Bylo krátce po půlnoci, byl jsem v malém zapadlém baru na konci ulice. Šel jsem si vybrat další oběť. Bylo to těžké vybrat tu správnou, protože dnes jich tu bylo opravdu mnoho. A pak, zahlídl jsem ji. Malou zrzku, seděla sama v koutě a popíjela drin...
Z minulé kapitoly: A věřte nebo ne, Sebastián to nebyl.
Nechápala jsem, co tu dělá nebo, že vůbec ví, kde jsem. Ale stál tu. Jedna z mých nočních můr.
„Co tu chceš?" zasyčela jsem, když jsem si uvědomila svoji chybu a nasadila poker face a city se snažila schovat. Na Markově tváři však už hrál ten jeho nechutný úšklebek.
„Ale, ale, ale naší malý Amy nějak narostl drzý jazyk'' na jeho tváři se úšklebek ještě zvětšil, přistoupil o pár kroků blíž a skenoval mě pohledem
„Co čumíš?!" sykla jsem a on sebou cukl, „víš Marku, pár věci se ohledně mě změnilo," pokračovala jsem, protože on nevypadal, jako kdyby měl nějakou připomínku, ,,to co si mi udělal, na to nikdy nezapomenu a pamatuj, jednou ti to vrátím. Upozorňuji tě však, že to bude mnohem horší, jednou si zkusíš být obětí" ukončila jsem svůj monolog s pyšným výrazem, ale ten jeho byl pořád stejný.
„Amy, nebuď si tak jistá,že budeš mít tolik času se připravit, pořád nechápeš, proč tu jsem?! Víš, proč jsem vedle tebe seděl? Ano ty víš, ty víš, co jsem zač, ale nechápeš, proč jsem tady'' vůbec jsem netušila o čem to mluvil, ale měl pravdu, nevěděla jsem proč se vrátil, nevěděla jsem proč na mě teď mluvil, „Amy to co se v minulosti stalo je jen začátek, nestihl jsem ti ukázat konec. Těš se, za chvíli budeme zase spolu jako dříve" s ďábelským smíchem se vytratil. Lehla jsem si a zavzpomínala si.
„Amy Maxen k tabuli" vyvolala mě naše učitelka na matematiku.
Sice jsem byla z děcáku, ale školu jsme měli blízko, a tak jsme chodili do ní. Učitelka byla vždy moc hodná, ale stejně ve mě vyvolávala stres a strach. Musela jsem vypočítat pár příkladu. Dopadlo to za tři. Poslušně jsem si šla zase sednou na své místo. Seděla jsem vedle Marka Lee. Byl to školní rváč, nikdy mu však nikdo nevynadal, protože byl synem nejbohatšího páru ve státě a i když je v děcáku, tak si na něj nikdo nedovolí. Do děcáku se dostal, protože rodiče na něj neměli čas, ale i tak na něm utráceli peníze. Mohli kohokoliv podplatit a nebo hůř odstranit - víte jak to myslím.
Po poslední hodině jsme šli na oběd a já jako pokaždé seděla sama. Najednou si ke mně přisedla nová dívka. Jmenovala se Alice. Její hnědé kudrnaté vlasy jí sahaly až k ramenům a sivé oči ji rozjasňovaly její bledý obličej. Když jsme vyrazily ze školy, zjistila jsem, že patří do stejného dětského ústavu. Dostala se tam díky tomu, že neměla rodiče. Vysvětlila jsem jí, proč jsem tam já.
Byla jsem malá, když mi zemřeli rodiče, už od malička jsem žila u náhradní rodiny. Avšak má nová matka a otec mě bili. Každou noc jsem plakala a přála si, aby tohle všechno skončilo, a tak jsem se jednoho dne rozhodla ukončit svůj život. Bylo mi pět, seděla jsem ve vaně a čekala na další výprask. Dveře se otevřely a v nich stál otčím a macecha. Tehdy se ve mně něco zlomilo, a když na mě otec sáhl popadla jsem nůžky, které ležely na umyvadle a píchla. Měla jsem zavřené oči, když se ozvala tupá rána. Lekla jsem se a prudce hodila nůžky. Když jsem oči znovu otevřela na zemi ležely dvě těla v louži krve. Nevěděla jsem, co mám dělat, vlezla jsem si do vany a kolíbala se ze strany na stranu, měla jsem strach. Po tomto incidentu mě odvezli do psychiatrické léčebny, kde jsem byla dva roky, pak mě převezli do děcáku.
Nakonec jsem se dozvěděla, že se mnou Alice sdílí pokoj.Každý večer, když už Alice spala, do našeho pokoje přišel kluk, který mě odtáhl ven, kde na mě čekal Mark. Mark mě mlátil a šikanoval, dělal to každý den, bez výjimek. Vychovatelky si toho ani jednou nevšimly, byly zabrané do časopisů s drby. Když nám s Alice bylo 14, byly jsme nejlepší kámošky, a tak jsem ji řekla o Markovi. Nikdy neusla dřív než já, což bylo super kvůli Markovi. Jednou jsem však v noci šla na záchod a ten kluk, Harry myslím že se jmenoval, mě asi zahlédl, protože čekal u východu. Opět mě odvedl k Markovi. Zase to samé, jenže tentokrát mě i znásilnil. Rozklepaná jsem se vrátila do pokoje a s tichým brekem ulehla do postele. To se dělo pokaždé, když Harry našel cestu, jak mě dostat ven z pokoje. Od té doby už jsem přestávala cítit bolest.
Jednoho dne mi řekly, že mě chce adoptovat velmi bohatý pán, nechtěla jsem odjet od Alice, ale ta mi řekla pár slov, které mám pořád v paměti. Také mi dala náhrdelník s to větou. Moje naděje o skvělý život najednou vzrůstala. V den odjezdu, když jsem odcházela z domu hrůzy jsme se naposledy otočila a zašeptala.
„Marku Lee jednou přijde tvůj čas, kdy poznáš úplné dno beznaděje,'' každý den, každou noc si to opakuji.
Z minulosti mě dostalo zaťukání, a pak do pokoje vstoupil Sebastian.
,,Kdo to byl?" zněl naštvaně.
„Ale jo je mi fajn, děkuju za optání a on? Můj spolubydlící" chabá lež, ale to mě jako první napadlo, moji drzost přešel protočením očí, „co tu vlastně děláš?" tázavě jsem nadzvedla jedno obočí.
„Jdu tě navštívit?" jako by mě kontroloval pohledem, ale když jsem mu pohled oplatila, uhnul. Co když mu je líto, co mi udělal. Ne, to je blbost, jsem naivní. „Mohl by si prosím jít? Už jsem vážně unavená" jednoduše jsem ho odbila a on vážně odešel.
Choval se divně, ale já nemohla přijít na to, co na něm bylo, tak zvláštní. Lehla jsem si zpátky do peřin a sáhla si na krk a nahmatala řetízek. Rozepla jsem ho a otevřela medailon, byla v něm naše fotka s Alice, kde jsme seděly na lavičce v parku. Pod naší fotkou stála věta, kterou mi Alice stále říkala.
,,Přijdu si pro tebe až ti bude nejhůř, to přísahám. Alice'' medailon jsem zaklapla, připnula ho zpátky na krk a pokusila se usnout.
Pohled 3. osoby Do pokoje se vtrhli sestřičky a doktor. Všechno zběsile pípalo, sestřička doktorovi podala defibrilátor. Přiložil ho k hrudníku, ten nadskočil, ale na monitoru byla jen přímka. Doktor opět nabil tentokrát s větším napětím a zase přiložil k hrudníku, pořád nic.
„Poslední pokus," řekl sestřičkám. Nabít, přiložit. Hrudník se nadzvedl napětím, ale tep nebyl žádný. Všichni svůj pohled směřovali k obrazovce životních funkcí. Na lehátku visela jmenovka - Amy Maxen.
Alice Moore
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Máme tu další kapitolu. Doufáme že se vám líbila.📚 Myslíte, že Alice dodrží svůj slib? Udělá ji něco Mark? Jaký na něj máte názor? Budeme rády za každé vote a komentář.💗📝 Nirita&Beka
