5 Seconds of Love

Part one

„ Cože? Ne, to nemůže být pravda!“ spíše sama sebe jsem přesvědčovala nad větou, kterou nám právě všem řekl Calum. Posadila jsem se na starodávnou sedačku u nás ve zkušebně a snažila se do mých plic natáhnout co nejvíce vzduchu. 

„ Děláš si srandu, že jo?“ Luke byl stejně na pochybách, jako já.

„ Ne fakt nedělám, teď mě to volal pan Clark,“ Calum pořád svíral v rukách telefon a očkem přejížděl po každém z nás.

„ Panebože, jako kdyby si neznal pana Clarka. Ten by věřil i tomu, že jsme vyhráli Grammy, za nejlepší písničku století,“ odložil Michael kytaru do stojanu a šel se posadit vedle mě.

„ Souhlasím s Michaelem,“ ozval se zpoza bubnů Ashton.

„ No tak, věřte mi. O tomhle bych stoprocentně nelhal,“ přiložil si dva prsty na jeho plné rty a poté je zvedl vedle hlavy na znamení přísahy. 

„ Ty tomu věříš Elen?“ pootočil se na mě Luke a vtáhl tmavý kroužek přidělaný na jeho spodním rtu do svých úst.

„ Já teda ne,“ zasmál se Ashton a projel si dlaní ve vlasech, které mu už teď trčely do všech stran.

„ Takže chceš nám říci, že…Pojedeme jako předskokani One Direction?“ zavřískala jsem jako potrhnutá fanynka a rozutekla se Calumovy do náruče.

...................

„ Ahoj mami, budeš mi chybět,“ naposled jsem padla mé drahé mamince do náruče a snažila si zapamatovat každý její záhyb a její nezaměnitelnou vůni.

„ Jsem na tebe tak pyšná Elen,“ zavzlykala.              

„ Mami, hlavně nebreč, nebo začnu taky,“ chytla jsem její ustrašenou tvář do mých dlaní a hluboko se zadívala do jejích modrých očí. Nebyli jsme si vůbec podobní. Já, vyšší hnědovláska se stejně barevnými oči a naproti tomu moje mamka s blonďatými vlasy, modrými oči a nižší postavou. Jako den a noc. Úplně odlišní, ale rodinným poutem svázaní.

„ Dobře, dobře,“ vytáhla si z kabelky balíček kapesníků a do jednoho si posléze začala utírat malé slzičky vycházející z jejích očí.

„ Panebože, já se tak těším do Anglie!“ ozval se vedle mého ucha výkřik.

„ Ashtone, nech toho a pojď se semnou rozloučit,“ paní Irwinová křikla po svém synu a já se rozesmála. Připadám si jako desetiletá holčička, která poprvé jede na tábor. Jsem plná rozpoložených pocitů. Jedna moje polovina se už těší na to, jak pozná nový svět a splní si celoživotní sen. Ta druhá by však raději zůstala doma v posteli, a nechala si starý život, kde každý den po škole odběhla do Lukovy garáže a zkoušela nové písničky s jejími spolužáky, dá se říci, skoro bratry.

„ Pojďte, už hlásí náš let,“ zakřičel přes celou halu pan Clark, náš manažer. No vlastně, on to nebyl manažer, ale nabídl se, že si nás vezme pod svá křídla. Když byl mladý, měl svojí kapelu. Jmenovali se Dark Hell a byli známí po celé Sydney. No jenže tam to taky skončilo. Hráli spolu asi dvacet let, jenže pak se rozhádali a rozpadli se. Smutný konec kapely, ale jak pan Clark vždy říká: Bylo to nejlepší a nejhorší období v jeho životě.

„ Dobře Elen, je to tady,“ chytla mě moje starostlivá matka okolo ramen a pohlédla mi hluboko do očí.

„ Mám tě ráda,“ pevně jsem jí objala okolo krku.

„ Nezapomeň, že tu vždy budu pro tebe a pokud by se něco dělo tak zavolej a já ti pomůžu, ano? A hlavně vždy poslouchej svoje srdce, a nikdy se nenech zavést do věcí, které ti jsou proti srsti. Rozumíš?“ šeptala mi láskyplně do ucha a já hltala každé slovo.

„ Taky tě mám ráda a pak dej vědět, jak jste doletěli,“ nasadila jsem si batoh na ramena a rozešla se k našemu terminálu. Naposled jsem se ohlédla za mým domovem a s kluky nastoupila do letadla.

…

„ Ok. Takže Ashton bude tady s Michaelem a ty Elen budeš tady s Calumem,“ rozdal nám pokyny pan Clark a sám si sednul k oknu.

„ A kde budu sedět já?“ podivil se Luke, když se všichni posadili na svá místa.

„ Tady vedle mě,“ ozval se pak Clark a poklepal na sedadlo vedle něj.

„ Užij si to,“ rozčepýřil mu jeho dokonale uhlazené vlasy Ashton a propukl do obrovského smíchu. Je totiž vědecky dokázáno, že pak Clark strašně chrápe a někdy mu dokonce i slina teče z úst.

„ Drž klapačku!“ sykl Luke a natlačil se, co nejdále od pana Clarka, který už v první minutě se opřel o okýnko a usnul. Bylo mu zjevně jedno, že jsme stále v Austrálii na letišti a že v letadle existují něco, jako pásy, které si musí zapnout během vzletu.

„ Prosíme všechny cestující letu 658 směr Londýn, aby se připoutali, za dvě minuty vzlétáme,“ promluvil do repráčků nad každým sedadlem pilot a my udělali to, co po nás chtěl.

„ No tak mu to zapni Luku,“ znovu se slovně pustil do Luka Ashton, který už byl pevně připoutaný.

„ Sklapni,“ nahnul se opatrně přes velké, pivní bříško pana Clarka a jemným zaklapnutím zapásal pana Clarka k sedadlu a ten jen zachraptěl. No tomu se říká skvělý začátek třiceti hodinového letu.