Deník vraha

16. KaPiToLa - sestra

Z minulé kapitoly: Myšlenky mi proudily hlavou, ale i tak jsem usnul vyčerpáním, zítra mě čeká jehla, niť a promítání pro mě nových metod.

Probudil jsem se celý rozlámaný, část noci jsem probdil kvůli nekončící bolesti. Zanedlouho se opět otevřely dveře a v nich stál Josh se svým vozíkem a náčiním. Byl jsem unaven a jakýkoliv odpor jsem zavrhl. Pomalu jsem se posadil a zády se opřel o studenou zeď, čekal jsem jen a jen na jeho pokyny.

,,Můžeme začít, posaď se, jsi tu host'' s arogancí ukázal na zubařské křeslo, které tady ještě včera nebylo.

Usedl jsem tedy do křesla, které bylo zdobeno zaschlými krvavými skvrnami. Josh popadl jehlu a navlékl na ní tenčí provázek. Poplácal mě po tváři a pak začal šít, z každého stehu, který udělal odkapávala na bílé zubařské křeslo krev. Musel jsem uznat, že moje metody jsou účinné a nikdy by mě nenapadlo, že si je zkusím na vlastní kůži. Všiml jsem si jak z vozíku vyndal jakou si kovovou věcičku, kterou jsem v životě neviděl. Joshovi na obličeji hrál široký úsměv, ale jáb stále nic nechápal. Navlékl mi tu kovovou věc na nohu, až nyní zahlédl, že z jedné strany kovového plátu jsou tupé ostny. Umístil mi nástroj na holeň, utáhl závit a mě se do holeně zabodly tupé ostny, vykřikl jsem bolestí. Ostrá bolest zaplavovala celé mé tělo a já se modlil, aby tu ďáblovu věc, co nejrychleji sundal. Utahoval víc a víc, až jsem se bál, že mi holení kost rozdrtí. Možná by se tak i stalo, ale vyrušilo ho z práce silné mlácení do dveří. Zpoza nich se ozýval nesrozumitelný křik. Zlostně si odfrkl a štrádoval si to ke dveřím a prudce je otevřel. Drobná dívka před ním stála. Počkat to Alice, ten hlas bych poznal kdekoliv. 

Hlavu měla  hrdě vztyčenou, čímž projevovala značný odpor a neúctu. Schytala facku a další ji přiletěla hned vzápětí. Stála pořád vzpřímeně a stále mu hleděla do očí, které ji plály jako dva ohně. Otisky dlaní se jí rýsovaly na tvářích, ale nezdálo se mi, že by ji to nějak trápilo.

,,Neřekl si mi, že budeme mít návštěvu. Pořád čekám až přivezeš mého bratra, jak si pokročil?'' stála tam a měla tu odvahu se ho na něco zeptat.

,,Tvůj milovaný bratr je již zde, právě si povídá s mými noži a jehlami. Nechci, aby sis o svém sourozenci myslela něco více, je to jen zbabělý červ, který neumí uposlechnout ani jednoduché pravidlo a za to bude trpět. Chceš vidět tu trosku?'' chtěl jsem něco říct, ale zašitá pusa mi to neumožňovala.

,,Pokud je to troska, jak říkáš, ráda bych se podívala. Snad si přivezl správného Sebastiana Moora'' její hlas byl pevný, v pozadí hlasu ji zněl výsměch, a odpovídala bez váhání.

Přistoupila ke mě a já hned poznal obličej dívky z děcáku, rozhodoval jsem se právě mezi ní a Amy. Až teď mi došlo, že kdybych si jí vzal k sobě do domu, mohla skončit jako ostatní dívky. 

,,Proč ho vůbec trestáš? Jsem tu kvůli němu?'' zeptala se rozhořčeně.

,,Protože nezabil! Kdyby si vybral tebe, tak tu není a ty také ne!'' křikne na ni Josh a já se přitom pomyšlení zakuckal.

,,Nechápu, co to tady meleš'' řekla lhostejně.

,,Padej a přestaň si vyskakovat, však na tebe taky dojde řada! Máme tu se Sebem práci, tak mazej!'' strčil do ní a zabouchl za ní dveře.

Na bílém plátně se promítaly snímky a Josh mi k nim povídal nové metody, které si podle něho později zkusím. Na dalším snímku byly vyfoceny dvě lahvičky a injekční stříkačka.

,,To co vidíš jsou dvě látky, které při podání oběti způsobují vyšší citlivost a také zajišťují, že tvá oběť neomdlí ani neztratí vědomí. Vpichuje se do ruky či do stehna, do deseti minut zabírají a podle množství podané látky působí po určitou dobu . Pak můžeš vzít nůž nebo jakýkoliv jiný nástroj a provádět s ním cokoliv. Ta lahvička s lehce namodralou tekutinou zajišťuje, že organismus se nebude moci bránit poškozením omdlením, a tak zůstane oběť bdělá. Látka lehce narůžovělá způsobuje větší citlivost organismu, ale to už jsem jednou říkal. Pokud se ptáš, kde tyto látky budeš moci shánět, tak se neboj mám patřičné kontakty'' tento nápad byl geniální, toto totiž všichni vrazi chtějí. Pomalou, bolestivou smrt plnou křiku a nářku. Stiskl tlačítko a na plátnu se objevil další snímek.

Promítání skončilo a Josh opustil sklep, mě nechal pořád připoutaného v zubařským křesle, kožené řemeny mi bránili v pohybu a řemen přes můj krk mě nepříjemně škrtil. Snažil jsem se všemožně vykroutil, ale tím se řemeny víc a víc utahovaly. Když mě řemen začal škrtit veškeré snahy jsem vzdal a snažil jsem se uvolnit. Za dnešek se už po několikáté kovové dveře otevřely, ale naštěstí v nich stála Alice. 

,,Chci vysvětlení toho o čem mluvil Josh...jak jako, že bychom tu nebyli?'' probodávala mě pohledem, ale hned pokračovala, ,,myslím, že tahle nabídka je fér. Vyndám ti ty stehy a ty mi za to řekneš pravdu platí?'' neměl jsem na výběr, a tak jsem přikývl. Vytahovala stehy, které byly zavrtané v masu, snažila se je opatrně vyndat, aby způsobila co nejmenší bolest, ale i tak jsem měl co dělat, abych byl potichu. Konečně byl celý provázek venku a já mohl vše vysvětlit.  

,,Bylo to takhle Alice, když nám zabil rodinu propustil mě a já neváhal a utekl odsud, co nejdále. Celou tu dobu jsem si myslel, že jsi také mrtvá, neměl jsem už vůbec nic. Po mnoho letech, když už jsem byl dospělí jsem se začal rozhlížet po nějaké dobře placené práci. Seděl jsem v baru, když si ke mě přisedl, ale já ho nepoznal. Nabídl mi práci, ale neřekl mi jakou. Chytl jsem se do pasti jen kvůli penězům. Nastal ten osudový den a já s ním odjel z města, až když jsem uviděl toto místo vše do sebe zapadlo a já už nemohl nic dělat. Začal mě učit vraždit, naprogramoval mě na vraha a já zabíjel jak to chtěl. Neznal jsem bolest, neznal jsem žádné emoce. chtěl jsem jen krveprolití a smrt všech mých obětí,'' napjatě poslouchala a s hrůzou si mě prohlížela, ,,jednou jsem se naštval při vzpomínce na rodiče a na svou malou sestřičku, a tak jsem mu zabil přítelkyni a on mě začal hledat. Odletěl jsem do nového revíru, kde bylo mnoho obětí a on s hledáním přestal. Kousek od mé vily se nacházel děcák, kde jsi byla v té době i ty, ale to jsem nemohl věděl. Prahl jsem po další oběti, jen tak jsem mohl ukonejšit mé touhy, tak jsem do toho děcáku jel a vybíral jsem si mezi tebou a Amy Maxen. Amy se mi zamlouvala víc a možná, že něco v mém vědomí mi říkalo, že tebe musím nechat žít,'' její úsměv potemněl, ale já  nevěděl proč.

,,Zabil si ji?!'' zlostně se na mě podívala a znechuceně si odsedla.

,,Ne, nedokázal jsem to, probudila ve mě ztracené emoce, měl jsem z ní strach...proto tu jsem. Jeho jediné pravidlo bylo, že vždy musím zabít. Jenže já nezabil a tím jsem si podepsal rozsudek smrti.''

,,Děkuji bože na nebesích. Víš Amy byla moje jediná kamarádka, brala jsem ji jako sestru'' usmála se nad vzpomínkami, ,,Neviděl si v Amyně blízkosti nějakého kluka? Jmenuje se Mark Lee.''

,,Počkat ty ho znáš? Odkud?!'' napjala se jako struna a pěsti zatnula v pěst.

,,Byl s námi v tom děcáku a šikanoval, znásilňoval a mlátil Amy, když sis jí odvedl řekl, že si ji najde a zabije ji, řekl, že bude trpět a ty si ji dal naději na hezčí život, ale mýlila se!'' sevřel se mi žaludek, musela se cítit strašně, změkl jsem a to mě děsilo.

,,Nemusíš se bát, zabiji ho holýma rukama, to přísahám!'' můj hlas burácel temným sklepem, de jsme seděli jen my dva.

,,Nekřič tolik! Zítra nás čeká náročný den měli bychom jít spát'' usmála se na mě a já si ji vybavil jako malou holčičku s dvěma culíky.

,,Co nás zítra čeká?'' nevěděl jsem, zda se bát, ale určitě to bude něco peprného.

,,Půjde nám o život Sebe, má pro nás překvapení a to nikdy nevěstí nic dobrého'' řekla a zmizela za dveřmi.

Čau lidi,
Omlouváme se, že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale nebyl čas kvůli čtvrtletkám a obecně škole.
A také nebyla nálada (neměli jsme chuť psát další kapču protože už to nečte moc lidí).
Zítra vyjde kapča která bude obsahovat soutěž takže se můžete těšit.
Snad to chápete😄
Nirita&Beka