Only Lies | JiHope

-jolse-

Už dávno odbyla osmá hodina a já stírám poslední stůl a pak už můžu krám zamknout. Doufám, že Hobi, snad se tak jmenoval, našel tu malou holčičku a nic se jí nestalo.

Hadr, který držím ruce, si přehodím přes rameno a zasunu poslední židli.

„Uf, hotovo." oddychnu si a za pultem si sundám zástěru a hadr vhodím do dřezu.

Jelikož mám jen tričko přehodím přes sebe ještě mikinu a než si ji stihnu stáhnou už se hrnu ke dveřím abych je zamkl. Následně se ihned otočím a jdu k zadnímu vchodu, aby mohl odejít. Klíče pověsím na hřebík přitlučený za jedním z mnoha květináčů.

Když celý dům následně obejdu už vidím Yoongiho stát na domluveném místě.

„Tak. Jsem tady, kampak jsi mě to chtěl vzít?" řeknu zatímco se pohupuji na neexistující melodii.

„Nikam jsem tě nechtěl vzít, chtěl jsem ti něco říct." uchcechtnu se.

„A není to ve finále úplně to samé?"

„Já bych řekl, že ani ne. Ale když už chceš někam jít, tak zajdeme někam do restaurace mám pořádný hlad."

„Taky bych něco zakousl." naprosto souhlasím s tím, že zajdeme někam na jídlo, jinak asi umřu hlady.

„Pojď za mnou." chytne mě za ruku a strhne mě za sebou. „A zvu tě ano?" ne.

„Už zase?" nemůže mě pořád někam zvát.

„Jak jako zase." zasměje se a otočí se na mě.

„Nijak jako zase." popravdě si teď nejsem jistý, zda, když jsme šli kdysi do jedné z těch kaváren, mě pozval nebo si to pletu.

„Správně. A teď trochu přidej, nebo sním tebe." přidá teochu do kroku a já škobrtnu a skoro zakopnu a povalím ho, naneštěstí to ale stihnu vybrat.

„Nechutnal bych ti."

„Máš pravdu, bylo by to jako jíst kosti s kůží." vypadá to, že se dnes zřejmě velmi dobře vyspal.

Když procházíme kolem jedné z mnoha uliček všimnu si nepřehlédnutelné růžové hlavy opřené o dům. Hobi tam sedí sám, shoulený a jeho ramena se v nepravidelném rytmu zvedají a zase klesají. Pomalu začnu spomalovat a ruku vytrhnu z Yoongiho svření.

„Moc se omlouvám, dej mi prosím minutku." pohlédnu omluvně na něj a doběhnu k Hobimu.

Celý se třese a vzlyky jsou slyšet úplně minimálně. Je mi jasné co se stalo, co ho dohnalo k slzám. Nenašel ji. Nevím jak mám zareagovat, co jsem to chtěl vlastně udělat? Hlavu otočím za sebe a kouknu na Yoongiho, jeho pohled je netrpělivý, budu si muset pohnout.

Než abych nad svými činy nějak rozmýšlel kecnu se na zem vedle něj a pevně ho obejmu.

„Koukal jsi se všude." bylo mi jasné, že ihned pochopí o čem mluvím. Na odpověď slovy se nemá a tak jen záporně zakroutí hlavou.

„Musí tu někde být, určitě ji nikdo nikam neodvezl." jenže je to jako hledat jehlu v kupce sena. „půjdu se s tebou kouknout ještě jednou po městě, jo?" hold budu muset moje předchozí plány zrušit. Doufám, že Yoongi pochopí, že najít malé děvče je mnohem důležitější než kdovíjaká restaurace. Snad na mě nebude tolik naštvaný.

Mávnu na něj aby sem přišel. Jen se na něj kouknu.

„Promiň..."