Deník vraha

20.KaPiToLa - touha

Z minulé kapitoly: Jsme vůbec na útěk připraveni? Jsme na to dost odpočatí? To zjistí jen jeden člověk. Bude nás nahánět dokud nepadneme únavou, pak nás odvláčí zpět a nadělá z nás plyšáky.

Josh
Z prostřeleného kolena mi vytékaly prody krve a na podlaze se pomalu začala tvořit kaluž. Musel jsem si to rychle ošetřit, jinak bych pomalu, ale jistě vykrvácel a mé poslání by nebylo dokončeno. Dokulhal jsem proto k závěsu a odhrnul ho, za ním byly police přeplněné nejrůznějšími chirurgickými nástroji. Sáhnul jsem po pinzetě, dezinfekci, jehli a niti. Dokulhal jsem zpátky ke křeslu v rohu pokoje a pomalu jsem se na něj usadil. Hlava se mi motala a závrať byla třešničkou na dortu. Vše jakoby se kymácelo a rozostřovalo.

Zhodnotil jsem ránu a bez ostychu se vrhnu na nutné ošetření. Snažil jsem se zjistit zda je kulka zarytá v masu, nebo zda prošla skrz. Všechno vedlo k první možnosti, a proto jsem popadl pinzetu a začal tahat kulka ven. Bolelo to jako ďas, ale musel jsem to vydržet. Kulka při dopadu na zem cinkla a já na ni zlostně pohlédl. Ránu jsem nejdříve omyl vodou, poté vydezinfikoval a zašil. Obvazem jsem nohu obmotal a zpevnil, a pak jsem se vydal do kuchyně. Vedle normální velké lednice s jídlem byla menší lednice, ke které jsem zamířil. Otevřel jsem ji a pohlédl na pytlíky s krví, orgány naložené ve formalinu v zavařovacích sklenicích. Vzal jsem si dva pytlíky s krví na kterých byla napsána krevní skupina B-, odešel jsem s nimi do pokoje, kde jsem si tyto dva pytlíky připojil na kovovou konstrukci. Nakonci aparatury byla jehla, kterou jsem si zavedl do žíly. Ztracenou krev jsem nahradil novou, která tekla přímo z pytlíků do mých žil.

Pytlíky s krví byly již prázdné a já se opět cítil skvěle, jehlu jsem si vytáhl z kůže a odložil ji na stoleček. Chtěl jsem se zvednout, ale bolest mě srazila na kolena, klečení pro mě bylo utrpením, a tak jsem si lehl na záda a jen koukal na strop, po kterém byly nalepeny nejrůznější fotografie. Vždy tam byla jedna fotografie před a po. Byly to moje oběti: dívky, chlapci, ženy i muži. Zaměřil jsem se na moji pro teď poslední oběť Kate Steavens, u této oběti mi scházela fotka poté, protože tahle holka byla oříšek. Její bojové schopnosti, přitažlivost a především krvelačnost mě okouzlila, to byla ta chyba, nechal jsem se zlákat do její pasti. Už to, že ke mě přišla zemřít dobrovolně mě překvapilo, ale pak mi to došlo, ona přišla zabít mě, byl to její plán, ale já hleděl jen na její vlastnosti a tělo. To všechno mě uchvátilo. Bylo to tak dávno a přece si ji pamatuji, byla oběť číslo 3, ale jelikož mi vždy dokázala utéct, toto číslo se zvyšovalo a já ji stále nelapil. Z oběti číslo 3 se stala oběť číslo 52.

Číslo 1 Sebastian Moore.
Sledoval jsem ho od jeho pěti let, byl vždy hrubý a to se mi líbilo, ale věděl jsem, že lidi by nezabil, vždy byl tak hodný na svou malou sestru. Při jednom z pozorování jsem viděl jak zabíjí mravence, ale vychytralým způsobem, protože jeho matce se vraždění nevinných tvorů nelíbilo. Mravence zavřel v plastové láhvi a odnesl si je za dům a tam je zabíjel, věřil jsem, že ho naučím vše. O 10 let později jsem ho viděl ve škole jak se pere s klukama, nebyl velký ani svalnatý a přesto všichni kromě něho skončili na zemi.

Číslo 2 Alice Moore.
Jeho sestra byla též výjimečná. Ostatní dívky měly rozpuštěné vlasy, nalakované nehty a zdobné šaty, za to Alice měla vždy černé kalhoty a mikinu, vlasy v pevném culíku a přes hlavu kapucu. I přesto že byli sourozenci, nikdy se nehádali, byli tým. Ani věkový rozdíl jim nedělal žádný problém. Byl bych dokonalý učitel a oni dokonalí žáci, kdyby Seb nikdy nepotkal Amy, ta mé plány zkazila, ale i s ní mám plány, všem zatím neznámé, ale i její fotografie visí na stropě a čeká na svůj čas.

Byl jsem vyčerpaný, a tak jsem se doplazil k posteli a vyškrábal se na ní, ulehl jsem na měkké polštáře a přikryl se peřinou, zanedlouho se mé oči zavřeli a já konečně usnul, avšak mé spaní netrvalo dlouho, protože jsem ze sklepa slyšel tlumenou ránu. Zvedl jsem se a zdravou nohou odkopl přikrývku, po studené podlaze jsem po jedné noze doskákal k béžovému závěsu, který jsem rychle odhrnul. Bylo tu tolik krásných věcí na zabíjení, ale já sáhl po berlích, protože jestli chci aby ta noha byla, co nejdříve zdravá musím ji šetřit. O berlích jsem došel až ke sklepu a zaposlouchal jsem se do rozhovoru těch dvou.

Šibalsky jsem se usmál a opět jsem se vrátil do pokoje. Chtějí si hrát, tak ať je po jejich. Vytáhl jsem čistě bílý papír a vzal jsem si tužku. Naplánoval jsem skvělý program. Dnes budu přednášet Sebovi něco o nových způsobech mučení a smrtí, no a co se týče Alice ta bude nejspíše trpět. Bylo mi jich líto, myslí si že mi utečou, ale to se jim nepovede. Vyrazil jsem připravit místnost s promítačkou a také místnost na mučení. Než jsem zamířil do sklepa vzal jsem si ještě injekce naplněné uspávací látkou.

Už byl čas jít pro své dva zajatce, a tak jsem se pomalými kroky blížil ke sklepu. Otevřel jsem dveře a viděl je jak spí. Poklekl jsem na jedno koleno a píchl Sebastianovi injekfci do stehna, škubl sebou a všechny svaly na těle se mu na chvíli napjaly. Naložil jsem ho na vozík a s velkou námahou ho dovezl do místnosti s promítačkou. Posadil jsem ho do křesla a připoutal mu ruce a nohy tlustými řemeny.

Opět jsem došel s vozíkem do sklepa a tentokrát jsem píchl injekci Alice, položil jsem ji na vozík a odvezl ji do místnosti na mučení. Usadil jsem ji na vrklavou dřevěnou židli a také ji připoutal řemeny. Vozík jsem odvezl pryč a místo toho jsem si připravil nástroje, které jsem dnes chtěl použít. Až teď jsem si všiml obvazu přes oko. Nechal jsem jí ho tam, bylo mi to jedno, stejně bude mít nové rány, které ji způsobí větší bolest. Konečně se začala probouzet, ani ji nevylekalo, že je opět tady.

,,Ahoj Alice'' usmál jsem se na ní zlověstně.

,,Co mě dnes čeká?'' odpověděla znuděně a ještě si zívla.

Ano takhle jsem ji měl rád, nebojácnou, vzdorovitou, prostě taková jaká je. Dnes jsem se rozhodl pro trhání nehtů. Asi to pochopila, protože viděla můj pohled, který směřoval k jejím nehtům. Nic neřekla, neprosila, jen ruku povolila a čekala. Vzal jsem tedy kleště a přistoupil jsem k ní. Kleštěma jsem chytl nehet a trhl. Přivřela oči a bolestně zaúpěla, ale držela. Takto to probíhalo ještě devětkrát. Abych ji způsobil největší utrpení popadl jsem sůl a vysypal ji na místo, kde kdysi bývaly nehty. Oči zavřela bolestí a zakousla se do rtu, na kterém se objevily kapičky rudé krve.

,,Tvoje sestra si vedla dobře, doufám že i ty dnes budeš spolupracovat'' podíval se na mě, ale mlčel. Neodpověděl jen čekal, co se bude dít. Usmál jsem se pro sebe. Jsem prostě úžasný. Zapl jsem tedy promítačku a začal s výkladem.

,,Ahoj Sebe, vítám tě u další přednášky, dnes ti řeknu nějaké typy na mučení, které vedou ke smrti. Jako první, můžeš vzít pistol s tlumičem a střílet oběti na místa kloubů, je to zábava, ale je to docela drastické že?'' můj smích se rozléhal místností, ale Seb seděl stále bez hnutí a zrak upíral před sebe, ,,Nebo mé oblíbené, když někoho řízneš, střelíš nebo prostě, když uvidíš holé maso vysypej do toho sůl. Způsobíš velkou bolest a utrpení a nejspíš vykrvácí nebo se radši zabije sám'' opět jsem v něm objevil krvelačnost, cítil jsem to. Probudil jsem v něm touhu vraždit a to byl můj záměr. Znovu jsem mu píchl injekci a odvezl ho do sklepa, kde jsem ho jen pohodil a už jsem si to štrádoval za Alice. Bolestné grimasy. To bylo to čeho jsem si všiml hned, co jsem vstoupil do místnosti. Usmál jsem se na ní a pohladil ji po tváři, chtěla ucuknout, ale řemeny jí to nedovolovaly. Zvedl jsem její ruku a podíval se na své dílo, sůl místa po nehtech rozežrala a opět bílé dlaždice nabraly červenou barvu. Odpoutal jsem jí a položil jsem jí na lehátko, nepíchl jsem ji injekci, protože jsem chtěl, aby cítila tu bolest pořád. Dovezl jsem ji do sklepa a hodil ji na matraci, kde už seděl vzbuzený Seb.

,,Chci abyste se připravili, pozítří vás čeká další hra, hra na život a na smrt, ale pozor, jste v ní jen vy dva a jen jeden z vás může být vítěz!''

Ahoj lidičky,
Vítáme vás po dlouhý době u další kapitoly📚
Doufáme, že se vám líbí!❤
Pokud máte nějakou kritiku, nebo nám chcete říct váš názor nebojte se ho napsat do komentářů nebo nám do zpráv, budeme jen a jen rády.📝💻
Děkujeme za 3k přečtení!📈
Nirita&Beka