Only Lies | JiHope

-joljodol-

„Kolik je prosimtě hodin?" zeptám se rozpačitě. Úplně jsem zapomněl na čas, doufám, že tam už Hobi nečeká. Pomalu vytáhne ruku s mobilem z klokaní kapsy na mikině.

„Za chvilku tři čtvrtě." odpoví nezaujatě. Netuším v kolik přesně jsme se předtím rozcházeli, ale myslím si, že teď někdy by jsme se měli sejít. „Proč se ptáš? Už tě moc otravuju a hledání tě už nebaví?"

„Jasně, přesně proto jsem se ptal. Pojď, musíme se vrátit." chytnu ho nad loktem a táhnu ho zpátky. Teda, aspoň se o to snažím.

„Co se děje, hoří snad?" zasměje se.

„Vlastně něco na ten způsob." rozhlédnu se rozpačitě kolem sebe. To prostě nemůžeme jít? „Notak, nestůj tu jak-" chci doříct větu, ale přeruší mě křik, skoro možná vřískot.

„OPPA! OPP-A! Já se bojím! Kde j-si!?" je tak žalostný, až mě napadá.

„YOON! YOONJI! Kde jsi!" rozkřiknu se, jestli to ona není, tak jsem to aspoň zkusil. Jungkook se na mě jen vykuleně kouká a snaží se pobrat situaci.

„VYLEZ YOON!" zakřičí pak taky, zřejmě mu to došlo. Chytrý to klučina.

„OPPA?" odpoví nám hlas. Ozývá se to z nějaké postranní uličky. Proč jich tu je tolik?

„Jdi nalevo, já jdu sem." ukážu na pravou stranu a rozběhnu se tam.

Jedna ulice, druhá, třetí, stále nic. Kde to malý pískle k sakru je? Do dalších uliček už nezalézám. Tam už určitě nebude.

„Jungkook?! Jungkook? Jsi tu někde?" zavolám na okolí. To se mi opravdu musí všichni teďka ztrácet? 

„Jsem tady!" odpoví po chvilce.

„Jo jasný, tím jsi mi fakt pomohl." zabručím a rozejdu se na druhou stranu,ne jsem byl předtím.

„Dej mi minutku, vylezu, jenže je tu asi to malý týpátko co hledáš." odpoví zřejmě na mou otázku. To jsem slyšet až někam tam?

„To malý co? Já nehledám párátka." nemůže mluvit normálně? 

„Týpátko." ozve se někde blíž u mě. Hlas už není tak hlasitý a  ozvěna minimální.Stojí kousek za mnou. „Pospěš si, nechce se mnou nikam jít, je někde zalezlá." chytne mě za rukáv a táhne mě do jedné z mnoha uliček. Už mě tyhle postranní uličky opravdu začínají štvát. Nemůže tu být jen jedna hlavní?

„Jsi si jistý, že to je ona? Co když to bude jen další kluk? Něco jako když jsem potkal tebe." vytrhnu mu ruku ze sevření.

„Děláš jako by to, že jsi mě potkal bylo něco strašnýho." zasměje se ironicky.

„A kdo řiká, že to neni pravda hm?" zaksichtím se na něj. „Kde žes to řikal kde je?" zeptám se a porozhlédnu se kolem sebe.

„Někde." odpoví a taky se tak všemožně rozhlédne.

„Váu, tim jsi mi fakt pomohl." odseknu možná až trochu nepříjemně.

„Vždyť ani nevim koho hledám sakra!" oboří se na mě.

„Jo, dobrý. Omlouvám se. Hlavně teď neni čas na hádky. Oukej?" jen protočí očima. Pardon hošánku, ale času není nazbyt.

„Myslím, že se ozývá odněkud z tohohle domu." ukáže rukou na jeden z mnoha řadových domů.

„YOON? YOON JSI TAM!" zakřičím do neznáma.

„Oppa?" poví si, zřejmě pro sebe normálním hlasem. „Oppa, to jsi ty?" zavolá tišeji než předtím, už jí zřejmě docházejí hlasivky.

„Ne, ale pamatuješ si na toho prodavače z cukrárny?"