhodl, že ona je ta vyvolená. Blížil jsem se k ní, když ji zazvonil mobil, který zhatil celý můj plán. Sedl jsem si k nejbližšímu volnému stolu a vyčkával. po chvíli se zvedla a odcházela z baru pryč.

Sledoval jsem ji a přesně kopíroval její kroky, zabočila za roh a tam se mi ztratila z dohledu. Byla fuč. rozhlížel jsem se všude možně, ale po ní jakoby se slehla zem. nechápal jsem, kam se tak rychle mohla vypařit, a tak jsem to vzdal. Strčil jsem si ruce do kapes a pomalu odcházel domů pod noční oblohou. Od úst mi vycházela pára jaká byla zima, a proto jsem zrychlil, abych byl doma, co nejdříve.

Míjel jsem jednu z temných uliček, když jsem ji znovu uslyšel.

,,Myslím, že jsem ho setřásla." tiše jsem našlapoval, stála zády a já toho chtěl patřičně využít. Bylo vidět, že je zadýchaná, takže další plus pro mě. Opět se dala do kroku. Tentokrát zvolila rychlejší tempo a já měl, co dělat abych ji dohnal a přitom se neprozradil. Dorazila k rodinnému domku a já zastavil u sloupku, který mi poskytl úkryt. Ve dveřích stál on, ten co mě naučil dívat se na svět jinýma očima. Byl to větší blonďák s tváří anděla, jenže on anděl nebyl, byl to výtvor samotného ďábla a já též, jen díky němu.

Stál tam a podával ji smetí, které si od něho převzala a sama zmizela za domem. Ve stínech jsem kráčel za ní a snažil se nevydat ani hlásku. Stála ve slepé uličce, kde stálo několik popelnic. Když otevírala poloprázdnou popelnici, připlížil jsem se k ní a jednou rukou ji přitlačil k sobě a druhou jsem přikryl ústa, aby nekřičela. Štvalo mě že nemůžu slyšet její křik. Chtěl jsem aby řvala, aby brečela a aby prosila o milost, tak moc jsem to chtěl, ale nemohl jsem. Ne, protože tu byl on. On by ji uslyšel, a pak by mne za to přišel zabít, tak jak to udělal s mou rodinou. Nevadilo by mi zemřít, ale jedině tehdy až bych vykonal pomstu a tím splatil utrpení, které mě pronásledovalo.

Vzal jsem ji do náruče a šel jsem k díře ve zdi, co byla naproti nám. Šel jsem v klidně do doby než jsem uslyšel plíživé kroky. Rozběhl jsem se s ní v náručí a ignoroval její vzpírání. Odemkl jsem a vběhl dovnitř. Dveře se za mnou s hlasitým bouchnutím zavřely. Pořád jsem ji držel v náručí, a proto jsem se vydal do kuchyně a popadl palici a udeřil jsem dívku v mé náruči. Oči se ji protočily, a pak spadla do bezvědomí. Položil jsem palici na své místo a ji jsem odnesl do sklepa. Odložil jsem ji na zem a mezitím do klece pro větší zvířata přinesl židli s popruhy. Dívku jsem opět zvedl a usadil na rozvrklanou židli. Zavřel jsem za sebou železnou klec a vydal se nahoru, nejdříve jsem potřeboval, aby se probrala.

Po několika hodinách strávených v pracovně jsem se rozhodl ji zkontrolovat. Pořád spala. Jak jsem se na díval, všiml jsem si pár detailů. Byla obarvená, její pravá barva vlasů byla hnědá. Měl jsem radši zrzky, ale ji jsem potřeboval kvůli tomu parchantovi. Nos byl velice malý, ostatně ona byla celkově malá. Neviděl jsem žádné známky makeupu. Ruce byly bez jakéhokoliv škrábance nebo modřiny, nohy to samé. Břicho měla ploché, byla velmi hubená.

Po pár minutách otevřela oči, které byly oříškově hnědé. Upřela na mě zrak plný obav.
,,Kde to jsem?" zeptala se opatrně. 

Přiložil jsem prst na její rty a ona okamžitě ztichla. Vzal jsem si malý nožík a jehlu. Koukala na mne a v očích ji hrál strach. Zvedl jsem nožík a ona začala kroutit hlavou. Když se ji studená čepel nože dotkla tváře propadla v pláč. Sekl jsem ji do tváře, ale křik nepřicházel. Sekl jsem ji znova, ale ona drželo pusu zavřenou, jen slzy ji stékaly po tvářích. Rozhodl jsem se pokračovat v mém díle. Nepřestal jsem, dokud neměla obličej celý od krve. Vyškubal jsem ji mnoho chumáčů vlasů, ale ona stále ani necekla.

Krk jsem nechal být. Pokračoval jsem k hrudníku. Vzal jsem si do ruky palici.
,,Prosím." zašeptala.

Uhodil jsem ji palicí do žeber a z jejího hrdla se vydral výkřik. Byl to úžasný křik,  který mi na chvíli pročistil ušní bubínky. Modřiny přijdou zítra, ale pro jistotu jsem vzal znovu palici a znova ji udeřil do hrudníku a nohou. Slyšel jsem zapraskání kostí, jaký to skvostný zvuk.Už mě nebavilo ji déle trápit, a proto jsem skončil. Sbalil jsem všechno náčiní a vytratil se.

Ráno, když jsem se probudil v měkké posteli, došlo mi, co jsem udělal. Vstal jsem a vběhl do sklepa, modřiny pokrývaly většinu jejího těla. Přišel čas začít válku. Zakřenil jsem se nad mými slovy, co zněly mnou hlavou. Vzal jsem ji do náruče a nesl ji temnými uličkami. Dorazil jsem před ten ďáblův dům a položil ji na schody. Řezy na jejím tělu byly jako mé podpisy, bude vědět, kdo to udělal. Podřízl jsem ji hrdlo a položil ji těsně před vchodové dveře. Zazvonil jsem na malý zvonek a utíkal jako by mi za patami hořelo. Utíkal jsem domů. Jeho křik otřásl mým tělem a já věděl, že teď půjde po mně ať už se vypařím kamkoli. Válka o životy právě začala.

Ahoj lidičky,
Tohle je náš první příběh❤
Je to horor, ale můžou se zde objevit prvky jiných žánrů❤
Určitě některé věci nebudou dávat smysl, budou zde nějaké chyby, a proto se budeme snažit čas od času vše opravit popřípadně předělat určité kapitoly, s kterými nebudeme spokojeny❤
Děkujeme za všechnu podporu❤
Nirita&Beka