Deník vraha

2. KaPiToLa - nový domov

Z minulé kapitoly: Válka o životy právě začala.

Doběhl jsem domů, avšak pocit výhry jsem necítil. Proč? To jsem nevěděl. Šel jsem do sklepa, kde do dneška byla „uvězněna" ta dívka. Došel jsem pomalu ke stolku s vratkými kolečky, na kterým byl položen nožík a jehla od krve. Všechno špinavé náčiní vzal a vyšel nahoru do kuchyně, kde jsem je opláchnul od rudé barvy. Ta pomalu mizela s vírem vody v odpadu.

Když jsem byl hotov, rozmýšlel jsem se, co bude dál. Lačnil jsem po další oběti, ale zde jsem zůstat nemohl už kvůli němu a také protože jsem toužil po něčem novém. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, lepšího a zábavnějšího. Chtěl jsem oběť, která by se vzpouzela a bojova o svůj život, ale to jsem tady nenašel.

Vzal jsem si telefon a vytočil číslo mého spolupracovníka a také dlouhodobého kamaráda. Po třech pípnutí se ozval hlas.
,,Čau kámo'' pozdravil jsem ho s úsměvem na rtech.

,,Co zase chceš?! Nemáš v baru dost obětí?!'' v jeho hlase byla slyšet nenaladěnost, ale to mi bylo v celku jedno.

,,Potřebuju nové místo, potřebuju odsud zmizet a vím, že ty mi s tím dokážeš pomoct.''

,,Doufám, že máš alespoň pádný důvod, kam by to mělo být a co přesně si představuješ?'' konečně jsem se uklidnil, zmízím odsud a naženu si trochu času na to, abych byl na něj připravený.

,,Zabil jsem mu někoho na kom mu záleželo, vyhlásil jsem mu válku'' nervózně jsem přešlápl z nohy na nohu.

,,Tak to jsi solidně v prdeli kamaráde! Ale ano vím o jedné možnosti'' řekl váhavě.

,,Jaká? Kápni božskou!''

,,Můžeš jet do Kalifornie. Je tam jeden děcák, ale je tu malý problém.''

,,Jakej?'' zeptal jsem se, i když jsem byl myšlenkami jinde.

,,Je to oblast, kterou zná jako své boty, tam se neschováš'' tím pádem to byla skvělá možnost vykonat pomstu.

Tímto jsem típl hovor a mobil hodil na stůl. Vstal jsem a šel do druhého patra mého domu, kde jsem měl pokoj, vzal jsem si tašku a naházel do ní jen nejdůležitější věci. Nahlas jsem si vše diktoval, abych na něco nezapomněl. Thrnutím zip vyjel nahoru, a tak zabezpečil mé zavazadlo. Položil jsem ho před dveře a šel si koupit letenky. Zapnul jsem prohlížeč a vyhledal nejlevnější letenky. Po zakoupení jsem vyrazil i s taškou do auta. Černé BMW se rozburácelo a rozjelo se na blízké letiště, kde se měl změnit můj život. Těšil jsem na odlet z tohoto malého města. Byl to takový zapadákov, kde se slézali jen vykopávky, do kterých jsem patřil i já.

Byl jsem na letišti, kde se měl konat můj let do Kalifornie. Jak já se těšil na ten křik. Při čekání jsem si všiml automatu stojícímu kousek ode mě. Přišel jsem k němu a hodil do něj pár korun a zmáčkl tlačítko s bílou kávu. Nic se ale nestalo. Naštvaně jsem si odfrkl a nechal v hlavě své představy. Chtěl jsem přijít k prvnímu člověku, kterého jsem viděl a umlátit ho k smrti, ale pak jsem si uvědomil, kolik lidí tu je, to znamenalo moc svědků. Rozčiloval jsem se, a když už se ve mně vařila krev, kopnul jsem do automatu, z kterého vypadl kelímek a začala do něj téct káva.

Dopil jsem, prázdný kelímek hodil do velkého hranatého koše a připravoval se na kontrolu. Proběhla úspěšně, a tak jsem se přesunul do letadla.

Vybral jsem si poslední řadu čtyř sedadel a usadil na sedadlo u okna. Už když jsem si uvědomil, že budu zase moct kouzlit nožíkem a jehlou vytvořil se mi na tváři úsměv. Pak jsem si opřel hlavu o okénko a relaxoval. Proletěli jsme plochou mraků a v ten moment se mi naskytl pohled na moře mraků. Slunce, které barvilo mraky lehce na žluto, dodávalo všemu ještě hezčí vzhled.

Po přistání jsem si zavolal taxík a nadiktoval řidiči adresu. Auto se rozjelo a já už se nemohl dočkat, až to všechno začne. Přemýšlel jsem, jak by šlo potrápit své oběti více, ale na to bude čas později. Cesta trvala asi něco přes půl hodina a já konečně dorazil do své vily, kterou jsem si při jedné návštěvě Kalifornie zakoupil. Z kapsy jsem vytáhl svazek mnoha klíčů a odemkl si dveře. Vstoupil jsem dovnitř, bylo to tu prostornější než jsem si pamatoval. Do nosu mě udeřila silný zápach  rozkládající se tkáně. Začal jsem hledat v domě, co je původem toho zápachu a po chvíli hledání byl zápach intenzivnější. Zastavil jsem u stěny, která při bližším ohledání skrývala menší dveře, které měly stejný nátěr jako již zmíněná stěna. 

„Ježiš já jsem debil,'' otevřel jsem dveře skrývající lidskou kostru. na některých kostí stále ještě probíhal rozklad. Cáry masa na kostře dodávaly děsivější vzhled. S rukavicemi na rukou jsem pozůstatky těla zabalil do černého pytle. Musel jsem se ho zbavit. po několika dlouhých minutách jsem se konečně rozhodl pro adopci, ale než se tak mělo stát jsem se rozhodl něco si o adopci najít. Hltal jsem potřebné informace. PO namáháním mého mozku jsem se rozhodl pro krátký relax ve vířivce. 

Už mě nebavilo jen sedět v teplé vodě a snít nad věcmi, které se nikdy nestanou, a tak jsem šel pro tašku s náčiním a šel do sklepa, kde bylo lůžko, řetězy, židle, provazy, motorová pila a další potřebné a velmi skvělé věcičky. Rozepnul jsem tašku a začal z ní vyndávat všechny věci, uspořádával jsem je a hledal jim nové místo. Vše bylo tam, kde mělo a já byl spokojen. Z lůžka, které bylo uprostřed celé místnosti jsem strhl povlak od krve a hodil ho ke schodům. Chtěl jsem už jít, když mé smysly zachytily pohyb. 

Takže máme tu další kapitolu..📚
Doufáme že se vám líbila.
Budeme rády za každé vote a komentář.
Nirita&Beka