5 Seconds of Love

Part seven

Nová kapitola! Vidím, že vás asi povídka moc nezaujala...Mám jí zakončit? JInak doporučuji pustit song Heartbreak Girl by 5SOS. Bohužel se mi nepodařilo ho dát do pravého boku, takže pokud víte, a máte možnost si ho pustit k tomu, určitě tak udělejte! :)

„ Hmm, skvěle to voní,“ usmál se Ashton, když mě viděl přinášet šest krabic s pizzou.

„ Na, tady máte,“ rozdal jsem všem, to co chtěli a pustili jsme se do jídla. Stále jsem však nemohl spustit zrak z Elen. Och bože. Jsem v tom až po uši.

--------------------------------------------------------------------------

Elen’s POV:

„ Nerada to přiznávám, ale už nemůžu,“ sáhnula jsem si na břicho, které mi ihned odpovědělo hlasitým žblunknutím dalšího snězeného sousta. Bože, až pojedeme domů, budu muset za tím autem běžet, jinak to nikdy nezhubnu.

„ Cože, vždyť si snědla jen půlku,“ podíval se na mě Calum a dál si ukousl z jeho pizzy Hawai.

„ Nemám tak velká žaludek, jako vy!“ zasmála jsem se a zaklapla krabici. Holt si jí budu muset nechat na noční svačinku nebo až na snídani.

„ Počkej, tak já to dojím,“ koukl na mě Niall a přitáhl si jí k sobě. Jen jsem nevěřícně vykulila oči. To má žaludek velký jako Afriku?

„ A zvládneš to?“ strachovala jsem se o něj. Nechci totiž pak vidět, jak mu pumpují břicho. Fuj.

„ Neboj, když tak mu pomůžeme,“ usmál se Ash a znovu se zakousl.

„ A kde máš prosím koupelnu?“ zeptala jsem se Nialla, který už nejedl svojí pizzu, ale tu mojí.

„ Tady rovně a pak ty dveře vlevo,“ ukázal mastným prsem a já na nic nečekala a šla se umýt.

…

„ Tak děkuju moc za skvělý večer!“ loučili jsme se s Niallem u jeho dveří. Všichni plní až k prasknutí. Doufám, že se z těch schodů dolů neskutálíme jako obří válce. I když, ani bych se nedivila.

„ To my děkujeme,“ zasmál se Luke.

„ Tak zítra lidi!“ zasmál se na oplátku Niall a zavřel dveře.

…

„ Takže připravte se, za chvíli vystupujeme!“ zakřičel pan Clark přes celé auto. Právě teď se jedeme podívat úplně poprvé do haly, kde bude otevírací koncert turné, a kde budeme poprvé hrát jako předskokani. Všichni jsou natěšení a jejich zrak směřuje na obrovskou halu tyčící se před naším autem. Jen já jsem nesvá. Do téhle doby byla vše jedna velká zábava. Potkali jsme pana Cowella, spoustu nových lidí a manažerů. A hlavně jsme se seznámili s Niallem. Je o mnoho bezstarostlivější a zábavnější člověk, než jak ho lidé můžou vidět ve videích, či rozhovorech. Ptám se sama sebe, či je to ještě možné, být více sám sebou, než je právě on.

„ Tak víte, co máte dělat, tak jdeme!“ otevřely se velké posuvné dveře u naší dodávky a my se okamžitě rozběhli ke kufru a pobrali toho, co možno nejvíce najednou. Pan Clark totiž dostal od pana Cowella pokyn, nás až do otevírajícího koncertu schovat. Nikdo se nesměl dozvědět naše jména, jméno kapely, odkud jsme, natož jak vypadáme. Připadala jsem si divně, a myslím, že ne jen já. Po chvíli běhu jsme se konečně dostali do haly.

„ Tudy!“ po chvíli čekání se konečně zepředu ozval pan Clark a ukázal někam dopředu. Čím déle jsme šli, tím hlasitěji se do mých uší dostávala hudba. Pak na chvíli utichla, ale za chvíli se zase rozezněly struny kytar a rytmický zvuk šlapáku.

„ Wow,“ vydechli jsme všichni zároveň poté, co jsme poprvé vstoupili do haly. Všechny sedačky, či jen místa na stání byli prázdné. Vše to vypadalo tak strašně studeně a bez života.

„ Ahoj!“ ozval se nám známý hlas ze všech reproduktorů po celé hale. A teď se to stalo. Poprvé jsme se koukli na podium. Ztratila jsem tep, dech, krevní oběh, slova…Bylo to naprosto monstrózní. Na obrovských panelech jasně svítily největší památky světa. Všude okolo nich lítaly názvy měst, kde všude se turné pojede. V pozadí jsem uviděla na každé straně dvě zešikmené cesty, ze kterých by se dala dobře hodit držka. Au. A pak to přišlo. Podívala jsem se nahoru a uviděla tam zavěšenou plošinu. Aha, tak už vím proč je uprostřed haly postavené menší čtvercové podium. Bože, to je tak dokonalé. Tak promyšlené a zároveň ohromující.

„ No tak pojďte nahoru!“ zasmál se znovu do mikrofonu Niall a ukázal cestičku, kterou se dalo obejít podium. Než jsem stihla nějak zareagovat, ucítila jsem něčí ruku, jak mě táhne směrem nahoru po schodech.

„ Ahoj!“ přišel k nám blíže Niall a s kluky zase udělal takový ten divný pozdrav. Kruci, taky se ho musím nějak naučit.

„ Ahoj Elen!“ natáhl paže a přitáhl si mě do objetí. Položila jsem svoje roztřepané dlaně na jeho záda a moje mysl právě začala tančit hula-hula taneček. Bylo to, jako kdybych se znovu narodila.

„ Tak jak se vám to líbí?“

„ Ahoj!“ zakřičel člověk za Niallem.

„ Dobrý den,“ pozdravila jsem a kluci jen vykuleně koukali před sebe. Kdo je tady holka. Já nebo oni?

„ Tykejte nám,“ zasmál se Liam. Ano, jsem trochu jejich fanynka. Přiznávám, trochu více. Ale nemyslete si, že jsem taková, co při každým pohledu omdlí, má jejich plakáty i na záchodě a nejradši by si dala šestku. A navíc, teď když s nimi budu trávit celý rok, nemůžu se takhle chovat. Ani by my to moje mysl nedovolila.

„ Jak se jmenujete?“ všichni kluci se postavili vedle Nialla a upřeli na nás pohled.

„ Já jsem Mike,“

„ Já Luke,“

„ Ahoj jsem Elen,“

„ Calum,“

„ A já Ashton. A dohromady se jmenujeme 5 Seconds of Summer, “ každý se představil jak prvňáček první den ve škole.

„ Těší nás. My se vám asi nemusíme představovat, co?“ zasmáli se všichni a my jen zakývli hlavou. Na Niallově tváři se během sekundy vytvořil pyšný výraz.

„ Zahrajete nám něco?“ ihned se zeptal Harry a ukázal na mikrofon.

„ Uh, no jistě,“ řekl Luke a kluci, co hrají na kytary, se rozeběhli dolů pro futrály. Ashton si mezi tím vlezl za bubny a já jen viděla jeho šťastný výraz. Myslím, že to byla pro něj čest si zahrát na bubny One Direction. Kluci mezitím přiběhli a ve mžitce zapojili své kytary do zesilovačů.

„ Co nám zahrajete?“ kluci se posadili na sedačky před podium a pobaveně se na nás podívali.

„ No asi…Heartbreak girl,“ ozval se do mikrofonu vedle mě Calum a my jeho výběr potvrdili. Niall v očekávání se lokty opřel o sedadlo před ním, mezitím ostatní se jen usmáli a vyměnili si pohled plný obav, strachu a…výsměchu? Musíme jim ukázat, proč jsme tu, a ne u Luka v garáži na sedačce!

„ You call me up,

It’s like a broken rekord,

Saying that your heart hurts,

Thought you never get over him gettinh over you…“ zpíval Calum jeho část a já sebejistě koukala před sebe na kluky. Niallův výraz se nijak nezměnil. Stále se usmíval a po chvíli, kdy zjistil tempo a rytmus písně začal si vyťukávat s námi. A kluci? Z vysmívajícího pohledu změnili svojí mimiku na jemně překvapenou. Při refrénu to nevydrželi a začali se usmívat naplno. Tak a máte to!