Deník vraha

21.KaPiTola - nevzdávej se

Z minulé kapitoly: ,,Chci abyste se připravili, pozítří vás čeká další hra, hra na život a na smrt, ale pozor, jste v ní jen vy dva a jen jeden z vás může být vítěz!''

Josh
,,Sebe jestli ti to nebude vadit, tak bych si ještě Alice půjčil'' věděl, že i kdyby řekl ne, půjčil bych si ji. Popadl jsem ji za paži a zvedl ji na nohy, vláčel jsem ji opět do mučící místnosti. Opět jsem chtěl, aby Seb trpěl a to co mě napadlo bylo něco neskutečněného. Hra na život a na smrt právě začala, ale ubrala se jiným směrem než jsem plánoval.

Sebastian
Poslouchal jsem, už to trvalo moc dlouho, bál jsem se o ni. Uslyšel jsem výkřik, který patřil mé sestře, můj mozek byl zaplaven zlobou, začal jsem řvát a mlátit do dveří, nevěděl jsem, co se děje. Dveře se otevřely a odmrštily mě pryč. Zády jsem narazil o betonové zdi. Hrklo ve mně. Bolest se ve mně rozlévala, le všechno zmizelo, když jsem ji spatřil. Ublížil ji, odstrčil ji od sebe a ona padla k zemi, otočil se a odešel. Tentokrát zamkl. Padl jsem k ní na kolena a otočil její krvavou tvář, tak aby na mě viděla.

,,Budu v pořádku'' zachraptila tiše. Přikývl jsem a doufal, že má pravdu. Vzal jsem ji do náruče a položil ji na madraci, ona se však odvrátila na bok a pozvracela se.

,,Co ti udělal?'' zeptal jsem se potichu.

,,Ví o našem útěku, hra na život a na smrt už začala!'' neodpověděla na mou otázku a já to bezmyšlenkovitě přešel.

,,Jak o tom může vědět?'' pořád jsem nic nechápal.

,,Proč by nás zamykal, proč by odstartoval další hru?'' samé řečnické otázky.

,,Máš pravdu musíme vypadnout, co nejdříve'' odpověděl jsem po chvíli ticha, opět jsem k ní sklopil oči a všiml si, že usla. Nechal jsem ji spát a hlídal ji celou noc.

,,Jak se cítíš?'' řekl jsem s nadějí v hlase, když se konečně probudila.

,,Už je to lepší'' usmála se a mě při tom úsměvu zahřálo u srdce. Přes noc se ji vybarvily všechny podlitiny, vypadala otřesně, ale jestli chceme přežít musíme vypadnout hned teď, ale opět se objevil háček. Jak se máme dostat pryč? Alice už opět stála na nohou.

,,Jsou zamčené.''

,,Myslíš, že bych se nechala mučit jen tak?!'' z ponožky vytáhla klíč a já opět zjistil, že ji vůbec neznám. Strčila klíč do zámku, dveře byly otevřené a my měli volnou cestu. Běželi jsme spletitými chodbami, nacházeli slepé uličky, různé pasti, byli jsme v proslulém bludišti. Alice opět padla k zemi, neschopná pokračovat, přišlo další zvracení.

,,Tak co ti udělal?!'' třepal jsem s jejím tělem.
,,Jdi já tě doženu, jen si potřebuji odpočinout!'' její oči byly najednou tak prázdné.

,,Nenechám tě tady'' křičel jsem na ní.

,,Konečně, už jsem myslela, že to nezvládnete, pomůžu vám!'' ozval se za námi ženský hlas. Naše pohledy se upřeli na dívku, do tváře jsme ji neviděli, kvůli kápi, kterou měla na hlavě.

,,Kate?'' nemohl jsem uvěřit vlastním očím, konečně jsem zahlédl její obličej.

,,Ano Sebe jsem to já, ale teď není čas na povídání, musíme vypadnout, myslím, že už vás hledá'' podpírali jsme Alice a přitom běželi, Kate Steavens nás vedla, zanedlouho jsme se ocitli venku.

,,Už půjdu po svých!'' jako na povel jsme pustili Alice, neklopýtala, vypadala, že je v pořádku. Dali jsme se do běhu, musíme pryč, protože Josh a brokovnice je smrtelná kombinace, která nás zabije pokud nepřidáme. Běželi jsme bez přestávek, Alice neměla žádné problémy, ulevilo se mi. Opět jsme byly v lese a opět jsme utíkali, jako při té pitomé hře.