5 Seconds of Love

Part thirty

Nová část! Upřímně, snad to nejhorší, co jsem kdy za svůj život napsala.. :'D Snad mi odpustíte!♥

…Utekl jsem z pokoje a se slzami v očích si to zamířil do místa, o které jsem věděl, že tam nikdo nebude. Místnost pro uklízečky. Jedním tahem jsem za sebou zamknul dveře a sesunul se podél zdi na chladivou zem. Z mých očí se staly jedny velké vodopády. Litry a litry nových slz se mi z nich spouštěli na výlet po mých tvářích. Ret se mi nekontrolovatelně třásl a jediné, co jsem mohl dělat, bylo, škubat si svoje vlasy. Snad se mi ty bolesti nějak vyrovnají a neucítím vůbec nic…

------------------------------------------------------------------------------------

Calum’s POV:

Panebože. Tohle se vůbec nemělo stát. Na jedné straně nám teď brečí Elen, na druhé Niall.

„ Kluci, utište jí, já jdu najít Nialla,“ zašeptal jsem a potichu se vytratil z pokoje. Začal jsem bloudit. Všude byla tuna lidí, kteří šli různými směry, a já mezi nimi musím najít toho utrápeného Ira. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.

„ Ahoj není tu Niall?“ zaťukal jsem do místnosti, kterou obývali kluci.

„ Ne, není. Měl by?“ odtrhl svůj pohled od mobilu Zayn a podíval se do mých vystrašených očí.

„ Uh. Jo, tak díky,“ co nejrychleji jsem za sebou zavřel dveře a šel hledat dále. Nemohl jsem jim dát prostor na otázky. Jak bych jim pak asi odpovídal. No víte, on se Niall s Elen uviděli přes webku. Začali oba plakat a Niall někam utekl. Nejspíše se někde týrá, možná si dokonce podřezává žíly. Jo jinak vše v pohodě. Začínal jsem být nervózní. Musím ho najít. Prostě musím. Zabočil jsem do nejbližší uličky.

„ Nialle?“ mé ústa opustilo zvolání jeho jména. Nic. Nedalo mi to a zvolal jsem znovu. Nemohl se přeci jen tak vypařit. Něco mě však nesedělo. Co dělá mroukající kočka v místnosti pro uklízečky? Přešel jsem blíže ke dveřím, odkud zvuk vycházel. Když nenajdu Nialla, aspoň zachráním ubohou kočku.

Niall’s POV:

Někdo stál u dveří. Snažil jsem se uklidnit svůj zběsilý dech. Nešlo to. Nové a nové steny přicházely do mých úst. Osoba za dveřmi neodešla. Rukávem od mikiny jsem si co nejtišeji setřel uslzené oči a začal skenovat klíčovou dírku, přes kterou proudilo světlo do místnosti. Byl jsem v pasti.

„ Nialle, si to ty?“ zprudka se otevřely dveře a na mě dopadl stín mužské postavy stojící přede mnou.  

„ Hmm,“ nesouhlasně jsem zabručel. Co po mě každý chce? Nemůžou mě nechat aspoň chvíli o samotě?

„ Nialle, tady Calum,“ zavřela za sebou osoba dveře a jedním sáhnutím na zeď zmáčkla vypínač. Během sekundy se malou místnůstkou osvítilo nepříjemně studené světlo ze sto let staré zářivky.

„ Běž pryč,“ složil jsem hlavu do dlaní a doufal, že vyslyší moje prosby.

„ Ne Nialle, nepůjdu,“ ucítil jsem, jak si sedl vedle mě na chladivou podlahu. Jen tak, tak se vyhnul smradlavému mopu a dvěma košťatům.

 „ Proč?“ snažil jsem se mu podívat do obličeje, ale nic jsem neviděl. Slzy se mi nahnaly do očí a mně se vše rozmazalo.

„ Protože si můj kamarád a já tě nenechám se trápit,“ obmotal paži okolo mých ramenou.

„ Díky Calume,“ snažil jsem se ukazováčkem zadržet slzu, která mi chtěla znovu stéct po mé tváři. Cítil jsem se jako…Vlastně jsem se nijak necítil. Od té doby, co nemohu Elen rozesmát, pochválit jí její vzhled, hrát si s jejími vlasy, políbit jí na líčko, nebo dokonce na rty, nežiju. Tedy žiju, ale nemám pro co.

„ Nialle, já vím, že to je pro tebe těžké, pro nás taky, ale musíme se z toho dostat společně,“ stiskl mi rameno a já věděl, že právě v této chvíli spojit své plné rty k sobě a tím mě chtěl dodat ztracenou energii.

„ Jenže nejhorší je, že já se z toho nikdy nedostanu,“ pohlédl jsem mu sebevědomě do očí a čekal na jeho odpověď.

„ Nialle, musíš. Všichni se musíme z toho nějak dostat,“ projel si prsty ve svých vlasech a poté mi jí znovu položil na rameno.

„ Ale já nevím jak, Calume,“ zakroutil jsem hlavou a naštvaně kopnul do poličky s čisticími prostředky.

„ Třeba muzikou, nebo si něco zahraj, nebo slož básničku, nebo třeba…Vím, že to bude znít divně, ale třeba si pokus najít jinačí dívku,“ nevinně pozvedl ramena a složil paže k tělu.

„ Calume, to nemůžeš myslet vážně!“ skoro jsem zařval. Já prostě si nemůžu najít někoho jiného.

„ Já vím, vím, znělo to divně, ale pochop, že už prostě mít Elen nemůžeš. A my taky ne,“ nejdříve zvýšil hlas, ale poté jakoby se v něm něco zlomilo a on pomalu začal plakat.

„ Calume,“ naše role se obrátili a já začal uklidňovat jeho.

„ Ale ty to nikdy nepochopíš. Elen je jako moje sestra. To já bych jí měl chránit a pomáhat v každé situaci, jenže proti panu Cowellovi jsme krátcí všichni. Ani nevíš, jak moc je těžké zpívat její části písní, když víš, jak moc na nich pracovala. Jak na jednom textu strávila třeba celý týden, a ty jí ho jen tak ze dne na den ukradneš,“ začal se mi pomalu pokládat do náruče.

„ Calume, shh,“ houpal jsem s ním ze strany na stranu a sám měl co dělat, abych se nerozbrečel znovu. Kdyby se na nás teď někdo díval, myslel by si určitě, že jsme homosexuálové. Nebo až moc přecitlivělí kluci.

„ Nejhorší je ten pocit, když víš, že nic sám nezmůžeš,“ řekl a v mé hlavě se začal rodit plán.

„ Ale zmůžeme, musíme něco udělat!“ odhodlaně jsem praštil pěstí do podlahy.

„ Co chceš proboha dělat. Jen prosím tě neříkej, že se kvůli Elen necháš vyhodit z kapely,“ začal si mě měřit pohledem.

„ To ne, ale…“

„ Nialle, hlavně neproveď žádnou blbost,“ pousmál se Calum a i když jeho oči byli stále opuchlé od pláče, šlo poznat, že je už o trochu veselejší.

„ Neboj,“ usmál jsem se pro sebe a v hlavě se mi motaly plány, jak zařídit to, abych se znovu viděl s Elen.