Only Lies | JiHope

-jolhana-

Dnes je to přesně týden. Týden od toho, co mi Yoongi hodil záchranné lano, aneb když mi domluvil práci v cukrárně jeho rodičů.

Co mi každý den nedá pokoj, je onen záhadný chlapec, jež každý den, přesně ve tři hodiny, přijde. V sedm přijde Yoon, nebo jak se ta malá jmenuje a po pár minutách odchází.

Ty čtyři hodiny, co tu vždy prosedí, vypije sotva jeden hrnek čaje, pokaždé si dá k pití čaj, nic jiného, a sní malý ovocný košíček. Nikdy jsem ho tu snad neviděl bez knihy. Každý druhý den má jinou. Vždy to jsou tlusté, objmné bichle, které bych četl tak dva měsíce jednu.

I přes moje nutkání nejsem schopný jít za ním a promluvit si s ním. Přijde mi to neslušné. Jediná slova co jsem s ním prohodil byly v ten den co jsem nastoupil a když si objednává. Jinak nic víc.

„... A k tomu ten karamelový." zatrhne proud mých úvah zajímavá věta. To si ten někdo snad nevšiml, že nedávám pozor? Co krucinál říkal?

„Moc se omlouvám, můžete to zopakovat, prosím?" zeptám se slušně a kouknu se na Yoongiho? „Co tady u sta hromů děláš?" zeptám se překvapeně.

„Přišel jsem tě zkontrolovat. Jak ti jde práce od ruky, jenže ty jsi mě ani nevnímal, děje se snad něco?" jako odpověď jen zakroutím hlavou.

„Určitě tu nejsi jen kvůli kontrole. Mám pravdu, že ano?" na tváři se mi utvoří takový, trochu trochu rošťácký, úšklebek a hlavu podzvednu tak, že koukám na jeho vlasy. Má je tak hebké jak vypadají?

„Ty jsi mi nějaký chytrý," zasměje se. „Ale ano, máš pravdu, nejsem tu jen kvůli kontrole. Chtěl jsem se zeptat, jestli by pan Park měl po práci čas, vyjít si ven s panem Minem. Pan Min by měl totiž takovou, docela malou, prosbu na pana Parka." a na scénu přichází přitroublý úsměv.

„Jak tak přemýšlím, tak myslím, že po zavíračce má pan Park už moc nabitý program." zašklebím se na něj zlomyslně.

„A copak má v plánu?" Yoongi je nějak moc zvědavý, ne?

„Pan Park by totiž odprosen nějakým záhadným chlapcem o schůzku, takže nevím, zda se mi vejdete na rovrh pane Mine." vycením na něj zuby. Jak dlouho mu bude trvat, než mu dojde, že mluvím o něm?

„Oh, to je ale smůla. Pan Min měl totiž pro pana Parka přímo úžasné překvapení." mlaskne jakoby zklamaně. Upřímně jsem čekal, že bude trvat déle, než to pochopí. Musím uznat, že není tak blbý jak vypadá.

„Oh, a jaké. Možná bych mu to mohl vyřídit a pak by to třeba ještě přehodnotil."

„Ne, to je tajné, to se nesmí nikdo dozvědět!" zašptá rádoby 'tajemně'. Musím uznat, že mám co dělat, abych nevybouchl smíchy.

„Tak to vám nemohu nijak jinak pomoci, zde mé síly končí. Mohu vám nabídnout alespoň něco z nemalého výběru dortů?" ukážu na vitrínu v místě kde jsou kremrole. Kdybych nebyl tak líný, a mohl bych, tak bych si jednu nejradši vzal.

„Ne, bohužel jsem si zapomněl svou peněženku doma. Neměl byh čím zaplatit."

„Tak by jsme to dali na účet podniku co myslíte?" zasměje se a zavrtí hlavou.

„Nemám chuť, děkuji. A panu Parkovi vyřiďte, že budu čekat před dveřmi cukrárny, na shledanou." pokloní se s úšklebkem a po pár krocích vyjde ven.