Only Lies | JiHope

-seumuljosot-

„Po tom našem krásně  stráveném dnu jsi se mi pak ani neozval a ukázal ses až po takové době,“ povzdechl si, ale stále se snažil vypadat šťastně z toho, že mě konečně vidí. „Stýskalo se mi,“ našpulil rty a falešně popotáhl.

„Notak, přece nebudeš plakat,“ rozhodl jsem se s ním hrát tu jeho hru. „Ty, takový velký kluk. Navíc už jsem tady,“ poškádlil jsem ho a rozhlédl se po nabídce. Sbíhaly se my sliny, ale jediné co jsem mohl bylo napít se mého stále ještě teplého čaje. „Jak to, že jsi vlastně za pultem? Je to nezvyk tě tam vidět,“ promluvil jsem zamyšleně po tom, co jsem spolkl i poslední doušek čaje.

„Ale když se na mě takhle vykašleš. Dokonce ani v práci jsem tě nevídal,“ setřel si imaginární slzičky. „No to víš Jimine, k tomu se pojí takový příběh s chlapcem, který se rozhodl nechodit do práce a já místo něj chytil šichtu,“ protočil hravě a zároveň otráveně oči.

„Ježiš- netušil jsem, že místo mě tady budeš ty,“ snažil jsem se znít šokovaně, ale uvnitř jsem krotil smích, který se vervomocí snažil prodrat na povrch. Není tedy divu, že z mých úst čas od času vyšlo malé uchechtnutí.

„No jo, to tě hrozně moc mrzí, co? Ah..“ dramaticky položil svoji ruku do míst kde se nacházelo jeho srdce a nasadil dotčený výraz. „Asi mi nebudeš věřit, ale úplně tu lítost vidím,“ vydechl.

„Nemrzí,“ napodobil jsem jeho činy. „A opravdu ti nevěřím, jelikož ve mně není ani kapička lítosti směřovaná k tebe,“ jakmile jsem to s klidným hlasem dořekl rozesmál jsem se.

„Nemusíš být na mě vždycky tak hrozně příjemný, moje city nemají takovou kapacitu aby to unesli,“ jeho práva ruka se zvedla a jemně se dotkla místa pod mým levým ramenem. Nečekal jsem to a jemný záchvěv mi přejel po zádech. Ani nevím jestli jeho ruce byly horké nebo studené, nevím pod náporem jakých pocitů jsem se zachvěl, ale co jsem věděl bylo, že mi to nebylo nějak extra moc nepříjemné. Neřekl bych, že to bylo nějakým způsobem uklidňující, ale nebylo to.. Divné. Aspoň ne z mé strany. Yoongi po tom, co si uvědomil, že se mě dotýká svou ruku přirozeně odtáhl. Nevypadalo to divně, ale vycítil jsem to náhlé chvilkové napětí.

„Promiň,“ vydechl s mírným úsměvem. „Nechtěl jsem tu chvilku zkazit,“ do tohohle momentu jsem si ani neuvědomoval že nemluvím. Nevěděl jsem co se to se mnou poslední dobou děje. Nedokázal jsem se soustředit na nic. Na práci, školu, lidi kolem mě. Nemohl jsem za to ale vinit sám sebe, nikdy to není vina jen jednoho.

„Nic se neděje,“ zasmál jsem se a přivřel lehce oči. „V kolik končíš?“ zeptal jsem se a najednou se mi nějak do mysli dostal Hoseok. Jelikož jsem nebyl celý týden v práci neměl jsem možnost ho vidět, sice to bylo tak nějak záměrné, jenže najednou jsem měl potřebu ho vidět. Abych viděl že je v pořádku, že oba jsou v pořádku. Nechápal jsem svoje pocity. Že by takhle vypadala ta mužská menstruace a její reakce?