Bylo krátce po půlnoci, byl jsem v malém zapadlém baru na konci ulice. Šel jsem si vybrat další oběť. Bylo to těžké vybrat tu správnou, protože dnes jich tu bylo opravdu mnoho. A pak, zahlídl jsem ji. Malou zrzku, seděla sama v koutě a popíjela drin...
Hned ráno jsem si řekl, že půjdu do sklepa za Kate, abych ji mohl odklidit. Došel jsem dolů, kde bylo Katino bezvládné tělo, jež sedělo na dřevěné židli. Pro jistotu jsem ji sáhl na krk, abych nahmatal pulz. Žádný nebyl, což jsem samozřejmě předpokládal. Usmál jsem se. Odpoutal jsem ji ze židle. Tělo s modrým nádechem se po židli svezlo na dlážděnou podlahu, která byla pokrytá její krví. Pro některé odporné, pro mě úžasný pohled. Přinesl jsem si černý pytel, do kterého jsem ji položil. Celý pytel jsem zavázal a přehodil si ho přes rameno, abych ho i s mrtvolou donesl do kufru. Když jsem ji dával do kufru auta vypadla z ní bílá vizitka. Po bližším zkoumání jsem zjistil, že to také byla svěřenkyně paní Marshal. Napadl mě šílený nápad, který jsem nakonec uskutečnil. Odvezl jsem ji k děcáku a její tělo položil před masivní vchodové dveře. Naposledy jsem se otočil, a pak skočil do auta a sešlápl plyn.
Zanedlouho po příjezdu domů jsem v televizi slyšel zprávy. Po skoro pěti měsících se našla ztracená svěřenkyně z dětského ústavu v Kalifornii. Její tělo bylo nalezeno před samotnými dveřmi sirotčince v černém pytli. Její tělo bylo zubožené. Policie pořád případ řeší, dosud není známo, kde přebývala tak dlouho a neví se ani z jakého důvodu zmizela. Příčina dívčiny smrti byla řezná rána na břiše a již nyní se ví, že byla brutálně zabita. Policie chce podrobit výslechu všechny adoptivní rodiče v okolí. Pokud by měl někdo jakékoli zprávy o tom, kde se pohybovala kontaktujte místní policii. Případ je zatím odložen a je jen otázkou času, kdy se vrah sladké mladé dívky objeví. Hezký večer přejí Kalifornia News. Úsměv opustil mou tvář po oznámení toho, že policie přijde na výslech.
Jediné co mě teď mohlo uklidnit, bylo jít za tou holkou z děcáku. Už ji to muselo dojít, musela včera něco slyšet. Byla v pokoji zavřená od rána, a proto jsem popadl jednu porci lívanců a stoupal do schodů. Zaťukal jsem a vstoupil do pokoje, hodila po mě chladný pohled. Musela vědět, co se stalo. Přišel jsem k ní a dal před ní jídlo, co jsem celou tu dobu držel.
,,Nic od tebe nechci, mělo mi to dojít!'' křikla mým směrem, nepoznával jsem ji, byla to úplně jiná dívka než jsem si odvážel. Vrazil jsem ji silnou facku. Sykla a radši začala jíst, tlačila do sebe lívanec po lívanci, byla bledá. Myslel jsem, že pochopila, kdo tu velí, a tak jsem ji za to chtěl pohladit po vlasech, ale ucukla.
„Nech mě být ty hajzle! Vím, co si s ní udělal, jsi zrůda" v jejích očích se mihla bolest ze ztráty někoho, koho znala. Opět jsem ji udeřil. Neodhadl jsem svou sílu a tím schytala další ránu od zdi. Beze slova se odplazila do kouta a koukala na mě, měřila si mě pohledem a sledovala každičký můj pohled. Zamrazilo mě přitom pohledu, kterým mi viděl až do žaludku, otočil jsem se a s tácem odešel. zamkl jsem za sebou, a pak donesl tác do kuchyně. Venku už bylo šero, pořád mě pronásledovala nervozita z toho, že jsem někde udělal chybu a policie na něco přijde, abych se zbavil špatných myšlenek pustil jsem na sebe ledovou vodu. Sprchový kout byl místo, kde ze mě voda ztrhala jakékoli starosti. Ovinul jsem se peřinou a unaveně zavřel oči, mysl se mi ponořila do tmy.
Probudily mě rány, které se ozývaly z pokoje, kde spala Amy. Vyběhl jsem z pokoje a odemkl dívčiny dveře. Vtrhl jsem dovnitř pokoje a uviděl jak je její noha zaklíněna ve větrací šachtě. Vrtule ji řezala do nohy, přiběhl jsem k ní a zahlédl pár slz jak ji kloužou po tváři. Konečně se mi povedlo nohu dostat ven. I když bych měl udělat něco jiného, tak mě cosi donutilo ji tu nohu ošetřit.
,,Nemusel si to dělat" zvedl jsem k ní hlavu a opět se střetl s párem prázdných očí, žádné emoce, nic v nich nebylo.
,,Sama by si ji ven nedostala, přiznej si to" snažil jsem se být vlídný.
,,Jde tu snad o to, abych žila? Však skončím stejně jako ona. Vím to, ale děkuji" ztratila dost krve, byla bledá, ale přesto tu říkala věci, které mě nějakým způsobem zasáhly. neodpověděl jsem ji, místo toho jsem ji vzal do náruče a položil ji do měkkých peřin na posteli. Vzpouzela se, ale když ji došlo, že ji nejde o život nechala se do postele položit. Odvrátila se ode mě na bok a já potichu odešel.
Probudily mě paprsky slunce jako každé ráno. Zamířil jsem do koupelny pro oblečení, a pak šel připravit snídani pro nás dva. Vzal jsem jednu z porcí a nesl ji Amy. Otevřel jsem a zjistil, že jsem včera nezamkl, ale ona neutekla, ležela klidně na posteli a hrudník se ji zvedal a zase klesal. Spala jako zabitá. Na noční stolek jsem ji položil snídani a tiše jsem cupital pryč. Sešel jsem do kuchyně a umyl nádobí, avšak zvonek vyrušil mé počínání.
Amy Maxen
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Máme tu další kapitolu...📚 Doufáme, že se vám líbila. Kdo myslíte, že zvonil? Budeme rády za každé vote a komentář.💗📝 Nirita&Beka
