Only Lies | JiHope

-seumulne-

„Proč?" zasměje se a stočí pohled ode mě. „Říkal jsem ti, že jsem po jídle,"

„Uhm, a co jsi měl?"nadzvednu zvídavě obočí. „Sušenku?"

„Ne, sušenku ne. Měl jsem ramen," odpoví bez váhání.

„Takže i kdybych sebe víc chtěl, aby sis se mnou dal, tak mě odmítneš a necháš mě tomu na pospas?" řeknu naoko dotčeně a strčím si sousto, původně určené pro Yoongiho, do úst.

„Přesně tak Jimine, poper se s tou příšerou sám, já vás budu jen sledovat," ušklíbl se. Každý jeho pohyb se mi zdá nějakým způsobem nervózní a mnohem nejistější než ten předchozí. Sám pro sebe si musím klást otázku co jsem provedl a co se stalo.

„Aspoň jeden," vydechnu prosebně a donutím se k úsměvu, když rezignovaně pootevře pusu. „Hodný Yoongi~" zahihňám se a pak si zakryji pusu rukou. „Promiň za to," řeknu nervózně.

„Neomlouvej se, bylo to sladké," spokojeně se zaculí a pak se vzpamatuje. „Eh- promiň," podrbe se nervózně ve vlasech. „Jen si nemůžu pomoct, když je v mém okolí něco roztomilého a- sakra ne," schová svůj lehce narůžovělý obličej do rukou a pak ještě do klína.

„Aww~ nechci nic říkat, ale teď jsi tu ty ten roztomilý," spokojeně se natáhnu pro sklenici s vodou a pomalu upiju. „Navíc nechápu to, jak jsi přišel na to, že jsem já roztomilý. Nejsi na drogách?" zeptám se podezíravě.

Yoongi se na mě zmateně podívá a lehce si skousne ret. Co je s ním teď tak najednou provedl jsem mu snad něco? Nechápu jeho chování. „Proč bych měl být?“ zeptá se a svůj ret stále jemně žužlá, zřejmě aby se rozptýlil. „Nikdo ti snad nikdy neřekl, že jsi roztomilý nebo tak?“ zvedne ke mně hlavu a jeho řeč těla se mi zdá najednou úplně jiná. Víc nejistá a napnutá, způsobuju to snad já? Vadím mu nějakým způsobem?

„Normálně mi lidé moc neskládají poklony protože s nimi moc nemluvím. Tedy pokud nepočítáme když jsem v cukrárně a mluvím se zákazníky, to je něco jiného,“ zamyslím se a jemně pohladím jeho zatnuté zápěstí. Trochu mně zamrzí, když sebou cukne a ruku dá pryč, vadí mu snad moje přítomnost? Proč by mně ale pak zval na jídlo? Yoongi nedává smysl. Moje konečné slovo. „Promiň mi, jen mi přijdeš nějaký zaražený a chtěl jsem tě uklidnit, nebuď naštvaný prosím,“ špitnu a stáhnu ruku zpátky k sobě než stačí jakkoliv zareagovat.

„Ne Jimine, v pořádku. Jen jsem to nečekal,” povzdychne si a pohlédne na mě. Chvíli se neuchyluje k žádným závěrům až pomalu natáhne svou ruku k té mé a začne mě hladit po zápěstí jako já předtím jeho. „Takhle je to lepší?“ zeptá se a jeho tváře skoro nepatrně zrůžovely.

„Máš hebké ruce,“ řeknu trochu nervózně bez toho abych si uvědomil, že se mě ptal na nějakou otázku. Snažím se nekoukat se na jeho obličej a skenuji naše ruce jak po té mé pomalu přejíždí jeho palec a něžně jej hladí. Lhal bych, kdybych řekl, že to není příjemné.

„Nesouhlasím,“ vydechne a cítím jeho přímý pohled na mě. Vím že se mně snaží donutit podívat se na něj, ale už takhle je pro mě tahle situace opravdu podivná. Možná až zakázaná řekl bych.