Deník vraha

12. KaPiToLa - Josh

Z minulé kapitoly: Na lehátku visela jmenovka - Amy Maxen.

Sebestián
Ležel jsem na gauči, když mi z hořejšího patra zazvonil telefon. Schody jsem bral po dvou, a tak jsem stihl mobil najít a zvednout.

,,Dobrý den, chci vám oznámit velmi smutnou zprávu. Vaše dcera Amy Maxen včera podlehla jakémusi šoku, její srdce i po zákroku defibrilátoru selhalo. Moc nás to mrzí'' na sucho jsem polk.

,,Cože?!'' hystericky jsem na něj začal křičet, ,,Jak jako podlehla?!''

,,Pane uklidněte se, přijďte do nemocnice tam vám vše vysvětlím" snažil se mě zklidnit, i když já šílel.

,,Dobře'' řekl jsem sklesle a přestal vnímat hlas ozývající se z telefonu. Mobil mi proklouzl mezi prsty, svezl jsem se po zdi dolů a dopadl na ledovou zem, kde jsem si rukama přitáhl kolena k tělu a pořád opakoval, že to neskončilo. Po chvíli uklidnění jsem se zvedl a šel pro klíčky od auta. Klíčky jsem zasunul do zapalování a otočením se auto nastartovala. Šlápl jsem na plyn až se na asfaltu objevily černé šmouhy od pneumatik.

Projížděl jsem městem, které bylo zahaleno závojem mlhy, ve většině domů byla zhaslá světla. Bylo brzo ráno, když jsem míjel zavřené obchody. Míjel jsem obytné domy, zahradnictví, malý obchůdek s potravinami, zaparkoval jsem u jediné otevřené večerky. Otevření dveří hlásil malý zvoneček nad dveřmi. Zamířil jsem do zadní části, kde prodávají kuchyňské potřeby. Vedle makeupu byly jehly, které jsem potřeboval. Zaplatil jsem a beze slova zmizel v autě, které se opět rozjelo.

Na křižovatce jsem zatočil doprava a vjel do temné uličky. Zamkl jsem auto a vykročil jsem ke konci uličky, kde se skrývaly špinavé a zrezivělé dveře. Rozrazil jsem je a vtrhl tam. U baru na barové stoličce seděl muž s šedivými vlasy.

,,Bene?!'' Přes celou místnost se rozlehl můj hlas, Ben sebou cukl a otočil se. Přišel jsem k němu a chytl ho za límec, aby mi dobře rozuměl.

,,Co je Sebe?'' jeho klidný hlas mě ještě více vytočil.

,,Proč si mi nabídl zrovna tohle místo?! Josh mi včera napsal. Ty sráči jedeš v tom taky?!'' moje nervy byly v háji a já na něho řval z plných plic.

,,Sebe já musel, jde o mojí rodinu'' jeho lítostivý pohled sklopil k botám.

,,Bene ty jsi takový debil, škoda, že jsem to nevěděl dřív" zradil mou důvěru a s ní i respekt.

Už jsem byl na odchodu, když mi někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se a hned schytal ránu do nosu, z kterého se mi řinula krev. Ránu jsem mu hned oplatil a tím rozpoutal bitku. Překvapil jsem ho podkopnutím nohou a svalil ho na zem. Přitlačil jsem ho k podlaze, ale on se nepřestával zmítat. Jednou rukou se mi vytrhl ze sevření a uštědřil mi ránu do krku. Celým tělem mi projela pronikavá bolest, kterou jsem se snažil potlačit, abych mohl pokračovat v boji. Poslední ránu, kterou Ben schytal byla do spánku, která ho omráčila. Postavil jsem se na nohy a do rukávu otřel krev, která již zasychala v okolí nosu. Vyplivl jsem chuchvalec krve a šel k autu.

Z kufru jsem vytáhl nové tričko. Zašpiněnou košili jsem si svlékl a hodil do kufru, oblékl jsem si čisté tričko a usedl do auta. Cestou do nemocnice mi opět zazvonil mobil.

,,Sebe?'' hlas, který se ozval mi byl povědomý, ale nemohl jsem si vybavit o koho by mohlo jít.

,,Kdo volá?'' zeptal jsem se tiše.

,,Elijah'' nepříliš vysoký klučina se schopností hacknout vše, co jde.

,,Dobře, že voláš mám pro tebe kšeft, dám ti prachy."