Deník vraha

14. KaPiToLa - znovuzrození

Z minulé kapitoly: Stále mám čas, nenajde mě tak rychle stačí jen být neviditelným.

Probudily mě paprsky slunce, které si prorazily svou cestu přes béžové záclony. Promnul jsem si oči, oblékl si kostkovanou košili a obyčejné kalhoty. Klopýtal jsem po točitých schodech, když se přede mnou objevila chodba. Na stěnách visely fotografie, každý měl jiný rámeček a na žádné z fotek nebyl Elijah, bylo to zvláštní, tipoval jsem, že je to jeho rodina.

,,Nikoho už nemám, prý nepatřím do jejich zbožné rodiny, jsem prý ďáblův syn'' odpověděl na mojí nevyřčenou otázku.

,,Aspoň tě neotravují výchovnými řečmi'' ušklíbl se a dál připravoval snídani.

,,Dnes mám dobrý kšeft, budu dlouho pryč, tak se nějak zabav, kdyby si ještě něco chtěl zavolej'' postavil přede mě kafe a rohlík se šunkou a zmizel někde za dveřmi. Najedl jsem se do syta a opět jsem se odebral do bezpečí pokoje. Přes celou místnost se ozvalo pípnutí mého telefonu, nevěděl jsem, zda se mám bát, ale příchozí zpráva byla zcela neškodná. Ve zprávě stálo, že můžu konečně navštívit Amy. Neváhal jsem a se zamknutím dveří jsem vyběhl k autu, které se s řinčením rozjelo. Zběsile jsem sešlápl plyn a řadil rychlosti. Modlil jsem se, aby mě po cestě nezastavili poldové, protože jet 180 km/h není za levnou pokutu.

Zaparkoval jsem před známou bílou budovou, které se na ploché střeše pyšnil svítící červený kříž. Automatické dveře se přede mnou otevřely a já zamířil k recepci, kde mi poradili, kam mám zamířit. Stejné dveře, stejné číslo pokoje a já je s vrzáním otevřel, pohled padl na tělo zahalené bílou pokrývkou. Směl jsem tu pokrývku odkrýt? Teď mi to bylo fuk. Bílé prostěradlo bylo odhozené v koutě místnosti a já ohromen, znechucen a rozčílen vyběhl do známe kanceláře. 

,,To si ze mě děláte srandu?!'' zařval jsem na ředitelku tohoto blázince. 

,,Pane nemáte právo mi nadávat, tak se laskavě uklidněte jste v nemocnici. Co se stalo?'' řekla klidným hlasem. 

,,Já tady truchlím nad zemřelou dcerou, a když z těla sundám přehoz, tak tam najdu cizí ženu?!''můj hlas zaburácel místností a ředitelka ztuhla.

,,Cože? To musí být omyl při přidělávání jmenovek'' řekla na svojí obhajobu. 

,,Omyl?! Až vám zlomím vaz, tak taky řeknu že to byl omyl!'' moje krev se vařila, tak moc že by byla prohlášená za horší žíravinu než je síra. Vířil mnou vztek, když jsem hleděl do těch očích, které na mě křičely - já to nebyla. Ředitelka zavolala blonďatou sestřičku a něco ji tiše řekla, ta se se spěchem vyřítila z kanceláře. Zaryl jsem nehty do sedačky a vyčkával, co se bude dít. Konečně se dveře otevřely a ta samá sestřička vlezla do místnosti.

,,Pane pokud dovolíte zavedu vás za vaší dcerou'' přikývl jsem a následoval malinkatou ženu v bílém kompletu. Zastavili jsme se před bílými dveřmi, které nebyly nijak označené. Sestřička tiše otevřela dveře a nechala mě vejít. Našlapoval jsem tiše a sedl si k židli, která stála hned vedle postele, kde spokojeně oddychovala dívka, která způsobila všechen můj zmatek, strach a vztek. Najednou mě opustila velká tíha, byl jsem rád, že ji vidím, ale nebyl jsem rád, protože jsem kvůli ní porušil jediné pravidlo, které jsem měl dodržet. Přeci jen, když mě Josh najde udělá ze mě stejné monstrum jako jsem byl a já i když nebudu chtít ji budu muset  jednou zabít. Jestli je Josh pořád stejný, tak teď je v mém domě a hledá všechno, co by mu mohlo říct, kde jsem. Ještě že jsem vyhodil všechny spisy ohledně Amy, jinak by byla v nebezpečí i ona a to jsem z nějakého důvodu nechtěl. Stejně ví, že ji mám, ale dokud bude tady pod dohledem kamer, tak bude v bezpečí.

Zahleděl jsem se na její tvář, rány od nožů se zacelily, ale její jizva přes tvář jsem poznával. Tato rána mi připomínala ty bezstarostné časy, kdy jsem sem poprvé přijel a ona byla druhá oběť, ona byla ta co můj život obrátila naruby a taky ho zničila. Ona byla ta, která mě donutila najít ztracené city, teď mi jde o život stejně jako jí, je čas jít.

Čas neúprosně běžel a já cítil problémy, zastavil jsem před domem Elijaha a těšil se na teplou sprchu a měkkou postel. Vzal jsem za kliku vchodových dveří, ale nebylo zamčeno. Věděl jsem na sto procent, že jsem zamykal, usoudil jsem, že Elijah je už doma a zapomněl zamknout. Vešel jsem do chodby a do dřevěné misky jsem odložil svazek klíčů, bundu jsem pověsil na věšák.

,,Jsem doma, zapomněl jsi zamknout'' zakřičel jsem na celý dům, žádné odpovědi se mi nedostalo, a tak jsem rychle vyběhl schody nahoru a prudce otevřel dveře do mého pokoje.

,,Ahoj Sebe, čekal jsem na tebe!'' jeho andělská tvář na mě hleděla a já si připadal jako přikován hřebíky, celý jsem se napjal a cítil své srdce tlouct až v krku. Vše se pokazilo.

Ahoj lidi,
Slíbily jsme vám tuhle kapitolu dřív, ale dvakrát se nám vymazala, tak ji sem dáváme až dnes.😃
Mysleli jste si že jsme Amy zabily?
Jste rádi, že je živá?
Co si myslíte o Joshovi?🔪🔫 Děkujeme za votes a komenty-jsme 17 v kategorii horor a za to moc děkujeme stejně jako za 1,17K přečtení🎉👌❤

Nirita&Beka