Deník vraha

15. KaPiToLa - zvrácenost

Z minulé kapitoly: ,,Ahoj Sebe, čekal jsem na tebe!'' jeho andělská tvář na mě hleděla a já si připadal jako přikován hřebíky, celý jsem se napjal a cítil své srdce tlouct až v krku. Vše se pokazilo.

Probudil jsem se a všude vládla tma. Hodlal jsem zjistit, kde vůbec jsem. Podle tvaru a koženého povrchu jsem si byl zcela jistý, že jsem v kufru jedoucího auta. Joshova auta. Provaz kolem zápěstí a kotníků mě řezal do masa a poloha, v které jsem se nacházel nebyla nijak pohodlná. Usuzoval jsem, že jsem byl omráčen, jelikož jsem si z našeho setkání nic nepamatoval. Kufr páchl močí a potem, bojoval jsem se závratěmi. Nejedl jsem nic a přesto jsem se vyzvracel, bylo mi špatně. Vzduch zde byl nedýchatelný, byl moc hustý a dusivý. Sucho v krku a pachuť zvratků donutila můj žaludek, aby se znovu nebezpečně stáhl. 

Trvalo to, tak dlouho než jsme konečně zastavili, kufr se otevřel a já při tak intenzivním světle musel zavřít oči. Párkrát jsem zamrkal a zaostřil na okolí. Všude kolem nás se rozprostíral hluboký les. Vdechl jsem do plic čerstvý vzduch. Ve vzduchu to vonělo jehličím a houbami. Josh se na mě opovrženě podíval a znechuceně si prohlížel svůj znehodnocený kufr. Nepromluvil, vytáhl mě z auta a svázaného mě nechal ležet u krajnice. Asfalt se mi zarýval do ztuhlého těla a já se snažil o to najít polohu, kde by mě provazy tolik nedřely. Je zvláštní vědět jak se cítí oběť, ale mohl jsem odsouhlasit, že být věznitelem bylo mnohem lepší. Za nedlouho mě Josh narval zpátky do kufru a jelo se dál. Opět se mi vyrazili pocity úzkosti z tak malého prostoru, najednou mi čerstvý vzduch začal opět chybět. Snažil jsem se nějak odreagovat, ale nic co by mě uklidnilo tu nebylo, a tak započala moje snaha usnout.

Drncání přes kamení mě probudilo z lehkého spánku, auto najednou zastavilo a já sjel ke stěně koženého kufru. Kufr se pomalu otevřel a Josh se na mě krutě usmál. Kapesník v ruce mi přitlačil k obličeji a já se nadechl té omamné látky. Svět se mi před očima zatočil a já hlavou dopadl na polstrování, pak mě pohltila temnota.

Opatrně jsem otevřel oči, ale kolem mě bylo šero.Hlava se mi motala a žaludek jsem měl jako na vodě. Místnost ve které jsem se nacházel mi připomněla můj vlastní sklep, jenže tato místnost byla velmi pečlivě organizovaná. Na stěnách byly pověšeny sekery všech velikostí, v roku se krčila malá skříňka plná nožů a lahviček s různými tekutinami. Pohledem jsem zhodnotil můj fyzický stav. Provaz jsem nyní měl pevně uvázaný kolem pasu, krku a holení, takže rány na zápěstí se mohly začít hojit. Moje pozornost se strhla k velkým kovovým dveřím, které se s hlasitým skřípotem otevřely.

,,Čau Sebe, stejný sklep jako před několika lety, vzpomínáš? Asi ne zvětšil jsem to tu a ty si vyrostl''nerozuměl jsem jeho slovům a hledal skrytý význam.

,,Jak bych mohl zapomenout'' odpověděl jsem mu pevným hlasem, i když jsem toto místo zcela nepoznával.

,,Ty víš, co tě čeká, že ano?'' mrkl na mě a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.

,,Vlastně ani ne, necítím se vinen svými činy'' kamenná maska se mi vkradla na obličej.

,,Rád ti povím, co tě čeká,'' ušklíbl se a promnul si ruce, ,,otestuji na tobě tvoje vlastní metody, už to začíná být nuda ne?''

,,Tak abychom začali, začínám se nudit'' ta nenávist, co jsem k němu choval tu byla znova a já ho chtěl, co nejvíce naštvat. 

Josh si vzal do ruky tři různě dlouhé nože, první byl krátký na pohled, ale velmi ostrý. Druhý byl dlouhý a tupý. Tím, že nebyl nijak naostřen způsobí větší bolest obětem. Poslední nůž byl středně dlouhý se zuby. Začal prvním z nožů, kterým mi tvořil mělké rány na těle. Určitě mi nechtěl poničit mou krásnou tvářičku. Z nože ochutnal mou krev a já se znechuceně otřásl. Odložil ho zpět na vozík, který děsivě zavrzal, pohlédl jsem mu do tváře a uviděl jeho spokojený výraz. Byl to pravý vrah, pravá zrůda. Dlouhým tupým nožem dělal hluboké rány na nohou, rukou a dalších částech těla, řezy byly velmi bolestivé a já zaryl nehty do židle, na které jsem byl připoután. Z mého hrdla se vydralo bolestné zasyčení. Josh se nad tím pousmál a já se rozhodl, že nadále již neukáži žádnou slabost a nenechám se pohltit bolestí. Principem nože se zuby je takový, že při vytahování ostří z rány se do zubů zachytí také kůže, čímž dojde k vytrhnutí tkáně. Zavřel jsem při té bolesti oči a snažil se nevnímat pálení ran a palčivé pulzování v celém těle. Přál jsem si konec jako každá oběť. 

Krev mi tekla po rukou a přes břicho skapávala na podlahu pokrytou bílými dlaždicemi, které už zdaleka neměli čistě bílou barvu. Ve spárech, které držely dlaždice pohromadě, byla již zaschlá krev, která určitě nebyla moje. Bylo hotovo a on i s vrzajícím vozíkem zmizel za kovovými dveřmi. Ještě předtím mě rozvázal a odkopl mě na špinavou matraci, která byla v rohu sklepa. Z matrace čouhala péra, která mě tlačila a tím mi bránila usnout. Byla tam zima, a tak jsem se schoulil do klubíčka, abych si udržel alespoň nějaké teplo. Snažil jsem se usnout, ale řezné rány mě tak pálily a bolely, že to bylo nemožné. Také jsem nemohl přestat myslet na svojí sestru. Je tady? Je ještě živá? Jak vypadá? Pamatuje si mě ještě? Myšlenky mi proudily hlavou, ale i tak jsem usnul vyčerpáním, zítra mě čeká jehla, niť a promítání pro mě nových metod.

Líbila se kapitola?
Tahle kapča nás velmi bavila psát, takže bude rády za vaše ohlasy.
Ty co mají podzimní prázdniny, tak jim přejeme, aby jste si je užily!
Nirita&Beka